Určitá část české společnosti stále poměřuje dnešní život tím, jak se jí žilo před listopadem 1989. Lidé nad padesát let upozorňují na jevy jako korupce, nemožnost vymoci právo či bezpečnost. Zejména mnozí lidé mimo Prahu, na venkově, ale i na Moravě, kde žijete, často s nostalgií vzpomínají na minulý režim. Jak si to vysvětlujete? 

Podle mě jde o neznalost, malý rozhled a také o jistou idealizaci dob minulých, která je podpořena přirozenou zapomnětlivostí. Netvrdím, že u nás máme v oblasti vymahatelnosti práva ráj na zemi, ale jednoznačně zatím nikomu z nás nehrozí profesní či fyzická likvidace z důvodu znelíbení se režimu. Osobně mě však víc než tyto řeči děsí volební výsledky KSČM. Jako velmi mladý jsem předpokládal, že ono tvrdé voličské jádro odejde postupně na onen svět. Když teď ale vidím hrdého člena KSČM v mém věku, moc tomu nerozumím a dělá se mi mdlo. V uplynulých dnech jsem v rámci kampaně naštěstí narazil také na úplně opačný názor. Potomci znárodněných živnostníků, dnes již také lidé výrazně nad padesát, se k nám hlásí a otevřeně říkají, že svobodu a demokracii musíme udržet.

Častým argumentem lidí, kteří vzpomínají na minulý režim, je nedostatek národní suverenity. Ale podle bývalého europoslance Libora Roučka jsme nikdy neměli tolik svobody, suverenity, vlastního rozhodování jako nyní, když jsme členy Evropské unie. Je vůbec možné srovnávat dobu, kdy jsme byli prakticky jen satelitem SSSR, s dneškem?

V obecné rovině se skutečně nemáme vůbec špatně a srovnávat naše satelitní období snad ani není nutné. Byli jsme prostě nesvéprávnou kolonií, což v současné době určitě nejsme. Jedním dechem ale také musí zaznít, že za vyjednané pozice je vždy někdo zodpovědný. Pokud jsme nespokojeni a v minulosti jsme na zteč poslali neschopné zástupce, příště to musí být jinak. Platilo to v roce 1948 a platí to i v současnosti. Evropská unie rozhodně není dokonalá. Současné vedení nemá respekt a působí spíše jako rozzuřený, nepoučitelný a obtížný hmyz. Osobně však stále věřím v možnost reformy, protože původní myšlenka je nepochybně správná. 

Co byste lidem, kteří by se chtěli vrátit do doby, kdy měli sice špatně placenou, ale jistou práci, což má pro ně zřejmě vyšší hodnotu než svoboda, vzkázal?