Čínský prezident byl na ostře sledované návštěvě v Rusku. Zpočátku jsme spíše mohli číst varování o „ose zla“ Moskva-Peking, nyní může čtenář mít problém se zorientovat, jak jednání vlastně dopadla. Jedni mluví o úspěchu a například o tom, že velmoci budou ve vzájemném obchodu více využívat vlastní měny, jinde zase vidíme interpretace vítěz Si, poražený Putin. Jak to čtete vy?

Z mého pohledu to vypadá, jako když chce mravenec rozeštvat dva slony. A ještě k tomu štěkáním. Mravenčím štěkáním. Zaujatost u nás panujícího režimu proti Rusku a Číně je zcela bezduchá, smutnou ilustrací jsou utrápené Kemelovy politické „vtipy“ v Právu, které mi připomínají výtvory normalizačních kreslířů, které byly na stejné úrovni, jestli se tomu vůbec dá říkat úroveň, jen byly špílcované opačným směrem. Schází jim argumenty podobně jako Západu docházejí patrony.

Co je nesporným faktem, je de-dolarizace nejen obchodních vztahů rusko-čínských, ale odhadem tak dvou třetin světové ekonomiky. Americký hospodářský zázrak není založen na reálném výkonu, ale na spekulacích, jak krásně obecně popisuje úpadkovou fázi západního světa profesor Ivo Budil. Natisknout stodolarovou bankovku stojí prý asi dva centy, a za ten papírek se dá dovézt nějaká komodita v čistém zisku 99,98 USD za předpokladu, že tou stodolarovkou zaplatíte a ona se k vám už nikdy nevrátí, nikdo za ní nebude v USA nic požadovat, svět ji nadále bude používat jen ve vzájemném obchodu mimo území USA.

No, takto hospodařit bych dovedl taky – a možná by se tím dala vyřešit i důchodová otázka – za jediné podmínky: musel by ty koruny od nás někdo brát a používat je pouze ve vzájemném obchodu mimo naše území. Už nikdy by s nimi nesměl přijít do Čech a chtít za ně ve velkém něco koupit. V malém ano, ale nesměli by to udělat najednou všichni, co mají v ruce papírové bankovky. A hodnota těch dolarových, které běhají po světě, je prý asi tolik, kolik činí třetina amerického rozpočtu. A to mluvíme jen o papírových dolarových bankovkách.