V České republice žijete už zhruba patnáct let. Odloučení od rodiny pro vás nebylo jistě lehké. Jak vás Češi přijali?

Bylo to hodně těžké, ale pokud chcete sebe a svoji rodinu uživit, nic jiného vám nezbyde. Když jsem tady pak nastoupila do zaměstnání – pracuji ve firmě, která v Rokycanech vyrábí součástky do osobních automobilů -  bála jsem se, že to nebudu zvládat. Byla to práce, kterou jsem nikdy nedělala, a tak jsem doufala, že mi tam české ženy nějak pomohou a zaučí mě. To se ale nestalo. Byla jsem pro ně cizí a cítila jsem se odstrčená. Velice mě to mrzelo. Teď už je to jiné. Bavíme se spolu a našla jsem si tu i kamarádky.

Teď už k situaci na Ukrajině. Mnozí Ukrajinci očekávají od prezidenta Porošenka zásadní změny. Doufají ve zvýšení životní úrovně. Jak je na tom za současné vlády třeba ukrajinské zdravotnictví?