Po návštěvě shromáždění občanů ve Věžkách jste nazval současný stav akceleračních zón u větrné energetiky „větrnými kolchozy“. Je to vaše hodnocení současného stavu komunitní energetiky?

Ne tak docela. Pokud vezmeme historický příměr, komunisté před volbami v roce 1946 tvrdili, že na venkově kolchozy (družstva sovětského typu) zakládat nebudou. Cílem této předvolební taktiky bylo získat podporu zemědělců, kteří se obávali o své soukromé vlastnictví, a vyhnout se pověsti strany, která chce slepě kopírovat sovětský model. Zejména na venkově agitovali s tím, že kolchozy u nás nebudou a že jejich cílem je pouze pozemková reforma. Měsíc po Vítězném únoru v březnu 1948 byla vyhlášena nová pozemková reforma, která odstartovala kolektivizaci a zřizování JZD a její odpůrce vyvlastňovali a perzekuovali.

Podobnost dějin se současností, kdy koalice se sliby že „Green Deal“ nebude, pět dní po jmenování vyhlásila Vlčkovy aukce na větrné elektrárny, dva týdny po vyslovení důvěry zavřela doly s tím, že se „nevyplácejí“ a v těch aukcích nás chce zavázat ke garanci plateb novým „větrným baronům“ za dražší dodávky energie, než je z těch dolů. Proto se těm občanům v postižených lokalitách nemůžeme divit, že se proti tomu bouří a volební sliby se ještě od podzimu pamatují. Mysleli si většinou, že jsou od té zelené ideologie díky svým hlasům v bezpečí. Přidávají se i horníci, kolegové mají údajně slíbeno z Ostravska 20 tisíc podpisů.

Další zajímavostí je, že mají být ty aukce uzavřeny v předvečer Vítězného února, ale to jen pro toho, kdo je pověrčivý.