Mezi výtkami, které se ozvaly na vaše vystoupení, byly i ty, že se vedení ČSBS zbavuje zasloužilých válečných veteránů nebo bývalých politických vězňů z koncentračních táborů. Předsedkyně kladenské buňky a kritička současných poměrů ve svazu Gabriela Havlůjová prohlásila, že nedávná rezignace letce RAF Pavla Vranského byla vyvolána právě ztrátou důvěry ve vedení ČSBS. Jaký byl tedy důvod jeho odstoupení?
Co se týče místopředsedy ČSBS Pavla Vranského, tak on skutečně řekl, že nedůvěřuje vedení svazu, ale přitom v něm sám seděl přes deset let. Je ovšem třeba říci, že z ČSBS neodešel, je stále členem jeho ústředního výboru a je také nadále předsedou sdružení zahraničních vojáků. Prostě se rozhodl tak, jak se rozhodl.
Je podle vás činnost současného ČSBS politicky motivována? Ptám se na to nejen v souvislosti s přihlášením kardinála Duky do prestižní lidické organizace ČSBS a kvůli vašemu vztahu k prezidentu Zemanovi, kterého jste měl dát dekorovat speciálně vytvořeným vyznamenáním, ale třeba i proto, že mi před časem mluvčí jiné veteránské organizace, Československé obce legionářské, potvrdil, že její vedení se z ryze pragmatických důvodů snaží dobře politicky vycházet se všemi ministry obrany, ať už jsou z jakékoliv partaje.
To v žádném případě. Nevidím důvod, aby kardinál Duka byl nějak politicky motivovaný vstoupit do ČSBS a konkrétně do této organizace. Když na to přijde, tak my máme v podstatě všechny organizace prestižní. Lidická organizace vyniká tím, že tam mají ten památník, ale kardinál Duka do ní vstoupil, protože připravuje blahořečení faráře Štenberka. A když jsme se spolu bavili o tom, že by k nám vstoupil, tak řekl, ano, ale jedině do Lidic, a to kvůli Štenberkovi.
To je jedna věc. Co se týče medailí, tak ono vyznamenání pro prezidenta Zemana nebyla žádná speciální nebo vytvořená medaile jen pro něho. Ve skutečnosti toto vyznamenání existuje už přes rok a dosud jsme jím vyznamenali asi patnáct lidí.
Podle aktivisty Jana Vrobela jste jen, cituji, „srab a prospěchářský bolševik“, a to kvůli tomu, že „papouškujete píčoviny“. Tím myslel vaše slova, že se v souvislosti s migrační vlnou z Asie, Sýrie, Iráku a Afghánistánu do Evropy bojíte o bezpečnost svých dětí a vnuků. Čím konkrétně a co jim podle vás v souvislosti s činností nebo naopak nečinností politiků z České republiky i Evropské unie hrozí?
Podívejte se, my v prvé řadě musíme hájit prestiž a zájmy své země. Ti, co k nám utíkají, by měli podle mého názoru prostě být blíž ke svému domovu, v jeho sousedních zemích. To konečně nedávno prohlásili také slovenští politici. Ano, podporujeme uprchlíky, podporujeme výstavbu uprchlických táborů v těchto zemích, a to proto, aby se tito lidé, tito uprchlíci, mohli co nejdříve a rychle vrátit zpátky a třeba i bojovat za své domovy. Mimochodem, naši předci jako mladí také odcházeli v letech 1938 a 1939 za hranice bojovat za naši vlast. A po válce se vrátili, aby tu naši zem zase mohli budovat v míru. Takže jestli ti, co dnes utíkají, to se svou zemí myslí opravdu vážně, by se měli zachovat podobně jako ty tisíce Čechoslováků před 2. světovou válkou.
A z čeho mám strach? Z toho, že se i u nás může kdykoliv mým dětem a vnukům, ale i komukoliv dalšímu něco ošklivého stát, nejen z nějakého teroristického činu, ale třeba i jen v uvozovkách z obyčejného obtěžování našich žen a dívek, jako se to stává stále častěji teď v Belgii nebo Německu.
Vaši kritici vám vyčítají nadstandardní vztah k současnému Rusku, kdy jste měl v dopise ruskému ambasadoru v Praze podporovat nedávné vojenské kroky jeho země na Ukrajině. Existuje takový dopis a víte, jak se jeho text dostal do médií? Ptám se i proto, že zakladatel Sudetoněmeckého krajanského sdružení v ČR Jan Šinágl tvrdí, že jste v něm kriticky psal o snaze NATO dostat se přes Ukrajinu na přímý dotyk s Ruskem.
Ve skutečnosti existují dva navzájem si velmi podobné dopisy. Ten první, který máte na mysli a který jsem ale nepodepsal a naše vedení ho ani neodsouhlasilo, zhotovila skupina našich členů z Vlasteneckého fóra a zveřejnila jej ve Slovanské vzájemnosti. Takže přítel sudetských Němců pan Šinágl zde musí mít nějaké své agenty. Když jsme se to dozvěděli, ihned jsme žádali o stažení dopisu a publikování textu dopisu velvyslanci, které napsalo Vlastenecké sdružení a které naše vedení odsouhlasilo.
Domníváte se, jak tvrdí váš kritik Adam Drda, že svými výroky na adresu muslimských ekonomických migrantů nahráváte protizápadní propagandě a stáváte se tak nebezpečím pro současný režim?
To vůbec, to je naprostý nesmysl. Nemám k němu co dodat. Chci jen říci, že proti imigrantům se bouří všechny země Evropy, bouří se obyčejní lidé a rozlišovat normálního imigranta od ekonomického, to jsou věci, které by se měly dělat jinde než až tady u nás. Třeba v kontrolních zónách nebo na okraji Evropy. Protože jakmile se sem tito lidé dostanou – a zvláště do evropského prostoru volného pohybu, tj. Schengenu – tak už je odtud nikdo nikdy nedostane. Nebudeme totiž ani vědět, kde jsou. Ale že bych já osobně nějak propagoval nějakou protizápadní propagandu, to bych se sám sobě i tomu, kdo to říká, musel vysmát.
Už zmíněný Drda, který je ideově velmi blízký jmenovanému zakladateli Sudetoněmeckého krajanského sdružení v ČR Janu Šináglovi, svého času obžalovanému státním zastupitelstvím v Berouně za popírání holocaustu a německých masakrů Čechů během tzv. heydrichiády, vás i vaši předchůdkyni Andělu Dvořákovou nazval protiněmeckými šovinisty. A to za to, že podle něj útočíte na údajně vyhnané nevinné české Němce. Můžete na to nějak reagovat?
My na žádné Němce neútočíme, to je opět nesmysl a lež. Naopak máme úzkou spolupráci s německými antifašisty, máme třeba spolupráci s německými památníky bývalých koncentračních táborů. Památník Sachsenhausen dostal díky doktoru Srdečnému, který zde byl jako jeden ze zatčených vysokoškolských studentů v listopadu 1939 uvězněn, medaili našeho Českého svazu bojovníků za svobodu. Teď v sobotu jsem se zase zúčastnil v Malých Svatoňovicích slavnostního křtu knihy o Josefu Čapkovi „Dopisy z koncentračních táborů“, kterou napsal německý autor a antifašista doktor Bayer. Ještě jsme ho pak vezli domů do Německa, protože neměl odvoz. Vůbec nechápu, jak na tohle může někdo přijít.
Byl jste od roku 1985 podruhé členem Komunistické strany Československa?
Ano, byl jsem dvakrát členem komunistické strany. To je unikát, co? A řeknu vám taky proč. Poprvé jsem do ní vstoupil na podporu Dubčeka v srpnu 1968 a vyhodili mě z ní v roce 1970. Pak mě vyhodili i z armády a já neměl kde pracovat, tak jsem nastoupil do státního statku Podbořany jako dílenský mistr. Pak ze mě udělali mechanizátora statku, ale někdy v roce 1985 za mnou přišlo vedení statku a řeklo mi, že jestli chci dělat tuhle práci, musím vstoupit do strany. A já už jsem prostě nechtěl potřetí začínat zase od začátku. Bylo mi tehdy skoro čtyřicet let, měl jsem malou dcerku a těžce nemocného syna, který byl hospitalizovaný v léčebně a později mi zemřel: tak co mi zbývalo? Zase, už poněkolikáté, ztratit zaměstnání? Takže ano, vstoupil jsem, a jakmile jsem byl po listopadu 1989 rehabilitovaný a mohl se vrátit zpátky do armády, ze strany jsem zase vystoupil. Takže myslím, že mám svědomí čisté a že mi nikdo nemůže nic vyčítat. Zvláště ti mladí liberálové, kteří tu dobu vůbec nezažili. Já se prostě za tento svůj krok nestydím.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Petr Blahuš
