Pane docente, exministr kultury Herman převzal na Sudetoněmeckých dnech Evropskou cenu Karla IV. Má jít o ocenění jeho práce na poli česko-německého usmíření. Událost okamžitě budí vášně a kritiku, jak to u tohoto tématu bývá zvykem. Je taková debata namístě?
Pořád tady existuje celá řada témat, která vzbuzují různé interpretace a emoce, ačkoliv se k tomu vede dlouholetá odborná, ale i veřejná diskuse. Nejde pouze o otázku odsunu, ale obecně česko-německých vztahů. Diskuse zahrnují veškeré oblasti vzájemného soužití i konfliktů. Nejvíce samozřejmě rezonuje otázka mnichovské dohody a role Sudetoněmecké strany coby páté kolony. Pochopitelně i doba nacistické okupace. Přes všechny odborné debaty zde stále je potenciál k tomu, aby toto téma vzbuzovalo emoce. Nikterak mě to nepřekvapuje, ale doufám, že se časem posuneme k tomu, abychom tyto události nahlíželi věcně.
Vnímáte sudetské Němce jako své krajany?Anketa
K dalším tématům, která se diskutují dosti emocionálně, patří třeba i doba normalizace, která je momentálně i žhavým veřejným tématem. Takže pokud jde o historická témata, emoce se netýkají zdaleka pouze odsunu Němců.
Mimochodem, proč ta cena nese jméno Karla IV.? Tomu se mnozí lidé divili.
Souvisí to s tím, jak je Karel IV. vnímaný v kruzích sudetoněmeckého landsmanšaftu, který tuto cenu uděluje. Jde o dlouhou historii. V prvopočátcích se v rámci pohledu na Karla IV. zdůrazňovala jeho role říšského císaře. Postupně se pohled na něj v prostředí sudetoněmeckého landsmanšaftu posunul k evropskému významu a roli. Cena se uděluje od roku 1958 a prvním, kdo ji dostal, byl československý generál Lev Prchala.
Čechů, kteří tuto cenu v minulosti získali, bylo více. Mezi nositeli Evropské ceny Karla IV. je například biskup Josef Koukl, který ji obdržel v roce 2005. Zajímavé je, že tato cena překračuje i politické hranice, protože mezi nositeli je i Petr Uhl, což je reprezentant levicového politického smýšlení, nebo Milan Horáček, také původem Čech, který se angažoval v západoněmecké Straně zelených.
Předmětem kritiky Daniela Hermana byla hlavně slova o „mstě vítězů“ a „vyhnání“, nikoli odsunu. Jak toto z pohledu historika zhodnotit?
S pojmem „msta vítězů“ bych byl velice opatrný, protože se jednalo o dohodu spojeneckých velmocí, že se konflikt ve střední Evropě, který se dotýkal Němců, nedá podle tehdejšího pohledu Spojenců řešit jiným způsobem než odsunem německých menšin. Nešlo pouze o záležitost Československa, ale také Polska nebo Balkánu.
Jako historik se tématu věnuji a vždy zdůrazňuji, že nemůžeme používat kategorie dnešní politiky anebo současné vnímání, ale musíme se vcítit do situace, která panovala v tehdejší době na konci války. Dívejme se na tyto události v širším kontextu. Nelze přehlížet nacistické zločiny v poslední fázi války, které byly nesmírně brutální a následnou nenávist vůči Němcům jako celku ještě více přiživily. V těchto kategoriích je třeba vnímat historické souvislosti a kontexty.
Psali jsme:
V posledních letech se často mluví o excesech a násilí ze strany Čechů vůči Němcům na konci války. Nelze říci, že právě tyto excesy a místy divoké odsuny jsou potvrzením správnosti onoho oficiálního odsunu? Z hlediska další pomsty atd.
Tyto české excesy je třeba vnímat jako nesmírné selhání řady lidí, kteří dali průchod nenávisti a často velmi brutálně zacházeli s nevinnými lidmi. Příkladem může být například brutální vražda zhruba 200 Němců, kteří ani nebyli českými Němci, ale karpatskými. Byli postříleni u Přerova na Švédských šancích. Viníci tohoto masakru byli následně usvědčeni a soudně potrestáni. Obecně je nutné akty svévolného teroru vůči Němcům odsoudit. Tématu se věnoval hodně Jiří Padevět, který poukazoval nejen na německé zločiny, ale i na české brutální akty pomsty.
Řádný odsun přišel v souvislosti s přijetím definitivního rozhodnutí na Postupimské konferenci na přelomu července a srpna 1945.
Historik doc. Jaroslav Šebek
Zmínil jste právě excesy v prvních týdnech a měsících po válce. Lze si představit, že pokud by německé obyvatelstvo zůstalo, mohlo být i později po válce terčem útoků, msty a dalšího násilí a že ten pozdější, státem organizovaný odsun tomu de facto zabránil?
Ano, obával bych se, že politika lynče a samosoudů by skutečně mohla pokračovat. Rozhodnutím mocností dostaly především akty o odsunu jasný právní rámec.
S přihlédnutím na vaše profesní zaměření k církevním dějinám, jak se k odsunu jako takovému stavěli tehdejší představitelé katolické církve?
Ve stejný den, kdy byla Danielu Hermanovi udělena cena, jsem diskutoval, byť on-line, v Mnichově na akci, kterou pořádala organizace Ackermann-Gemeinde, což je jiná sudetoněmecká organizace, která je katolická. Tam byla řeč o postavě kardinála Berana, protože v sudetoněmeckém prostředí existuje řada mýtů (především kolem landsmanšaftu a nacionalistických kruhů), že Josef Beran byl podporovatelem odsunu. Byly to právě církevní kruhy včetně kardinála Berana, které se snažily pomáhat sudetským Němcům. V současné době moderní německá historiografie, která se těmto otázkám věnuje, dovede tyto souvislosti vidět jasněji a rozlišovat od nacionalistického sudetoněmeckého narativu a poukazovat na to, že mnohdy byly ataky sudetských Němců vyprovokovány ze strany československé Státní bezpečnosti.
Katolická církev se stavěla proti uplatňování kolektivní viny v odsunu a v tomto směru se vyjádřili i českoslovenští biskupové hned po válce, to je potřeba říci. Byli to hlavně zdejší biskupové a katolické kruhy, které protestovaly proti tomu, že jsou společně s viníky trestáni i nevinní. Církevní kruhy za to byly často kritizovány ze strany komunistického režimu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
