Směřujeme i po řecké krizi k ještě většímu sjednocení Evropy a máme o to usilovat?

Řecká krize ještě nepominula, teprve uvidíme, jak bude řecká politická reprezentace schopná naplňovat dohodu a protlačovat do praxe jednotlivé reformní kroky. Můžeme vidět Řecko jako zemi, která se postupně začne stabilizovat a ubírat správným směrem, nebo může dojít k prohloubení krize. Z mého pohledu se jeví pravděpodobný scénář, kdy si část Evropské unie vezme z řecké krize určitou zkušenost a na jejím základě bude mít ambici některé integrační kroky prohloubit, respektive zefektivnit některé unijní politiky. Větší efektivita a lepší vládnutí či odstraňování systémových nedostatků či chyb mohou znamenat i „nakopnutí“ integrace v některých oblastech. Logickým závěrem může být, že eurozóna bude chtít lepší ekonomické vládnutí a posun například k fiskální unii, ostatně už jsme slyšeli některé výroky francouzského prezidenta Hollanda a dalších. Tento scénář je z mého pohledu pravděpodobný, i když není nikde psáno, že se podaří a nemusí se nutně týkat celé eurozóny. 

Expremiér Petr Nečas nedávno zmínil, že máme nikoliv měnovou, ale dluhově-transferovou unii. Změnil se váš pohled na euro od doby našeho vstupu do Evropské unie?

Na euro jako takové se můj pohled nezměnil. Na rozdíl od politiků typu Petra Nečase se snažím nedívat na situaci prizmatem stranické ideologie, ale ani ne prizmatem krize několika zemí eurozóny. Když se soustředíme na finanční trhy a roli eura ve světové ekonomice, nemohu podepsat to, co mnozí tvrdí a co nám chtějí vsugerovat, a to, že vidíme krizi měny. Podle mého názoru vidíme situaci, která obnáší některé systémové slabiny a projevuje se, že do eurozóny vstoupily země, které na to neměly. Evidentně lidé jako kancléř Kohl měli pravdu, když hovořili o měnové unii jako o měnové unii omezeného počtu zemí. Politikum například v případě Řecka převládlo nad ekonomikou, a to byla určitě zásadní chyba. Vidím měnovou unii, která bude muset některé systémové slabiny odstranit a některé země se budou s potížemi potýkat. Z mého pohledu ale existuje zkušenost, že musíme zabránit tomu, aby politikum mělo navrch nad ekonomikou. Je na místě, aby Česká republika vyčkala, kdy její připravenost bude dlouhodobě udržitelná, aby počkala na dobu, kdy eurozóna odstraní některé své systémové slabiny. Je nezpochybnitelné, že v eurozóně se bude eurem platit dál a že euro na světových trzích zakořenilo. 

Naznačil jste téma politické moci ve vztahu k měně. Profesor Milan Zelený vnímá euro také jako zastřešení politické moci. Mimochodem o jeho budoucnosti silně pochybuje. Zřejmě nejste zastáncem názoru, že euro je politickým nástrojem.

Nechci se nijak kriticky vyjadřovat na adresu profesora Zeleného. Zastává pohled, který určitou racionalitu má, ale já bych to viděl spíš jako zjednodušení. Hospodářská a měnová unie je určitě další významnou fází vývoje části Evropské unie. Z mého pohledu to není finální stav, pokročí se dál a do budoucna budeme vidět prohloubení integrace. Eurozóna bude jádrem evropské integrace. Je evidentní, že budeme svědky dalších podnětů, například k vytvoření vlastních integrovaných ozbrojených sil, a to už se dostáváme k symptomům užší Unie. Vnímám význam eura šířeji, pro mě je to významná vývojová fáze, souběžně vidím další integrační tendence. Názorové střety se odehrávat budou a budou mít i své politické nositele. Čeká nás asi další vývojová fáze, která například může obsahovat menší počet zemí než ta dosavadní.