Dnes lidi v této zemi trápí spousta ekonomických problémů. Který z nich by vláda měla řešit nejpřednostněji?

Nejzásadnějším ekonomickým problémem, který v tuto chvíli máme, je určitě inflace. Já rozumím, že válečný konflikt na Ukrajině způsobený agresí Ruska je velký problém, a uprchlická krize která kvůli tomu vznikla samozřejmě musí být řešena, ale nemůžete do toho zase schovávat úplně všechno.

Inflace byla před vypuknutím války podle statistického úřadu 11,1 procenta, teď vzrostla na 12,7. A skoro třináct procent, to už je opravdu zdrcující. Když se podíváte na „vnitřnosti“ inflace, co ji způsobuje, tak uvidíte pohonné hmoty, plyn, elektřinu. Tyto položky jsou naprosto zásadní a propisují se do všeho.

Dopadají na všechny části ekonomiky a na všechny lidi. Protože teď už se zásadně týkají i cen potravin, kde se nárůst odhaduje na 25 a 50 procent. Když si čtete od Českého statistického úřadu, tak máslo, mouka, chleba, to všechno narostlo až o třicet procent. A já se obávám, že to číslo ještě není konečné. Takže to je to, co je naprosto zdrcující. Ale je to i oblečení, boty. Dnes už nenajdete v ekonomice segment, kde by se nárůst inflace neprojevil.

Ale vláda to neřeší a nechala ty ceny vyrůst do astronomických výšin. A když k tomu ještě připočtete, že ČNB zvedá historicky nejvýše úrokové sazby, takže pro mladé rodiny nebo malé podnikatele jsou hypotéka nebo úvěr takřka nedostupná, tak toto všechno dohromady je naprosto hrozivé. A k tomu všemu se odhad ekonomického růstu v letošním roce blíží nule.

Toto jsou problémy naší ekonomiky, které vláda absolutně nezvládá řešit.

Jakou cestu řešení inflace byste volili vy?

Ta řešení především přicházejí pozdě. Vláda ztratila mnoho týdnů, ve kterých se ceny utrhly ze řetězu.

Když končila naše vláda, tak inflace byla něco přes pět procent a všichni si vzpomínáme, jak to tehdejší opozice, dnes koalice, dramaticky označovala za „Babišovu drahotu“.

Tehdy začaly růst ceny energií, a já jsem ještě jako ministryně financí sáhla po nástroji který jsem měla k dispozici a za listopad a za prosinec jsem prominula DPH ve výši 21 procent za elektřinu a za plyn. To se okamžitě projevilo a inflace klesla zhruba o jeden procentní bod. Takový dopad to mělo.

Ale ať neříkáme že my jako opozice máme jediní pravdu- podívejte se po Evropě. Dvacet čtyři států tu sáhlo k některému z plošných opatření nebo jejich kombinaci. Třeba snižují daně, protože si jsou vědomi, že díky inflaci vláda dostává od lidí na daních více peněz. Tato vláda podle poslední makroekonomické predikce ministerstva financí bude mít v rozpočtu navíc asi sedmdesát miliard. Tak my říkáme: Podělte se o ně. Dejte něco lidem.

Vláda říká, že si to nemůžeme dovolit. Ale podívejte se na Německo, to je zadlužené dvakrát více než my, vždyť jsme pořád šestá nejméně zadlužená země v EU, a přesto se Německo rozhodlo poskytnout občanům masivní pomoc, zejména snížením daní.

Podívejte se na Francii, její zadlužení je více než sto procent HDP, přesto nasadila masivní dotační nástroje, které kombinuje, a její inflace se pohybuje pod pět procent. To znamená, že tu je cesta, jak inflaci zkrotit.

My neříkáme, že máme úplně vypnout DPH, to ani nejde, kvůli pravidlům Evropské unie, ale v této složité době ho prominout, nebo alespoň zásadně snížit, stejně jako to udělala řada zemí Evropy.

Dnes je podobná situace jako byla za covidu, to jsme také museli podpořit ekonomiku a podnikatele, zaměstnance a občany. Byli jsme za to kritizováni že dáváme málo, teď jsme zase kritizování, že jsme dali moc. Přitom jsme dávali zhruba stejně jako v jiných zemích EU.

A já si za těmi našimi kroky stojím, díky nim propad ekonomiky v prvním covidovém roce 2020 nebyl tak dramatický, jak se původně očekávalo.

Právě proto si myslím, že plošná opatření jsou cestou. Vláda chce ale dělat opatření „cílená“, zaměřuje se na sociálně potřebné. To oceňujeme, taky jsme všechny tyto kroky v parlamentu podpořili.

Ale není to prostě dost, nestačí to. Dnes už jsou ohroženi nejen sociálně potřební, ale i střední třída. Čtu analýzy politologů, sociologů, ekonomů, jak začínají i na tyto lidi vinou nečinnosti vlády dopadat dramatické sociální problémy.

To je to, co vládě vytýkáme.

Základní filozofický přístup této vlády je „adresná pomoc“, stále to slyšíme od premiéra i od ministrů. Podle vás bychom tedy měli přejít spíše k pomoci plošné…

Určitě. Kdo rychle dává, dvakrát dává. Jenže tady bych si troufla říci, že je už skoro pozdě, protože ceny se utrhly ze řetězu a neudělalo se téměř nic.

Vláda udělala několik zásadních chyb. Především zemi uvrhla do téměř tříměsíčního rozpočtového provizoria, úplně zbytečně. A kvůli tomu řadu věcí nemohla dělat, protože rozpočtové provizorium omezuje možnosti. Oni o tom moc nemluví, ale těch problémů kvůli tomu bylo obrovské množství a opakovaně jsem na ně upozorňovala.

Nebyli schopni dávat podnikatelům peníze z dotačních programů, což firmy vzpamatovávající se z covidu těžce zasáhlo, nemohli čerpat vládní rozpočtovou rezervu. To jen tak namátkou.

A co je to ta jejich „adresná pomoc“? To je pomoc poskytovaná na základě sociálních zákonů. My jsme podpořili všechny novely, se kterými vláda v této oblasti přišla, ale podívejte se, jak málo lidí na tu pomoc dosáhne. Donedávna to byly desítky tisíc, teď možná nízké stovky tisíc lidí. A to je úplná kapka v moři.

Žadatel musí vyplnit patnáctistránkový formulář, musí se svléknout před státem donaha, pokud má nějaký majetek tak mu rovnou řeknou, že na pomoc nedosáhne. A spousta lidí to s touto vyhlídkou raději ani nebude zkoušet. Také jsem viděla kalkulačku výpočtu příspěvku na bydlení, kde někomu přiznali doplatek v desetikorunách.