Na konci března ukončila policie vyšetřování kauzy Čapí hnízdo a předložila státnímu zástupci spisový materiál společně s návrhem na obžalobu všech obviněných v případu, a to včetně premiéra Andreje Babiše. Je ten více než čtvrtrok, co od té doby uplynul, standardní lhůtou při tak složitém případu, jakým obvinění z údajného dotačního podvodu a poškozování finančních zájmů Evropské unie určitě je?
Asi nelze hovořit o žádném standardu a jeho opaku. Spíše o tom, že v takovýchto případech odstup několika měsíců mezi skončením vyšetřování a následným rozhodnutím státního zástupce, ať již o zastavení stíhání, anebo o podání obžaloby, nelze považovat za nic zcela neobvyklého. Nevím, jaký je celkový rozsah trestního spisu, ale zejména tam, kde trestní spis obsahuje několik tisíc stran, což bych tak v tomto případě odhadoval, případně několik desítek tisíc stran, což nevylučuji, prostudování celého materiálu a zvážení dalšího postupu vyžaduje určitý čas.
Kdo je nejlepší prezident?Anketa
Je po tom všem, co se kolem této kauzy dělo, vůbec představitelné, že by státní zástupce nepodal obžalobu, ale zachoval se jinak, a to nemyslím přímo jen zastavení trestního stíhání?
Co se kolem kauzy dělo, je pro úvahu o dalším možném postupu v podstatě irelevantní. Důležité je, co bylo v trestním řízení zjištěno, případně co se jeví jako prokázané. Alternativou podání obžaloby je jednak postoupení věci jinému orgánu, tedy závěr, že nejde o trestný čin, ale mohlo by jít o přestupek, což bych skutečně asi vyloučil, anebo zastavení trestního stíhání. Existují i jiné možnosti, například podmíněné zastavení trestního stíhání, ale to asi taky není aktuální. Je dobré vědět, že soud obžalovaného musí zprostit obžaloby, pokud, poněkud zjednodušeně řečeno, i po provedeném hlavním líčení existují pochybnosti o tom, že se stal skutek, pro který je obžalovaný stíhán, nebo že tento skutek spáchal obžalovaný. Úplně stejné pochybnosti ale nemohou odůvodňovat zastavení trestního stíhání státním zástupcem. Ten takovou pravomoc nemá. To je pouze výsada soudu, aplikovatelná po hlavním líčení. Státní zástupce může trestní stíhání zastavit pouze je-li nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede a není-li tento skutek trestným činem či není prokázáno, že skutek spáchal obviněný plus několika dalších, ve sledované věci bezvýznamných důvodech nepřipadající v úvahu. Stejně tak může trestní stíhání zastavit i soud po podání obžaloby.
Lze tedy s velkou pravděpodobností očekávat podání obžaloby třeba už jen z toho důvodu, že od státního zástupce může být taktičtější ten horký brambor přehodit na soudce?
Zdůrazňuji, že neznám obsah trestního spisu, ale to, co stihlo uniknout na veřejnost, v mých očích významně zpochybňuje možnost, že by státní zástupce zastavil trestní stíhání. Tedy že by byla ona jistota, že se nic nestalo. A máte samozřejmě pravdu, že i lidsky je v této chvíli jednodušší podat obžalobu a vše ostatní nechat na soudu. Netajím se tím, že jsem v minulosti o určitém alibismu v některých, zejména sledovaných, případech hovořil. Ostatně zkuste si představit, co by se asi tak dělo, kdyby státní zástupce rozhodnutím, které je co do své podstaty neveřejné, trestní stíhání zastavil. Nicméně, tyto vnější vlivy by neměly žádnou roli a státní zástupce by, vycházeje ze zásady padni komu padni, se měl řídit výhradně trestním řádem. Jak jsem ale řekl, mám pocit, že v této věci o naprostém vyloučení, že byl skutek spáchán a že ho spáchali obvinění, asi nebude možné hovořit. V této souvislosti připomínám, že „ve hře“ je několik obviněných, tedy je samozřejmě možné, že u některých bude obžaloba podána a u některých bude trestní stíhání zastaveno.
Psali jsme:
Vy jste se opakovaně veřejně vyjádřil, že z informací, které máte, si vůbec nejste jist, zda bude premiér odsouzen. Vaše pochybnosti pořád trvají? Ptám se i proto, že v médiích se objevilo, že podle zákulisních informací se státní zástupce „cítí být pod značným tlakem“.
Skutečně jsem několikrát vyslovil pochybnost o tom, že speciálně pokud jde o inženýra Babiše, bude dostatek důkazů o jeho vině. A k tomu už jen připomínám, že neznám celý obsah spisu a vycházel jsem z toho, co bylo prezentováno jako základní mechanismus tvrzeného skutku. Na mne to dělalo dojem, že pokud došlo k neoprávněnému čerpání dotace, což je samo o sobě docela zajímavá otázka, pak by se o odpovědnosti za to dalo uvažovat především u lidí, kteří jednali za právnickou osobu, jež dotaci čerpala.
Asi nelze pochybovat o tom, že státní zástupce se může cítit pod značným tlakem, což je vcelku logické a došlo by k tomu kdekoliv, v jakékoliv zemi, pokud by tím, kdo je trestně stíhán, byl předseda vlády. Případ je sledován a komentován veřejností, jsou vyslovovány různé spekulace, ale u profesionála by to jeho konečné rozhodnutí nemělo ovlivnit. Jiná věc je, že si konečné rozhodnutí bude možná déle rozmýšlet, než když podává obžalobu na nějakého no name proto, že v okresním městě vykradl trafiku a chytli ho ještě ve dveřích.
Kvůli podezření z krácení daně zahájila policie úkony trestního řízení v další kauze kolem Čapího hnízda. V letech 2010 až 2013 zaplatily firmy z holdingu Agrofert za reklamu na farmě Čapí hnízdo 280 milionů korun a vyšetřovatelé zjišťují, zda přitom nedošlo k daňovým deliktům. Mě na tom zaráží, že k tomu došlo v letech 2010-13 a policie to začala prověřovat na jaře 2019, když už Andrej Babiš vadí skoro celé domácí politické scéně. Je možné u nás vyvolat trestní stíhání na objednávku, jak o tom několikrát mluvil premiér, ale nějakou analýzou to měla potvrdit i nynější ministryně spravedlnosti Marie Benešová?
Platby za reklamu, vykazované jako nákladová a tedy odpočitatelná položka, jsou obecně mimořádně složitou a sledovanou záležitostí. Vím o několika případech trestního stíhání vycházejícího z obvinění, že šlo fakticky platby za neexistující plnění. O farmě Čapí hnízdo se výše zmíněné tvrdilo dost dlouho. Známo není, jak dlouho policie tuto záležitost prověřuje. Podle zpráv z veřejných zdrojů nyní policie zahájila úkony trestního řízení, kvůli podezření z krácení daní, k němuž v této souvislosti mělo dojít. Zahájení úkonů trestního řízení je specifická a zjednodušeně řečeno další fáze prověřování, zda k trestnému činu došlo nebo nikoliv, přičemž to rozhodně není fáze prvá anebo být nemusí. Doslovně citováno z § 158 odst. 3 tr.řádu, policie zahájila „… úkony trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin“. Slovo „důvodně“ naznačuje jakousi vyšší míru podezření než dříve. Jinak řečeno, jak dlouho předtím policie prováděla fázi prověřování, než dospěla k závěru o oné důvodnosti, není jasné.
A co tedy soudíte o samotné možnosti objednat si trestní stíhání někoho z jakéhokoli důvodu nepohodlného?
Diskuse o možnosti vyvolat trestní stíhání na objednávku je poněkud zavádějící, pokud jde o použité termíny a vnímání jejich obsahu. Za sebe jsem se důrazně ohradil proti vyvolávání představy, že je možné „lusknout prsty“ a proti někomu je zahájeno trestní stíhání. Na druhé straně ovšem je možné podat zcela regulérní podnět k přezkoumání, zda nedošlo ke spáchání trestného činu tam, kdy jde o záležitost, která je nejasná, právně a skutkově složitá a tak dále, načež výsledkem je zahájení trestního stíhání, aby se později, po několika letech zjistilo, že se policie a státní zastupitelství zmýlily. Do jaké míry je tento omyl prostě obyčejným omylem, nebo prostě jen důsledkem nevyjasněním, co je a co už není trestný čin, do jaké míry výsledkem přehnané služební horlivostí a do jaké míry je tato horlivost zástěrkou pro zahájení trestního stíhání s chladným vědomím, že o žádný trestný čin jít nemůže, se v podstatě nedá zjistit. Prostě stalo se. Stát zaplatí újmu a „jede se dál“. Z mého pohledu možná poněkud bez úvahy, zda se omylu nebylo možné vyhnout, ale to zase moc lidí netrápí. A mimochodem, objednávám si trestní stíhání, když udám souseda, že si žije nějak nad poměry, a pak se zjistí, že léta kradl nebo krátil daň?
Nicméně, na základě dlouholetých zkušeností tvrdím, že základním problémem je to, co jsem již nazval přehnanou služební horlivostí, což ale ve skutečnosti může být celá řada skutečností, například neschopnost posoudit právní podstatu vyšetřovaného jednání, ignorování zjevných či méně zjevných faktů, osobní zaujatost a tak dále. Těžko někomu bránit, aby odmítal omyl a tvrdil zlou vůli, ale důkazy chybí.
Vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová v rozhovoru pro Lidové noviny prohlásila, že roste brutalita u násilných trestných činů mladistvých pachatelů pod vlivem užívání internetu a že platí přímá úměra mezi využíváním služeb v internetovém prostoru a množstvím kriminálních činů. Lze to chápat tak, že více trestných činů se dopouštějí uživatelé internetu? Máte také takové poznatky?
Nemám žádnou statistiku, ze které bych dovozoval nárůst brutality u násilných trestných činů spáchaných mladistvými, ale také nemám důvod polemizovat s paní vrchní státní zástupkyní. Předpokládám, že ona takové informace má. Nejsem si ovšem jist, jestli ona, případně já, jsme kompetentní k dovozování příčin tohoto nárůstu, tedy dovozovat přímou úměru mezi využíváním služeb v internetovém prostoru a množstvím kriminálních činů. Já osobně se k tomu kompetentní necítím. Jinou věcí je, že internetový prostor, internet anebo obecně vše to, co souvisí s tím, čemu se říká elektronický prostor, včetně obchodování na ryze elektronické bázi, otvírá prostor pro zcela nové formy páchání trestné činnosti.
Předposlední formulace vaší otázky je trochu zavádějící, protože i uživatel internetu může spáchat vraždu, která ovšem s tím, že je uživatelem internetu, nijak nesouvisí. Anebo může být k činu iniciován či ovlivněn znalostmi, které získal na internetu, případně motivován informacemi o jednání obětí. Rozhodně ale nemám žádné informace o tom, že by speciálně pod vlivem užívání internetu, což je také dosti široký a neurčitý pojem, měla nějakým způsobem narůstat kriminalita. Ale současně i dodávám, že pochopitelně internet vytváří nový prostor pro rozličné trestné činy. Počínaje podvodnými obchody a verbální útoky konče.
Co si myslíte o požadavcích, že by se dezinformace měly trestat?
Zatím jsem velmi opatrný, pokud jde o požadavek na trestnost dezinformací, přičemž je zřejmě míněna dezinformace šířená pomocí internetu, resp. sociálních sítí, na speciálních webech a podobně. Mám za to, že doposud jsme vystačili s prostým postihem obecně deliktního jednání tohoto charakteru, tedy například šíření poplašných zpráv, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod, popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia a podobně. Na druhé straně ale vnímám, že internet je skutečně zcela specifický prostor, v němž to, co bychom normálně nazvali drby šířené fyzicky mezi několika osobami, dostává úplně jiná křídla. Konkrétně pokud jde o různé sociální sítě. V současné době řeším případ, kdy podle mého názoru verbální útoky na konkrétní osobu, páchané jinou osobou prostřednictvím sociálních sítí, dosáhly takové intenzity, že by měl být zvažován trestní postih, o což mimochodem také usiluji. Jde právě o to, že sociální sítě působí jako zesilovač jakékoliv informace, včetně té, která je lživá, dehonestující a podobně.
Jsou tedy fake news velkým společenským problémem? A nedaly by se pak s mírnou nadsázkou hodnotit jako fake news i sliby politiků před volbami, o nichž po volbách řeknou, že je nemohou splnit, protože nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce a dnes v konfrontaci s realitou neobstojí?
Ještě před pár lety se lidé mohli urážet jen osobně, nebo písemně, případně za totality mohli komunisté prostřednictvím medií ostouzet své odpůrce, a tím to končilo. Dnes si pracovitý psychopat vystačí s Facebookem, případně si pořídí vlastní website a může řádit jak ti komunisté za totality.
Podobným problémem se mohou ukázat i zmíněné fake news, protože i tady lze dosáhnout masové reakce mnohem snadnějším způsobem, než když budu lákat fyzické osoby, aby se například účastnili mého projevu někde na veřejnosti a tam jim sdělovat to samé. Internet může být významným hybatelem emocí a vyvolávat masové reakce, které v krajním případě mohou ohrožovat stabilitu společnosti, bezpečnost a zdraví jejich občanů a tak dále. Mimochodem, prvý takový případ, který byl v historii zaznamenán, vůbec nesouvisel s internetem, ale obecně ukázal na sílu medií včetně síly negativní. Jde o známý případ rozhlasové hry Válka světů, kterou napsal a zdramatizoval Orson Welles pro rozhlasovou stanici v USA. Její popis útoku mimozemšťanů byl tak přesvědčivý, že v USA vypukla hromadná panika a lidé prchali ze svých obydlí.
Nicméně právo a případný trestní postih musí být až na konci procesu. Ten by měl začít analýzou možného působení fake news na veřejnost. Jinak též asi analýzou toho, čemu je podstatná část populace ještě ochotna věřit a čemu už ne. Teprve pak by eventuálně měli přijít na řadu právníci s případným formulováním skutkových podstat trestného činu. A úplně jinou věcí pak jsou předvolební sliby, k nimž lze dodat jen to, co jsem slýchal od dětství, totiž že sliby se slibují a blázni se radují.
Některé země zesilují represi a zvyšují tresty, které je možné uložit za nenávistné projevy v diskusích pod články nebo na sociálních sítích typu Facebook. Je tohle ta správná cesta, jak projevy veřejné nenávisti k rase, etniku, sociální skupině, či jejich oslavování zastavit? Nebo nepřipustit diskuse? Nebo cenzurovat Facebook a podobně?
I u nás jsou nenávistné projevy na internetu stíhány. A nemyslím si, že by bylo třeba zrovna u nás přitvrzovat. Podstatné je ale něco jiného. Až na naprosté výjimky by měla být respektována svoboda projevu. Ta je definována jako právo šířit nejen informace pozitivní či neutrální, ale takové, které jsou zneklidňující, zraňující či poškozující. Primárně jde o to, proč informaci šířím. Zda proto, že chci něco pro mne důležitého sdělit, anebo prostě jen své svobody užívám k ubližování jiným. Mezí je ochrana jiných práv, například lidské důstojnosti či bezpečnosti společnosti. V dnešní době budí pohoršení i projevy, které lze maximálně považovat za politicky nekorektní, samozřejmě z určitého úhlu pohledu Jiný je může vnímat jak surovou pravdu. Tady podle mne nemá trestní právo co dělat. Primárně jde o to, či může jít o civilní delikt, a skutečně jen v krajním případě by mělo nastoupit donucení cestou trestního práva.
Veřejnost v poslední době šokovaly dva otřesné případy. Mladík brutálně zavraždil svojí spolužačku v den jejích osmnáctých narozenin a na sociální sítě vzápětí napsal „Je mrtvá. Doufám, že ji to bolelo“ a přidal obrázek usměvavého smajlíka. V rychnovské restauraci zase muž krátkou střelnou popravil svou manželku, když ji a jejich tři děti předtím dlouhodobě týral. Vím, že se říká, že k soudu se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek, proto se vás teď neptám jako renomovaného právníka a prezidenta Unie obhájců, ale ani jako polistopadového městského prokurátora v Praze, nýbrž jako člověka, jehož názor má vzhledem ke zkušenostem v justici váhu. Není vzhledem k trestům, které jim hrozí, tedy maximálně 18 let, a to ještě soudce musí přihlédnout k přiznání jako polehčující okolnosti, něco shnilého v trestních sazbách?
Odpověď na vaši otázku, pokud by měla být skutečně vyčerpávající, by vyžadovala publikaci tak zhruba v rozsahu několika set stran. Zatím ji ale nikdo nezpracoval. Musela by se zabývat tím, jak trest v moderní společnosti vlastně působí. Podle doktríny by měl jednak působit na toho, kdo se nedovoleného jednání dopustil a jednak generálně na společnost jako signál, že toto se nesmí a kdo to zkusí, špatně dopadne. Statisticky lze zkoumat prvý faktor a zjišťovat recidivu a její důvody. Ovšem zjistit, jak často hrozba trestu odradí potenciálního pachatele, je dost obtížné. Studentům, když probíráme problematiku generální prevence, dávám otázku, co by dělali, kdyby v rámci nějakého legislativního zmatku z trestního zákona vypadl trestný čin vraždy. Tváří se, že by se chovali pořád stejně a neběželi by hned někoho podříznout. A pak se zeptám, co si by se podle studentů ve společnosti stalo, kdyby podobně vypadl trestní postih krácení daně. Tady už si tak jisti nejsou.
Takže je nezodpovězenou otázkou, jakou informaci dává zpráva o odsouzení pachatele těm ostatním. Například, jestli by na místo hrozby trestem až 18 let hrozba trestu 28 let, trestu doživotí byla něčím, co v budoucnu někoho jiného odradí od spáchání trestného činu. Včetně trestných činů tak hrůzných, jaké uvádíte. Já se obávám, že nikoliv. Byly doby, kdy byli pachatelé některých trestných činů čtvrceni koňmi, případně vařeni v oleji, aniž by to obecnou úroveň kriminality jakkoliv viditelným způsobem ovlivnilo. Traduje se dokonce, že když veřejně věšeli kapsáře, shromáždil se početný dav zvědavců a zatímco se k jejich potěše viselec ještě cukal, jeho přeživší kolegové v davu dál „pracovali“. Nemám pro to exaktní vysvětlení, toliko empiricky soudím, že většinově pachatel neuvažuje o trestu, protože věří, že zrovna jeho nechytí. Víra v lepší budoucnost tu má takový zvláštní rozměr.
Tedy jinak řečeno, nemyslím si, že by bylo „něco shnilého v trestních sazbách“. Dokonce si myslím, že základním smyslem a efektem ukládaných trestů je to, že udržují sociální klid, neboť jeho uložením jsou občané ujišťováni o tom, že pachatel byl potrestán a trestná činnost se nevyplácí. Což možná některé skutečně odradí, nezávisle na konkrétním trestu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
