Pokles rublu by měl i nadále pokračovat. Jak se to projevuje v životě obyčejných Rusů?
Mám známého, který je majitelem myčky. Nedávno jsem se u něj stavil, byl dost nešťastný. Říkal, že nemá klienty. Auta prý už nikdo umýt nedává, protože se kvůli drahému benzínu přestalo jezdit. Vedle našeho domu je supermarket. Býval vždycky plný. Nyní tam chodí daleko méně lidí, protože veškeré zboží dost podražilo. Kilo okurek je za tři sta sedmdesát dva rublů, zhruba sto dvacet pět korun. Rajčata do čtyř set rublů, sto třiceti čtyř korun. Kilo mraženého lososa okolo tisíce rublů, tedy tři sta třicet pět korun. Soudě podle toho, co se všechno děje, ceny porostou i nadále. A to nejen u potravin.
Jakým způsobm se projevuje vzrůstající sebejistota režimu Vladimira Putina na životě a práci investigativních novinářů v Rusku?
Založil jsem organizaci Sdružení investigativních novinářů - Fond 19/29. Byla zaregistrovaná v Praze v srpnu loňského roku. Problém je v tom, že ruskou organizaci stejného jména a zaměření násilnou cestou zařadili na seznam ‚cizích agentů‘ a dali nám pokutu tři sta tisíc rublů, tedy sto tisíc pět set korun, za to, že jsme se na ten idiotský seznam nenapsali sami. Jelikož známe náš stát, nebojovali jsme proti téhle svévoli. Političtí představitelé si myslí, že tak očistí zemi od špíny. Jsou na omylu. Zaplatili jsme pokutu a zaregistrovali se v jiné zemi, kde doufám, že nám nikdo nebude dělat problémy, jako v Rusku. Stručně řečeno, pracujeme dál. Pro ruské novináře je naše práce velmi důležitá.
Co si myslíte o možnosti vybudovat z Donbasu Novorusko?
Projekt ‚Novorossija‘ se položil. Ostatně jako všechny projekty, za kterými stáli čekisté. Všechno, čeho se dotknou, se změní v žumpu. Stejně tak zapáchají i projekty ‚Krym náš‘ a ‚Podpora Asada v Sýrii‘. Stejně nepovedený projekt je i ‚nové čekistické Rusko‘. Ten také hlasitě praská ve švech. A právě tohle všechno se odráží na životě Rusů. Samozřejmě k horšímu.
Jak vnímáte střet ruské s americkou propagandou právě na území Ukrajiny?
Propaganda je zbraní politického vzdoru a s novinařinou nemá nic společného. Proto ty, co se jí zabývají, nelze nazývat novináři. Jde o sluhy moci. Ruská propaganda je hlubší, nestydatější, lživější a agresivnější. Zabírá u těch Rusů, kteří neznají tradice čestné novinařiny či dokumentární práce. Odtud se bere těch sedmdesát až osmdesát procent lidí, kteří podporují Putina a jeho režim. Nicméně stále častěji se v Rusku dostává televize do konfliktu s lednicí. V televizi hovoří o tom, jak je vše stabilizované a v pořádku, ale lednička jí svou prázdnotou nadává do lhářek.
Vy nevěříte, že Rusové v Sýrii bojují i proti Islámskému státu (ISIS)?
V roce 2004 jsem hovořil s americkým generálem, který odpovídal za spolupráci USA s Ruskem v boji proti terorismu. S Rusy spolupracoval rok a prohlásil, že šlo o naprostou ztrátu času. Stejný je i můj komentář k účasti Ruska na bojích v Sýrii. Zcela zbytečná, navíc škodlivá, ztráta času. Jako voják dobře znám lhaní ruských generálů, kteří mluví o stovkách zničených ‚štábů‘ džihádistů a jejich objektů. A posté říkám, že nejslabším článkem ruské politiky je ministerstvo zahraničí v čele se Sergejem Lavrovem. Za patnáct let tam udělali vše pro to, aby Rusko nemělo žádné přátele.
Co si myslíte o uprchlické vlně, která směřuje hlavně ze Sýrie do Evropy?
Je to obrovský evropský problém. Na úrovni politiků se zdá být vyřešeným. Na úrovni adaptace běženců na evropské normy a ideály se převrací ve velké zmatky a sociální pnutí. Na otázku, jak to řešit, opravdu nemám jednoznačnou a jasnou odpověď.
Jak se s imigranty vypořádává Rusko?
V Rusku, nejzřetelněji v Moskvě, se problémy migrantů vyostřují. Tádžikové, Kirgizové, Číňané, Vietnamci... Je jich mnoho a jsou velmi odlišní. Naštěstí jsou většinou mírní. Moskvané mají hlavně problémy s rodnými Čečenci.
Co byste vzkázal oligarchům v Rusku a na Ukrajině?
Nic. Snad, aby se zamysleli nad budoucností svých dětí. Věcně zamysleli. Protože se při změně moci z nemocné a lakomé na čestnou a vnímavou budou muset zpovídat ze všech svých hříchů. Vždyť se to už mnohokrát stalo. Historie se po dobu lidské existence na planetě Zemi stále opakuje.
Co byste popřál našim čtenářům?
Jen mírová spolupráce a koexistence mohou udělat náš život lepším. To se týká všech zemí na světě. Kořeny zla a neřesti lze vymýtit, když nejsou vyživovány bídou většiny lidstva.
|
Novinář Grigorij Michajlovič Pasko Narodil se roku 1962 na Ukrajině. V roce 1983 ukončil studium na fakultě žurnalistiky Lvovské vysoké vojensko-politické školy. Tehdy pracoval už v novinách Bojová hlídka. V roce 2004 ukončil i studia na právnické fakultě Ruské státní university společenských věd. V roce 1997 byl na základě informace, že mu na zájezdu v Japonsku byly zabaveny údajně tajné dokumenty, zatčen. Odborné posudky ukázaly, že o státní tajemství nešlo. Skutečnou příčinou totiž byly články na ekologická témata. Psal hodně o atomovém odpadu, kterým představitelé armády znečišťují moře. Amnesty International ho označila za vězně svědomí. Byl odsouzen na rok, ale díky amnestii jej propustili z vazby. V roce 2000 byl však rozsudek anulován a Pasko byl uznán vinným z vlastizrady ve formě špionáže. Byl odsouzen ke čtyřem letům odnětí svobody. V nápravném zařízení strávil víc než půl roku, celkem ve vězení zhruba tři roky. V letech 2003 až 2009 byl šéfredaktorem časopisů Ekologie a právo, Orel a hlava, Město pěti moří a dalších. V roce 2011 založil Fond na podporu investigativní žurnalistiky a stal se jeho ředitelem. Jako expert se zúčastnil několika soudů v Evropě, kde svědčil o bezpráví v Rusku. Skoro ve všech případech nebyly pronásledované osoby do Ruska vydány. Je laureátem mnoha mezinárodních cen a členem všemožných novinářských a spisovatelských svazů Ruska. Trvale bydlí v Moskvě. |
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
