Výbuch v Bruselu ovládl dění posledních dní. Inu... Co si k tomu přejete říci a ještě to řečeno nebylo? Selhání zpravodajských služeb. Selhání integrace x-té generace imigrantů. Špatné prověřování nově příchozích uprchlíků. Salafismus, radikalizace muslimů. Konec důvěry lidí v Evropskou unii. Hrozba permanentního strachu. Nuže, popořadě: Co z toho se ,,koná“ a co ne? 

Myslím, že se tak nějak „koná“ vše výše zmíněné, ale hlavní potíž je, že se vše „koná“ současně. Vymotat se z tohoto propletence asi nejde a nejspíš se nedá ani rozseknout, protože neexistuje nic, co by přineslo zaručené a smysluplné řešení ze dne na den, nebo alespoň pro dohlednou budoucnost. A situace je nejspíš o to horší, že politici za „dohlednou“ budoucnost dalších voleb – tedy za horizont maximálně čtyř let – vlastně ani moc nekoukají, čímž lze asi vysvětlit jejich chování: Po každém teroristickém útoku ze sebe začnou pateticky sypat fráze o tom, že „jsme ve válce“, že musíme bránit „svobodu“, „Evropu“, „evropské hodnoty“ a kdesi cosi. A protože nemají odvahu na to, aby přerušili své penězovody z Perského zálivu, díky nimž se fakticky stávají slouhy středověkých monarchií a ne občanů Evropy, tak většinou jen zesílí špiclování veškerého obyvatelstva, protože v nastalé situaci už opravdu mohou věřit jen pár „skalním“. A tím to také většinou zhasne. 

Přitom – jakkoli je mi líto obětí z Bruselu – se zdá, že jsme na tom jako Evropa stále ještě vlastně dobře. Nabízí se totiž i jiný pohled na hrozbu terorismu. Pokud jde o onu „bruselskou“ buňku, dá se asi říci, že to byli svým způsobem amatéři, drobní kriminálníci, kteří „přestoupili na džihád“, ale nejspíš ani neměli napojení na nějaká velitelská centra Daeše někde na Blízkém východě, protože od nich nedostali ani peníze, ani zbraně a museli si je sami za své kupovat od albánské mafie. Pak šli a odpálili se nebo stříleli, a i když zabili přes tři desítky lidí, fungování systému neohrozili ani v nejmenším. Zaseli možná strach, ale spíš jen lokálně a dočasně, což přece pro agresivní skupinu se světovládnými sklony, za jakou je Daeš považován, nemůže být samo o sobě dostačujícím cílem. K čemu by jim bylo, že se lidé v jednom městě budou chvíli bát vyjít na ulici, do metra nebo někam letět?