Ruské tajné služby tu řádí, nepochybuje Jiří Pospíšil: Všímejte si, kolik politiků chválí vše ruské. A pak nám pověděl, jak je to s jeho prezidentskou kandidaturou

Vy, s ohledem na svou pozici europoslance a řadu dalších aktivit, předpokládám, že míváte často poměrně nabitý i víkend. Jaký bývá obvykle váš sobotní večer a co děláte v sobotu před půlnocí?

Zatímco přes týden jsem často v Bruselu či Štrasburku, soboty trávím v České republice. Sobotní večery obvykle dělím mezi aktivity spojené s Museem Kampa Medy Mládkové, návštěvami různých akcí v Plzeňském kraji a odpočinek doma. Teď ale běží kampaň před krajskými volbami, v nichž z posledního místa jako nestraník podporuji TOP 09 v Plzeňském kraji, takže tentokrát jedu z předvolební akce domů.

BIS zveřejnila poslední výroční zprávu a v ní bylo konstatováno, že propaganda a šíření dezinformací ze strany Kremlu je u nás velmi silné a ruské tajné služby chtějí vytvořit vnitřní napětí, což letos popsala BIS nejkonkrétněji. Aktivita ruských agentů je prý velmi vysoká. Sám jste v Událostech komentářích řekl, že považujete tuto zprávu za „mimořádně závažnou,“ protože říká, že aktivity narůstají a navíc dochází k ohrožení naší bezpečnosti. Opravdu se máme bát Ruska? Je reálné, abychom se dostali do sféry ruského vlivu?

Zpráva BIS opět potvrzuje, že Rusko nás nebere za partnera, ale jako někoho, kdo patří do jejího „blízkého zahraničí,“ kde by měl být podle jejich názoru ruský vliv klíčový. Například o tom, že naše země je terčem dezinformačních aktivit ruských tajných služeb, píší různé nestátní instituce, ale tady to máme potvrzené černé na bílém od klíčové a velmi důvěryhodné bezpečnostní instituce našeho státu. Ruska se nemusíme bát, pokud si budeme uvědomovat jeho reálnou snahu nás dostat pod jeho vliv, pokud bude fungovat NATO a nerozbijeme si k ruské radosti EU. Pak budeme moci být Rusku sebevědomým protihráčem, se kterým budeme obchodovat a v některých vzájemně výhodných oblastech spolupracovat.

Dáváme prostor pro to, aby tady působili špióni převlečení za diplomaty? Máme v České republice možnost ovlivnit množství zaměstnanců ruské ambasády? A jde pouze o podezření, že jsou mezi nimi lidé, kteří jsou skutečně členové tajných služeb nebo jsou k tomu jasné důkazy?

Nejsme Británie, Francie nebo Amerika, takže se logicky nemůžeme úplně vyrovnat síle ruských tajných služeb. Věřím, že diplomaty, u kterých jsou či budou důkazy, že jsou ve skutečnosti špiony převlečenými za diplomaty, čeká vyhoštění. Ty podezřelé mají tajné služby alespoň sledovat.

Pociťujete Vy osobně vliv ruských tajných služeb? Setkáváte se s jejich praktikami při své práci?

Vidím například na internetu proruské dezinformační kampaně. Jsem si také vědom toho, že se ruské tajné služby snaží infiltrovat do české politiky. Když vidím, jak někteří politici najednou otočili a začali chválit vše, co udělá ruská vláda, nemám pochyby o tom, že to probíhá. Ale ptáte-li se, zda se mne už pokoušel nějaký ruský agent ovlivnit, tak zatím ne. Asi vědí, že jim u mne pšenka nepokvete.

Jak je to podle Vás s americkými agenty? Jaký mají vliv v České republice? A sleduje BIS také jejich činnost?

Jsem přesvědčen, že BIS sleduje každého, kdo by se snažil narušovat naši suverenitu nebo zájmy ČR. Americké tajné služby do této skupiny ale podle mého názoru nepatří, protože jsou spojencem našich služeb např. v rámci NATO, takže s námi nebojují, naše zpravodajce „nepřekvapují,“ ale spolupracují s nimi a vyměňují si informace.

V Událostech komentářích byla řeč také o otevření tzv. Zastupitelství Doněcké lidové republiky v Ostravě. Myslíte si, že může být i tato aktivita pro Českou republiku nebezpečná a o čem to svědčí, že se takový „konzulát“ u nás otevřel a to v atmosféře, kdy je jasné, že jeho činnost chce ministerstvo zakázat?

Do určité míry nebezpečné je, že se tu aktivizují lidé, kteří tento separatistický stát podporují a zkouší si „hrát“ na její zastupitelský úřad, čímž se úmyslně snaží klamat část veřejnost a vytvářet fikci, že tento „kvazistát“ je skoro normální země. Nejde při tom o to, že se někdo někde chce odtrhnout od jiného státu, ale o to, jací lidé a s jakým cílem zrovna tzv. Doněckou lidovou republiky vytvořili.

Z Česka loni odcestovalo sedm lidí do Sýrie se záměrem připojit se k teroristickým organizacím, jako je tzv. Islámský stát. Tito lidé byli z islámského světa a v tuzemsku pobývali krátkodobě. Jejich návrat do EU by představoval vážnou bezpečnostní hrozbu kvůli možné účasti na teroristických útocích. I to uvedla Bezpečnostní informační služba ve výroční zprávě za uplynulý rok. Je to alarmující číslo nebo ve srovnání s ostatními státy se nemusíme nijak znepokojovat? A jak bychom měli reagovat, pokud by se tito lidé vrátili zpět co České republiky?

Na velmi krvavý teroristický útok někde v centru města bohužel v dnešním světě stačí jediný terorista. Každý jednotlivec, který odejde na území ovládané tzv. Islámským státem, je proto v tomto ohledu velkým bezpečnostním rizikem. Je dobře, že takové jedince BIS sleduje a tím nebezpečí snižuje. Na druhou stranu ovšem samozřejmě platí, že jsme na tom ve srovnání se zeměmi zejména na západě Evropy či v některých částech Balkánu o několik úrovní lépe, protože tam někde mají i stovky lidí, kteří odešli aktivně bojovat za tzv. Islámský stát, mají občanství států EU či zbytku Evropy a v řadě případů se na starý kontinent vrátili a mohou kdykoli teroristicky zaútočit na evropská města či dopravní uzly.

V minulých dnech se o vás psalo i v souvislosti s Kroměřížskou výzvou. Jejímž záměrem je najít takovou osobnost, která porazí v prezidentské volby Miloše Zemana. Začalo se spekulovat o tom, že byste mohl být touto osobností právě Vy a to i z toho důvodu, že jste byl pozván na jejich pondělní tiskovou konferenci. Proč jste vlastně přijal účast na této tiskové konferenci a naznačil Vám někdo, že by právě o Vaši osobě uvažovala Kroměřížská výzva jako o kandidátovi na prezidenta?

V Kroměřížské výzvě je řada lidí, kterých si vážím. Právě proto jsem přijal jejich pozvání, když mne oslovili s tím, že si dělali anketu mezi svými příznivci a já jsem jim vyšel jako jedno z možných jmen.

V lednu 2016 jste pro Hospodářské noviny řekl, že vážně uvažujete o tom, že byste šel do prezidentské volby. Změnil jste názor nebo řekněme můžeme připustit, že byste takovou věc zvažoval?

Postoj jsem nezměnil. Lidé mne vyzývají, abych kandidoval. Já to zvažuji. Své rozhodování jsem ale ještě neuzavřel, přestože vím, že se doba k přijetí definitivnímu verdiktu krátí.

Když budeme vycházet z předpokladu, že prezident Miloš Zeman bude kandidovat v roce 2018, jaký by měl být protikandidát, který ho porazí?

V řadě politických parametrů musí být protipólem aktuální hlavy státu. Měl by nabídnout politiku, která bude společnost spojovat a nebude třeba rozeštvávat venkov s městy. Neměl by nás otáčet k Východu, ale měl by být tvrdý v prosazování našich zájmu v evropských strukturách, což ne vždy federalista Zeman dělá. Měl by se vrátit k některým tradicím prezidentského úřadu, jak ho vykonávali Václav Havel a Václav Klaus.

Možná Vás překvapí, ale měl by zároveň mít i některé vlastnosti současného prezidenta. Mezi ně řadím zkušenosti s reálnou politikou, protože volební kampaň, a prezidentská dvojnásob, je vždy tvrdým bojem, v němž nováček, naprosto nepolíbený politikou nakonec stejně uspěje jen výjimečně. Zároveň by měl mít stejně jako Miloš Zeman chuť a vůli pravidelně křižovat naši vlast, scházet se s lidmi, navštěvovat školy, diskutovat s občany, a to nikoli jen v Praze či Brně, ale i v menších městech a na venkově.