Líbí se vám, jak v České republice dopadly eurovolby?Anketa
Rád bych pokračoval v agendě, kterou jsem tam rozdělal. To znamená průmyslová politika, energetika, věda, výzkum, inovace a také informační technologie. To byl deset let můj hlavní zájem. Možná ale, že jsem se měl věnovat jiným věcem.
Lídryně těchto voleb za KSČM Kateřina Konečná v diskuzním televizním pořadu Partie vyslovila názor, že je potřeba reformovat Evropskou unii tak, aby byla blíže voličům - europarlament by podle ní měl mít větší legislativní pravomoci na úkor Evropské komise. Jaký máte vy názor na větší pravomoci EP?
Já si myslím, že by Evropský parlament měl mít větší pravomoci, a to třeba na rozdíl od Jana Zahradila z ODS. Šlo by ale o to, jakým směrem se budou pravomoci vyvíjet – jde třeba o rozpočet a pak o věci, které se týkají životních funkcí EU, jako je například finanční sektor, či energetika. Domnívám se, že třeba zcela určitě v průmyslové politice by EP měl mít právo legislativní iniciativy. Právě průmyslová politika je totiž jedna ze slabin EU. I evropský komisař pro průmysl a podnikání Antonio Tajani zjistil, že je potřeba udělat reindustrializaci Evropy, ale podle mne to zjistil až velmi pozdě. Už tady totiž byl problém vysokých cen energií a vlastně těžko můžeme být v tuto chvíli konkurenceschopní, když máme čtyřikrát dražší plyn a dvakrát dražší elektřinu.
_profil_top.jpg)
PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc.
Měla by podle vás Evropská unie projít nějakou federalizací? Prospělo by to Evropské unii vůbec a přispělo by to nakonec k ekonomickému rozvoji celého kontinentu?
Evropská unie by měla být podle mého názoru volnou federací, to je dokonce i postoj, který zastává celá Komunistická strana Čech a Moravy. Já osobně jsem se roli EU věnoval v knize „Svět zleva“ a pokud jde o tu průmyslovou energetickou politiku, tak tomu jsem věnoval knihu „Věk nejistoty – energie, chléb i meč“. Teď bych chtěl napsat po volbách knížku o vědě a výzkumu. K tomuto tématu mám blízko, protože jsem byl v Evropském parlamentu hodně činný právě i v oblasti vědy a výzkumu.
Vraťme se k „energetické unii“ - dá se najít nějaký problém v tom, aby EU měla společnou energetickou politiku?
Já myslím, že musí být zachována svoboda energetického mixu pro jednotlivé členské státy. Například pro nás je jaderná energetika klíčová, neboť když si vezmeme naše možnosti, tak uhlí nám dojde za nějakých šedesát, osmdesát let, ale musíme mít na paměti, že z toho černé uhlí v českém prostoru ani těžené nyní není. Pokud jde o vodní zdroje energie, tak profil našich řek je nepříznivý, a tak v průměru vodní elektrárny dávají jedno procento energie a když je vrchol výkonu, tak čtyři procenta. No a větrné elektrárny mají účinnost do deseti procent, navíc nesmíme zapomenout na to, že větrná elektrárna v ČR funguje pouze 1800 hodin v roce. Navíc kilowatt vyrobený na bázi větrné elektrárny je tak tři a půlkrát dražší než v případě Temelína. Co se týče solárních elektráren, fotovoltaických elektráren, tak tam je to ještě horší. Fotovoltaické elektrárny fungují tak 500 hodin v roce, no a kilowatt vyrobený pomocí fotovoltaiky je dokonce třináctkrát dražší než kilowatt vyrobený v temelínské elektrárně.
Fotovoltaické elektrárny u nás a jejich podpora - vědělo se o tomto průšvihu v EU?
O tom průšvihu se v Evropě ví, naši kolegové v EP dokonce vědí, že to byl krok velkorysý a že byl nekontrolovatelný a orientovaný špatným směrem. Myslím si, že my nemůžeme být ani Španělsko a ani Portugalsko, ba ani Itálie. Byla to podle mého názoru věc účelová, která směřovala k tomu, aby některé privilegované skupiny zbohatly. Bylo by nakonec zajímavé se podívat, kdo vlastní tyto fotovoltaické elektrárny, a zjistilo by se, že tam byli lidé, kteří měli privilegovaný přístup k informacím a k rozhodování.
V ČR je energetická koncepce postavená na jaderných elektrárnách, ale v rámci Evropy je tomu jinak. Třeba v Německu se dohodlo, že se tam během dalších osmi let uzavřou všechny jaderné elektrárny. Jsou, či byly v rámci EU tlaky na to, aby se jaderná energetika i u nás potlačila?
Já bych chtěl říci, že je velké štěstí, že už nebude dělat komisaře pro energetiku Günther Oettinger, neboť zpravidla se ti komisaři neopakují ve svých resortech. Oettinger byl totiž naprosto tragická figura. On totiž nejenom, že nerozumí energetice, ale pro mne třeba bylo docela šokující, jakým způsobem mluví německy. To není spisovná němčina – kolegové mne opravili, když jsem si myslel, že snad má rakouské předky, nebo příbuzné. On totiž mluví dialektem od švýcarských hranic, takže spisovnou normu němčiny moc nezvládá a navíc i jeho angličtina je tragická. Ale co je daleko horší, je to, jak se neorientuje v energetických otázkách. On třeba na jednom setkání řekl, že by mělo v Německu dojít k fúzi E.ONu a RWE, aby Německo mělo jednoho silného energetického hráče. Až následně mu vysvětlili, že je to v rozporu s antimonopolními zákony v Německu a tak nakonec celé to své tvrzení odvolal.
Jeho nekompetentnost je ale vidět i v jiných věcech – například, když vydala komise s jeho podpisem Roadmap 2020, tedy výhled energetického sektoru EU, tak tam totálně chyběla zmínka o uhlí, které je pro řadu evropských zemí ale naprosto nezastupitelné. I dnes třeba pro nás uhlí dělá 62 procent energetické bilance a v Polsku je to dokonce 95 procent. Pokud jde o výrobu elektřiny, myslím, že to je svědectví toho, jak se tam (v Evropské komisi) pracuje. Energy Roadmap 2050 sice korigovala tuto nesrovnalost, ale myslím si, že s Oettingerem to bylo velmi složité. Třeba „jeho“ zátěžové testy... On pojem „stress test“ vzal z bankovní terminologie, i když já si myslím, že jaderné elektrárny jsou bezpečnější než banky. Navíc „stress test“ byl postavený úplně odlišně, než to chtěla WENRA, tedy Zápodoevropská asociace národních regulátorů. (WENRA je společenství představitelů dozorných orgánů zemí západní Evropy s jaderným programem. Jedním z cílů je zajištění jaderné bezpečnosti energetických jaderných reaktorů, vyřazování jaderných zařízení z provozu a skladovaní radioaktivních odpadů a vyhořelého paliva – pozn. red.)
WENRA chtěla totiž pravděpodobnostní přístup, tedy aby se prověřovalo jenom to, co je možné v daném regionu, zatímco Oettinger prosadil absolutistický přístup, kdy se má prověřovat všechno. Podle něj tak jaderná elektrárna by měla být například odolná proti zřícení dvou letadel, měla by být odolná proti teroristickému útoku, proti požáru, proti stoleté vodě, proti zemětřesení - a to všechno současně. U nás je toto ale těžko myslitelné, třeba už ta podmínka odolnosti proti zemětřesení. Musíme totiž v rámci ČR vzít v úvahu fakt, že u nás proběhlo hercynské vrásnění, tedy u nás je tzv. vyvrásněno, takže u nás mohou být nejvýše zemětřesení, kdy jde o čtvrtý stupeň Richterovy škály. Ve střední Evropě je jediné riskantní území a to je tzv. Rýnský zlom. Ovšem zelení pracují s historickými informacemi, které nejsou moc prověřeny, například tvrdí, že došlo k zemětřesení, které poškodilo Basilej v 16. století, ale to jsou fantasmagorické věci. Ale to vše odpovídá jakési hysterii, která byla po Fukušimě v Německu...
Co se vlastně stalo po tragédii ve Fukušimě v rámci EU?
Měsíc po Fukušimě, což bylo v březnu 2011, bylo věnováno oné tragédii v oblasti od Atlantiku po Ural 52 tisíc článků, z toho ale bylo 43 tisíc článků publikováno jen v Německu. Problém, který pak nastal, byl ten, že madam Merkel na základě průzkumu veřejného mínění nechala odstavit osm jaderných elektráren a došlo k závazku Německa, že do roku 2022 úplně odstoupí od jaderné energetiky. Následně ale konference energetiků ukázala, že nemají alternativu a že tak Německo bude nakonec nuceno do roku 2020 investovat dvacet miliard euro do sektoru energetiky, a to hlavně do plynových elektráren a do obnovitelných zdrojů. Ale toto je přitom věc, která komplikuje všem život. Například my dodáváme – je to samozřejmě kšeft a veliký obchod - dva tisíce megawatt do Německa, Francie tam dodává tři tisíce megawatt a ještě je tu ten problém, že Německo nemá vysokonapěťové spojení mezi severem a jihem země. Takže vlastně to ženou přes Belgii a Francii z jedné strany a přes Polsko a přes nás z druhé strany. My máme velmi dobrou předimenzovanou síť, ale stejně kdyby byl transport přes dva tisíce magawatt denně, tak budeme nuceni se odpojit od německé sítě a pak by nastal v jižním Německu blackout neboli výpadek a možná pak by se některým lidem tam rozsvítilo v hlavě.
Jenže v ČR nyní dochází k útlumu těžby uhlí, a to v důsledku levnějšího břidlicového plynu z USA. Myslíte si, že plyn bude skutečně konečnou pro uhlí jako takové?
Břidlicový plyn je iluze, protože byl dotovaný. Když komisař Antonio Tajani mluvil o tom, že plyn je v Evropě čtyřikrát dražší než ve Spojených státech, tak teď je to asi dvakrát, neboť ty dotace už ustupují. Ovšem my nejsme řídce osídlené území, my si nemůže dovolit dopad na spodní vody, jako je to jinde, kde není taková hustota obyvatel, a proto je nutné hledat jiné zdroje. Nadějnou věcí do budoucna – ale zase je to věc dovozu – je metan. Zásoby metanu jsou prý na 400 let, aby pokryly současnou energetickou potřebu. Ale v tomto případě jde zase o sever Ruské federace, sever Kanady, sever Norska a podobně. Jsou tu nové zdroje plynu a ropy v arktických šelfech a navíc se předpokládá, že je asi ještě nevyčerpána čtvrtina současných registrovaných zásob ropy – to s sebou ale nese zase určitá ekologická rizika, která je třeba brát vážně. A já navíc říkám, že Česká republika bez jaderné energetiky nebude schopná přežít do budoucna. Zatím do roku 2015 jsme schopni spolehlivě přežít a dokonce v současné době je ČR pátým největším exportérem elektřiny na světě. My vyvážíme totiž více elektrické energie nežli Čína, tedy Čínská lidová republika. To je ale velmi důležitý faktor pro naši exportní bilanci - ČR asi z 80 procent má závislost hrubého domácího produktu na exportu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
