Měsíc březen roku 1939 tvoří bez nadsázky zlom v našich novodobých dějinách. Než se dostaneme k vytvoření Protektorátu, prvním krokem bylo rozdělení státu a vznik Slovenského státu. Dnes vidíme, že se do parlamentu dostali v podstatě neonacisté. Jak se s tím lze vyrovnat? Mimochodem Marian Kotleba je známý i tím, že chválil Josefa Tisa.

Já v tom nevidím problém, protože to je v podstatě časově omezená reakce na krizi. Nebýt tamních nepřizpůsobivých cikánů, nikdy by Kotleba nezískal tolik hlasů a nestal by se předtím ani krajským šéfem. K tomu ještě nelegální migrace, doslova invaze muslimů do Evropy. Volbou Kotleby vlastně lidé říkají, že v případě nutnosti je třeba migranty zastavit i zbraněmi. Díky invazi, které jsme svědky, myslím, že Evropa hnědne a již několikrát jsem řekl, že je jen otázkou času, než se objeví nový Hitler. Pak bude opravdu zle. Volby na Slovensku to potvrzují.

Když se vrátíme k nám do doby vzniku protektorátu Čechy a Morava, západní mocnosti, navzdory proklamacím v září roku 1938, nikdy neposkytly mezinárodní garance nových hranic. Myslíte, že si v sobě stále neseme, že nám tehdy nepomohly? Bylo tehdy reálné se Hitlerovi postavit?