Oslavy 17. listopadu byly doprovázeny drobnými konflikty. U pamětní desky na Národní třídě v Praze se pískalo na Andreje Babiše a na Filipa Turka. Je to ještě svátek všech?

Letošní oslava konce totalitního režimu v roce 1989 se v podstatě bohužel ukázala jako ukradená oslava stoupenci nového totalitního myšlení pseudoliberálních, progresivistických a aktivistických bojůvek typu Pšenáka, Oganesjana a dalších podporovatelů odcházející vlády a hradního rozvědčíka. Ti, kteří se zahalují do rádoby humanistických hesel Havla, tak to jsou právě ti nenávistní. Jsou to oni, kteří vyvolávají rozdělování společnosti. A dá se říct, že je to dneska v podstatě neúcta k těm, kteří na Národní třídě v roce 1989, byť třeba  podle některých názorů symbolicky, ukončovali fungování komunistického režimu. 

Byl jsem se svými studenty na Národní třídě 17. listopadu 1989, dovedl jsem je tam z přednášky. A byl jsem potom i u toho, když se vyšetřoval zásah ze 17. listopadu. Trochu vám tu atmosféru přiblížím. Se studenty a pár kolegy z VŠE jsme tam přišli s celým průvodem pár minut po 19. hodině. A sotva jsme prošli částí Národní třídy, tak nás odřízli. Odřízli nás jednak ze strany od Spálené ulice, kam jsme se nemohli dostat, protože tam byl zasahující pohotovostní pluk SNB (dnes policie). A přestože jsme byli z jejich tlampačů vyzýváni, abychom opustili toto místo, tak jsme nemohli jít ani zpátky, protože na křižovatce Národní s Voršilskou jsme byli obklíčeni jinou skupinou esenbáků. Bylo zajímavé, že tam byli i vojáci. Byl to pohotovostní pluk, protože tam byli i ti, kteří měli s sebou cvičené psy. Všechny domy byly uzamčené. Pasáž Metro byla uzamčená, byla zabezpečená řetězy, aby nikdo nemohl z Národní třídy odejít. Pouštěli nás postupně průchodem naproti pasáži Metro, kde byla vytvořena „ulička“ pro odcházející. Z každé strany „uličky“ stál kordon příslušníků zásahové jednotky a „červených baretů“ a mlátili hlava nehlava všechny odcházející.

A co se děje dnes? Napadání lidí s jiným názorem se zatím neřeší pendreky, ale jsou to slovní  hnojomety. Často je to od těch, kteří v té době ani nežili. Od těch, kteří vůbec nemají žádnou zkušenost s předchozím režimem. Svým chováním se tak stávají v podstatě těmi samými osobami, které ten režim tehdy bránili. Je to nová totalita, jsou to mnohdy hlupáci, kteří vůbec neznají souvislosti, jenom tam pokřikují a haní v podstatě to, co se tehdy podařilo vybojovat. A to bylo nastolení svobody, nastolení možnosti vyjadřovat se, nastolení toho, za co tady bojujeme pořád a co pomalu ztrácíme. Přitom tleskají těm, kteří tehdejší režim otevřeně podporovali, souhlasili s okupací vojsky Varšavské smlouvy a školili se na agenty pracující pro tehdejší režim.