Prezident Miloš Zeman se rozhoduje, zda bude podruhé kandidovat. Je jeho rozhodnutí, a pak i výsledek volby, důležitý mezník, který určí další fungování této země?
Bezpochyby ano. Uznáváme-li ještě alespoň některé tradice. Jde totiž o volbu skutečné hlavy státu.
Je podle vás rozdělení společnosti na obdivovatele a odpůrce Zemana opodstatněné, nebo zveličené?
Spíše se ptejme, proč tu vůbec je. A jak vidíme toho času za oceánem, nejen u nás. Analýza by jistě vydala na diplomovou práci z politologie. Já v tom vidím, bohužel, jen další selhávání demokracie jako takové. Jak jinak totiž, žijeme-li v ní ještě, hodnotit enormní odpor určité menšiny k svobodnému rozhodnutí většiny?
V čem Miloš Zeman jako prezident republiky v poslední době české společnosti prospívá, a v čem jí škodí? Lze jeho dosavadní prezidentování označit za úspěšné?
Bezpochyby je prezidentem, ostatně stejně jako jeho dva předchůdci, opět velmi viditelným. To nelze popřít. Ovládá pro dnešního klasického politika tak důležité a přitom nikoliv časté umění – naslouchat svým voličům. A poté i hovořit jejich jazykem, stylem. A užívá si to. I když to někdy silně zavání populismem. Jenže i ten v rozumné míře do současné politiky s věčnými volbami patří.
Přiznávám však, že už roky poněkud nerozumím jeho jisté zálibě v až značném deklasování svých soupeřů. To pak sice vede k většímu nadšení vlastních přívrženců. Ale na druhé straně k dalšímu zatvrzení odpůrců. Tím se poněkud popírá zásada, že politika je uměním kompromisu.
Radost nad vítězstvím Trumpa, vytěžování tématu migrace, šťouchance Merkelové a politikům EU, vyjádření nechuti nad Chovancovým ,,centrem proti propagandě“ – témata, která teď prezident „,hraje“ nejčastěji. Jak je úspěšný v každém jednom z nich?
Již jsme o tom mluvili. Jsou to témata toho času důležitá pro většinu obyvatel našich zemí Koruny české. A pan prezident na ně prostě reaguje a komentuje je v duchu většinového názoru. Samozřejmě, proč ne. Úspěch je tak zaručen. Ale bylo by velmi, velmi smutné, kdyby se ukázalo, jak jste řekl, že je jen „hraje“. Přestože i toto si může, s ohledem na kompetence a postavení, dovolit.
U Zemana se střídaly z hlediska důvěry veřejnosti průšvihové periody – ,,lánský puč“, ,,kunda sem, kunda tam“ – s lepšími, skokový růst důvěry zaznamenal po teroristickém útoku v Paříži (56, následně až 62 %), nyní se drží v pásmu 50-60 %. Kde má prostor na zlepšení, nebo se začíná ,,ohrávat“ a půjde dolů? Čím by si mohl důvěru udržet, či zvýšit?
„Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Kdo nic nezkazí, bývá pochválen. Kdo je pochválen, bývá povýšen. Kdo je povýšen, nic nedělá...“ Jistě znáte toto přísloví. To však rozhodně není styl právě našeho pana prezidenta. Své nejvyšší ústavní funkce si užívá. A moc dobře ví, že i negativní reklama je reklama. Navíc patří k těm politikům, kterým média ve většině opravdu nic nedarují. A málokdo je bezchybný. Tedy i on. Přitom o chybách jistých „vyvolených“ se většinou jaksi nemluví. Obávám se, že mezi ně ani pan prezident však nikdy nepatřil.
Kauza Peroutka, což je evergreen. Mynářova bezpečnostní prověrka. Vydírání Jindřicha Forejta, příběhy o prostituci na Pražském hradě a podobných nesrovnalostech. Zdravotní problémy. Podnikání Martina Nejedlého. Cokoliv jiného... Číhá někde na prezidenta průšvih, který mu případnou kandidaturu může totálně zbortit? A jak zhodnotit to, jak se k jednotlivým problémům z tohoto výčtu staví?
Jsou kauzy, kterým se horní patra nediktátorské politiky všude na světě asi nevyhnou. Nevládnete nikdy sám, a za všechny členy blízkého týmu nejde dát ruku do ohně. To by však mělo platit u těch nejbližších. Zvláště máte-li možnost si je vybrat vskutku sám. Bez dalších rádoby demokratických „tanečků“. Přesto na každého může číhat průšvih, jak říkáte. Jen je pak nutné rozlišovat, jak velký osobní podíl na něm potrefený nese. A má-li vůbec snahu jej diplomaticky urovnat.
Psali jsme:
Jak se dle vás mění vztah médií k Miloši Zemanovi? Platí ještě vzorec ,,Zeman řekne něco skandálního, média rozjedou cirkus a Zeman se jim směje“? Nebo už to novináře přestalo bavit? Má Zeman dost médií, kde je vždy vítán, a dokáže sám oslovovat lidi na náměstích tak dobře, přebil to, že většina novinářů ho nemá ráda a ráda proti němu při kampani rozjede peklo?
Mám pocit, že stále platí varianta a). A pan prezident si toho užívá. Neboť moc dobře ví, že u jeho skalních přívrženců, kterých stále není málo, mu to neuškodí. Naopak. Ale abych byl upřímný, v našich médiích poslední dobou obecně najdete vskutku minimum pozitivních zpráv. Snad s výjimkou zmíněných jistých „vyvolených“.
A mimochodem, zaslouží si Česká televize pravidelnou kritiku od prezidenta?
Máte-li na mysli objektivnost a nezávislost zpravodajství, tak nejen od něj. Ostatně i mne jako prostého parlamentního pěšáka štve, když se dozvím, že kupříkadu „poslanci schválili…“ a už nikdy nikdo se nedozví, že ti a ti byli proti. Přestože se jednalo o – z mého pohledu sice neústavní, ale i Ústavním soudem tolerované – takzvané závazné hlasování.
Prezidentští kandidáti, kteří se hlásí nebo se o nich mluví: Michal Horáček, Marek Hilšer, Jiří Drahoš, Martin Stropnický, Jaroslav Kubera. Koho z nich se má Zeman obávat?
Pokud je mi známo, zatím kampaň nepříliš šťastně od říjnových státních oslav rozjel jen pan Horáček. Dosud jsem neměl důvod si jej nevážit. Ale ač právě jemu se v určitém oboru velmi dařilo, já si na něj nevsadím. Jistě mnoho lidí naštvu, ale má-li být prezident skutečně prezidentem, měl by to být politik. Je to totiž tak „specifické“ prostředí, že šanci v něm „přežít“ má toliko „veterán“. Takže k vaší otázce – snad kdyby ODS pustila pana senátora Kuberu ze řetězu (a on sám by vůbec chtěl), mohla by být kampaň dosti zajímavá. Kolega Kubera mi jistě promine, ani on nemá zrovna čistě ceremoniální styl vyjadřování. Publikum by oba pánové jistě pobavili.
Miloš Zeman má radost, že má dobré vztahy s prezidenty Ruska a Číny, a teď navíc i s prezidentem USA. Raduje se právem? Může návštěvu USA obrátit ve svůj triumf? Změní se do konce roku například vztah USA k Rusku tak, že Zeman se bude smát kritikům „vidíte, já vám říkal, že mám pravdu“?
Jaké jsou skutečné vztahy pana prezidenta s vládci uvedených supermocností, nevím. Nikdy jsem se žádného jednání a ani zahraniční cesty nezúčastnil. Takže jako většina veřejnosti mám zprávy pouze z médií. A ty je nutné hojně prosívat. Nicméně, jsou-li velmi dobré, raduje se právem, a měl by nejen on. Taková už prostě politika po tisíciletí je. A i díky tomu jsme se třeba kdysi stali z knížectví královstvím.
Jak se změní vztah USA prezidenta Trumpa k páně Putinovu Rusku, to uvidíme. Já to, bohužel, dopředu fakt nevím. Kéž by v dobrém.
Zeman, Babiš a ČSSD – politický trojúhelník. Potřebuje Babiš Zemana tak, aby ho podpořil a nestavil svého kandidáta? Může si ČSSD dovolit nepostavit Zemana jako svého kandidáta? Skončí ČSSD takovým volebním průšvihem, že ji převezmou Zemanovi lidé?
Spekuloval bych. Ostatně až tak vysoko nedohlédnu. Nu a jasnější odpovědi na závěr vašich otázek přinese březnový sjezd ČSSD. Obávám se, že poté budou odpovědi znít nejspíše takto: ano, ano, ano, ne. Snad více dodávat nemusím. Podotýkám, nejsem delegátem.
Psali jsme:
A je tu ještě jedna věc: Tomio Okamura. Vrazí Zemanovi nůž do zad svou kandidaturou? Nebo – nemůže být největším překvapením kandidatura samotného Babiše?
Pan kolega Okamura jistě kandidovat může. Vždyť viditelně přežil i rozpad svého původního poslaneckého klubu. A kdo na to má… jak by řekl náš bývalý pan předseda. Ale snad mi též promine, pana Babiše bych se obával daleko více. Jsem skutečně překvapen, co vše mu projde. A jak naprosto cokoliv zdatně až nestydatě se smutným psím pohledem za posunutými brýlemi obrátí ve svůj prospěch. Sorry jako. Jak vidno, jeho voliči se naděje, kterou jim dal, nechtějí vzdát. Ale pro něj by tato pozice byla zřejmě málo. Panu prezidentu Zemanovi jistě ani ten největší jeho odpůrce nemůže vytknout, že by využil politiku jako skutečný byznys. To u pana vicepremiéra je podobná představa velmi naivní.
Jen v poslední době Jan Kraus, Vavřinec Hradílek, Gabriela Koukalová, Leopold König, další sportovci, herci, umělci, ale i vědci a intelektuálové... Většina z nich se staví proti Zemanovi. Proč to tak je?
To se musíte zeptat jich. Necítím se být oprávněný mluvit za druhé. Ale oni prostě mají svůj svět, styl života. Včetně jistých rituálů. A tak si představují zřejmě hlavu státu méně „lidovou“.
Venkov má Zemana raději než město, ti starší spíš než ti mladší, ti chudší spíš než ti bohatší. Co pro ty, kteří mají Zemana rádi, prezident znamená? A které skupiny spíše mohou ,,přemluvit“ ty druhé?
Jak jsem již řekl, nemohu mluvit za nikoho jiného. Avšak mnoho politiků si dosud neuvědomuje, že musí mluvit jazykem těch, které chtějí oslovit. Získat jejich hlasy. Též reagovat na jejich názory, nálady. To bezesporu právě duo Zeman a Babiš umí. I za cenu tu a tam jistého otočení se po větru. Na voličích pak je, aby si sami zanalyzovali, zde jde o poučení se z eventuálních omylů, nebo jen pouhý populismus. Není to vždy snadné.
Jinak nejde o nějaké to přemlouvání. Tohle jsme tu už měli a nedopadlo to dobře. Jde spíše o to, kolik kterých k volební urně vůbec dorazí. Ono doma či už v jen nekuřácké krčmě nadávat skutečně nestačí.
Jsou ti ,,zemanovští“ voliči čím dál více naštvaní na EU, na bohaté, na muslimy... Nebo tyto pocity opadají?
Jde jistě o tu více, tu méně opodstatněné nálady až pudy, které lze zdatně přiživovat. A těžit z nich. Mám pocit, že v posledních měsících až letech spíše výrazně sílí. Pravda, je tu stále varování v podobě jistého Adolfa, který na to byl naprostý mistr. Ale i jemu v cestě do čela velkého národa (byť poté pekla) neskutečně pomohli také jeho sice demokratičtí oponenti, kteří jen žvanili a nekonali. Podobných dnes jak v Bruselu, tak jinde, máme značný nadbytek. I proto moc nechápu, že mimo jiné právě „zemanovcům“ nevadilo rychlé vyvěšení modré vlajky EU u Matyášovy brány na Hradě. Mně ano.
A co často sdílené obavy Zemanových voličů, že přijde ,,majdan“ a prezidenta svrhne?
V dnešní nejisté době snad ani tohle zcela vyloučit nelze. I když spíš zase v určité sametové formě. Což naznačil loňský říjen. Ale připomeňme si, že poslední hlavu státu jsme si zapíchli v roce 1306.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
