Současně dále probíhá válka na Ukrajině, kterou už „táhne“ víceméně jen Evropa. Trumpovi o Ukrajinu nikdy nešlo, i když se ho do této role snažila Evropa dotlačit. Nyní ho „baví“ Írán. Co to pro Ukrajinu a Evropu znamená?

Ukrajina už přestala „bavit“ nejen USA. Nebaví už prakticky žádné země, které ji celkem logicky zpočátku ochotně podporovaly. Hlavními faktory tohoto stavu jsou jednak únava z „nekonečné“ války, prohrávané bez ohledu na neustálé dodávky zbraní a stovek miliard eur a dolarů, proudících do bezedných pokladen ukrajinských vůdců, jednak stále zřetelnější snahy Ukrajiny ovlivňovat politické dění v evropských zemích. A také stále arogantnější styl, používaný ukrajinským vůdcem Vladimírem Zelenským k prezentaci jeho požadavků vůči (nejen) evropským politikům. Nezanedbatelnou roli hrají i informace o korupci v nejvyšších kruzích ukrajinského vedení a ne vždy právě vděčné chování našich dočasných ukrajinských „spolubydlících“.

Kromě Ukrajiny už Donalda Trumpa ostatně „nebaví“ ani samotná EU. Zvlášť když stále zřetelněji vidí hlubokou pravdivost proslulé otázky Henriho Kissingera „Komu mám volat, když chci mluvit s Evropou?“. Velmi dobře chápe zděšení Britů a Francouzů, plynoucí z jeho rozhodnutí nezaplétat se do válek mezi evropskými zeměmi a Ruskem, dnes sice formálně probíhající pouze na Ukrajině, ale stále více hrozící přerůst do plnohodnotné války na území celé Evropy.

Hrozba jaderných zbraní USA měla podle plánů Britů a Francouzů držet Rusko na uzdě a dovolit v podstatě jakoukoliv šikanu, vedoucí ke zhroucení jeho vlády a nástupu cesty k ukrajinizaci a parcelování jeho zdrojů západními zeměmi. To se nepovedlo, protože Trump pragmaticky odmítl riskovat zničení významné části USA ruskými jadernými hlavicemi za zájmy britských (a francouzských) ropných a plynařských korporátů a bank.

Pro nás to znamená pokračující ekonomický a bezpečnostní úpadek, protože Evropa s vysychajícími zdroji surovin a financí si už nemůže dovolit sypat peníze do bezedné díry jménem Ukrajina a navíc investovat podle diktátu vůdčích mocností NATO v Evropě, Británie a Francie, obrovské sumy do přípravy na válku s jadernou velmocí, disponující více než šesti tisíci jadernými náložemi. O dopadech realizace této války ani nemluvě.