Jak posuzujete rok 2017 z hlediska domácí politiky a zahraničních událostí? Řada lidí připodobňuje dnešní evropskou situaci polovině třicátých let minulého století.

Nemyslím si, že se rok 2017 nějakým zásadním způsobem odlišoval od minulých. Ve Spojených státech amerických se ujal funkce nový prezident, který bude mít hodně práce s napravením škod po svém předchůdci. Severní Korea stále zkouší míru mezinárodní trpělivosti. Potěšující jsou zprávy o porážkách Islámského státu na Blízkém východě, i když lze v této souvislosti očekávat přesun teroristických skupin především do Evropy. Osud Katalánska ukazuje, že v otázce práva národů na sebeurčení jsou si někteří rovnější než jiní.

Lidé, kteří srovnávají současný stav evropského kontinentu se situací v polovině třicátých let minulého století, by se měli blíže seznámit s dějinami meziválečné Evropy. I v českých překladech je dnes na toto téma celkem dost kvalitních a zasvěcených publikací. Doporučuji například Rogera Griffina Modernismus a fašismus. Předválečné fašistické, autoritářské a komunistické hnutí představovaly spojení militarizace politiky jako dědictví étosu první světové války s autentickou snahou po vytvoření dokonalé společnosti na korporativních, rovnostářských nebo rasových základech. Souvisely tak s dobovou idealistickou vírou v utopii a možnosti radikální rekonstrukce světa. Byly výrazem přemíry energie tehdejšího Západu, který byl stále fascinován výdobytky a potenciálem průmyslové revoluce. Jejich praxe byla brutální, genocidní, protidemokratická a neliberální, ale jestliže by nedošlo k diskreditaci klasického liberalismu devatenáctého století během masakrů v zákopech první světové války, nikdy by zmíněné systémy nedostaly příležitost k realizaci svých vizí.