Svátky klidu a míru a rozjímání. To se běžně čeká ke konci roku. Je v naší společnosti něco, co nás jitří natolik, že to prostě nejde?
Myslím si, že je to individuální. Někteří možná i o svátcích řeší politickou situaci u nás a ve světě, jiní se potýkají s nákupní horečkou… Já patřím k těm, kteří jsou spíše v klidu.
Celým rokem 2019 nás provázely demonstrace spolku Milion chvilek pro demokracii. Už toho bylo řečeno mnoho, ale co vzkázat jak Mikuláši Minářovi, tak občanům, kteří se demonstrací účastní? A co smířlivě popřát do roku 2020?
Udělal letos Andrej Babiš dost pro to, aby nepopouzel občany tak, že proti němu permanentně demonstrují? Jmenování Marie Benešové, reakce na audity z EU či na Čapí hnízdo, slova, že lidé chodí na Letnou „na koncert“... Co by měl premiér udělat pro zmírnění napětí?
Nechtějte po mně, abych hodnotil, zda premiér udělal dost, případně mu radil, jak zmírnit napětí. Jak jsem již řekl, demonstrace jsou naprosto v pořádku, pokud nepřerostou v násilnosti a větší nepokoje. Ukazují, že lidem není lhostejná politická situace u nás. Upozorňují na problém. Dotčení politici samozřejmě reagují tak, aby demonstranti nevypadali důvěryhodně a význam demonstrací buď zlehčují, nebo naopak zbytečně démonizují. Faktem však zůstává, že Babišova vláda je u moci na základě legitimních voleb a o tom, zda si premiér svůj vliv udrží, budou rozhodovat lidé u těch příštích.
Fotogalerie: - Havel mezi lidmi
Vláda tvrdí, že se máme stále lépe, že se díky ní zvyšují platy a země je na dobré cestě. Mohou se letos radovat z bohatých Vánoc? Nebo se spíš mají bát o budoucnost? A na které skupiny obyvatel, kterým se tolik nedaří, bychom měli myslet?
A pamatujete si nějakou vládu, která by o sobě tvrdila, že to dělá špatně? Víte, nemusíte být zrovna ekonomický expert, abyste věděl, že důvody ekonomického růstu jsou vládami ovlivněny jen okrajově, protože určující je situace na světových trzích. Stačí použít selský rozum. Víme, že finanční krize většího rozsahu přicházejí v určitých cyklech. Je tedy rozumné bezhlavě utrácet a rozdávat, když je co, abychom pak v době, kdy se nedaří, neměli rezervy? Ať si každý sám odpoví. Situaci u nás poměrně dobře vystihuje například míra zadlužení domácností.
Letos se česká veřejnost musela rozloučit s Karlem Gottem. S odstupem: Bylo v tom zbytečně moc politiky? Tlačili Babiš a Zeman příliš „na pilu“ se snahou zavděčit se veřejnosti? Nebo „ti druzí“ příliš mluvili o době před rokem 89 a vyrovnávání se s ní?
V rámci hesla „o mrtvých jen dobře“ se zdržím většího komentáře. Abych řekl pravdu, nesledoval jsem ani politiky, kteří se snažili zviditelnit v médiích, takže mohu těžko soudit. Obecně říkám, že snaha o zviditelnění a politizaci je pochopitelná, ale často není vhodná a vkusná.
Mluvíme-li o vyrovnání se s dobou před rokem 1989, jsme letos, po oslavách 30 let demokracie, vyrovnanější? Chybělo něco během těchto oslav, popřípadě něco přebývalo?
Celé naše životy jsou vlastně jakýmsi vyrovnáváním se s činy, které jsme udělali v minulosti. Vracíme se k nim, zpětně hodnotíme, učíme se. Problém je ovšem v tom, že naše paměť je selektivní. Občas mě trochu děsí, když zaslechnu názory pamětníků, že totalitní režim byl lepší, než ten nynější. Ale myslím, že současná mladá generace většinově nemá o době před listopadem 89 ponětí. Narodili se do jiného světa, minulost neřeší. To je asi normální všude na světě. Jako země se ještě dlouho budeme učit zacházet s nabytou svobodou. Nemyslím, že bychom museli být nutně na něco hrdí, úplně totiž stačí, když si svobody budeme vážit.
Letošní rok byl bezpochyby rokem boje aktivistky Grety Thunbergové proti globálnímu oteplování. Její cíle do značné míry adoptovala nová Evropská komise. Máte z toho radost? Nebo Vás to děsí? Budete méně spotřebovávat, méně létat, méně jíst maso, tlačit na konec uhelných elektráren? Zcela vážně, jak se s touto vlnou politické aktivity vypořádat?
Předně – je naivní si myslet, že Evropská unie adoptovala cíle této dívky. Smysluplnost regulací je velice komplexní problematika a obávám se, že tu na nějaký hlubší rozbor není místo. Těch výzev do budoucna je mnoho a většinou se točí kolem zdrojů potravin a energií. Argumenty jsou často úplně protichůdné. Ale je to podobné, jako s protivládními demonstracemi u nás. Dokud může kdokoli říkat svůj názor, buďme šťastni. To, jestli jej většinově přijmeme za vlastní, je pak svobodné rozhodnutí každého jednotlivce.
Fotogalerie: - Pochod na vládu
Chápete tu část mládeže, která pociťuje „klimatickou tíseň“ a obává se, že ji nečeká žádná budoucnost? A vyčítá starším, že oni jsou za to zodpovědní?
Já to celkem chápu, ale nevidím to nutně jako něco negativního. Bylo tomu tak vždy. Ve své době to mohla být například tíseň z ohrožení morem, nukleárními zbraněmi nebo třeba mandelinkou bramborovou. Vyčítat současný stav starším je úplně normální, protože to v ideálním případě znamená uvědomění si chyb minulosti a snahu o zlepšení. Otázkou je, zda napravujeme opravdové chyby, nebo jen to, co se jimi jeví.
V obecnější rovině platí, že starší generace stále více podporuje premiéra Babiše či prezidenta Zemana, zatímco mladí Piráty či liberální strany. V Británii starší lidé hlasovali pro Brexit a bylo jim spíláno. U nás starší odmítají euro či EU jako celek a jsou označování za neinformované. O čem tyto příkopy svědčí?
Odpověď je celkem jednoduchá. Svědčí to o tom, že jsme lidé. Současný prezident a premiér mohou poskytovat zdánlivou záruku „starých dobrých časů“, jakkoli je pravda jiná. Nehledě na nostalgii, která deformuje paměť. Nové strany, ačkoli se v podstatě od těch tradičních příliš neliší, se prezentují tématy, která jsou blíže mladým voličům. Proto mají jejich podporu. Stejně tak v přístupu k Evropské unii. Někomu více vyhovuje představa jakési evropské federace s jednou vládou a přehlíží významná úskalí tohoto řešení, jinému se líbí představa maximální národní a osobní nezávislosti a co nejmenší zásahy úředníků „shora“. Já jsem v tomto spíše individualista. Myslím si, že bychom v rámci Evropy měli mít možnost svobodného pohybu a obchodování. Politické rozhodování však vidím raději blíže voličům. Brexit je vzhledem k těsnému výsledku spíše jako takové velké „nevím“, a vůbec se tomu nedivím. Rozhoduje ovšem většina.
Co by si během svátků měli říct „mladí“ a „staří“ tak, aby výměny politických názorů nekončily hádkami? Co by si obě strany mohly navzájem dát ve vyprávění nedávné minulosti i současnosti, nebo i v poučení pro budoucnost?
Pokud chce kdokoli řešit o svátcích politické spory, udělá to bez ohledu na to, co bych já doporučoval. Dnešní doba je charakteristická přívalem informací. Je jednoduché je vytvářet a sdílet veřejnosti. Starší generace zvyklé na jeden typ média mohou být relativně snadným cílem. Mladší generace jsou zkušenější v ovládání technologií, ale jsou stejně zranitelní při rozpoznávání pravdy a lži. Výchova a vzdělávací systém by měly tedy směřovat ke schopnostem, které zajistí, abychom nepodléhali dezinformacím. Na základě pravdivých faktů ať má pak každý možnost se svobodně rozhodnout. Osobně všem přeji hlavně klid a pohodu, na těch pár dní si to můžeme bez obav dovolit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
