Imigrační krize se začíná vyhrocovat – zatím jen v Řecku, na řecko-makedonské hranici a částečně v Rakousku a Bavorsku, které hovoří o přivírání hranic. Slýcháme o humanitární katastrofě, ale i o bezpečnostních hrozbách ze strany migrantů, mezi kterými mohou být vycvičení vojáci či teroristé. Co v celé věci spatřujete vy?

Evropa podle mě na to není připravena a situace jednotlivých zemí na národní úrovni je různá. Někteří mají strach z islamizace Evropy a jejího konce. Zároveň trvá špatná situace v zemích, odkud imigranti přicházejí. Někdo by se měl zeptat, proč uprchlíky nepřijímá Saúdská Arábie nebo Spojené arabské emiráty, kde jsou islámské režimy. Proč využívají toho, že nemají mezinárodní závazky, jako je Ženevská dohoda o právech uprchlíků. A kromě konfliktů jsou zde také obrovské ekonomické rozdíly mezi bohatými zeměmi Evropy a chudými státy Blízkého východu a severní Afriky.

Pokud nevznikne mezi evropskými zeměmi dohoda, jak dál postupovat, krize bude trvat. Nejdůležitější je podle mne konec konfliktů na Blízkém východě. Dokud pokračují, mělo by se jednoznačně rozlišovat mezi uprchlíky, kteří utíkají před válkou v ohrožení života, a těmi, co přicházejí vyloženě z ekonomických důvodů. Nebyl bych přitom zásadně proti ekonomickým migrantům, ale jejich příchod musí být řádně řešen, musí si vyřídit formality, povolení a pak ať přijdou. Není ale možné, aby zneužívali proud uprchlíků.

Jak se díváte na dosavadní kroky k omezení příchodu imigrantů?

Nelze odsuzovat NATO, že bude bránit uprchlíkům v cestě do Řecka na moři a vracet je do Turecka, snaha zastavit uprchlický proud zde musí být, dokud ale válka pokračuje, musí být všem jasné, že uprchlíci udělají všechno pro to, aby se do Evropy dostali, a budou hledat jiné cesty. Na druhou stranu se už mnozí z nich vracejí, když zjistili, že tady není ten ráj, který očekávali. A také se už uplatňují různé readmisní dohody, i to může přispět k řešení krize.