Prezident Miloš Zeman nedávno oslavil tři roky ve funkci. Jak jeho dosavadní prezidentství vnímáte?
Když se blíží vichr, někdo staví vysoké zdi – jiný větrné mlýny. Pan prezident kompletuje turbíny s obrovskými vrtulemi, které vytváří hospodářsko-politickou energii pro příštích padesát let. Vzpomeňme na ministra Grégra, kterému spílali za jadernou elektrárnu. Ostatně i to bylo za vládního předsedování Miloše Zemana. Po filmu o blackoutu paneláčtí dementi sklapli. Obdobně bych mohl mluvit o záměrech ministrů Schlinga, Kužvarta, Kavana a dalších.
Paneláčtí dementi? Co tím myslíte?
Nejde o stavařský faul, ale o úsilí, abychom všichni vykročili jejich nohou. Když se někdo dozví, že jsem zemanovec, pro kterého je překvapivě Amerika více než pro Židy Jeruzalém, ztuhne, protne mne zrakem kamsi v dál. Vždycky se leknu, že se zeměkoule vychýlila z osy. Vždyť on – tedy Zeman – přece podle nich rozděluje společnost… Zachvátí-li tě, zahyneš... Mám cejch spoluviníka.
Paneldement má geometricky střižené názory, nevyvratitelné, zásadně antihradní. Příklad: Knihovna Václava Havla uspořádala diskusi o prezidentování Miloše Zemana. Včele stolu guru, se kterým si tykám. Do mikrofonu zvolal: Zeman – to je nevzdělanec a vožrala. Patnáct přítomných zaříhalo souhlasem. Po skončení jsem k němu přišel: Ale já jsem byl v životě nejvíc vožralej – pravím – s Havlem; zejména, když to měl Vašek zadarmo. Guru souhlasil: Já vím, ale dnes to nebyla debata o Havlovi.
Musím uznat, že nebyla. Zdali se v Knihovně Václava Havla později konala diskuse o panu prezidentovi, se kterým jsem sdílel Bory, nevím. V prostředí této knihovny jsem po právu lůzou: výučák mám z kriminálu – taková hezká knížečka – a přiznávám, že mne tři sklenky whisky zadarmo vždycky nalomily. Byl jsem totiž do třiceti absolutní abstinent.
Panelový dement nemusí žít v prostředí kubistických pravých úhlů – naopak vymyslel tzv. podnikatelské baroko, se kterým zasvinil okraje všech měst a vesnic – prostě, má nasráno v hlavě. Proto jen v takové lebce se může zrodit nesmysl, že nás někdo půlí, čtvrtí, osekává a vykosťuje; nevidí-li sněmovnu, vyhlášky městských částí, tzv. protiteroristická předopatření a vymýšlení hrůzy, na které se dá tolik vydělat. Spolehlivým kšeftem je napravování předchozích chyb, každým rokem máme za dveřmi tři smrtelné infekce, a pokud neužíváme na čištění WC chemikálii, nyní s dvojnásobnou silou účinku, jsme ztraceni – i soused ji už má.
Ovšem i několik senátorů vyzvalo pana prezidenta ke „zdrženlivosti“…
K tomu jen velmi stručně. Sedmdesát procent národa to vidí jinak. Pohoršení senátoři by měli nad sebou spláchnout.
Zastavme se na chvilku u něčeho jiného. Použil jste v jedné z předchozích odpovědí několik ostrých výrazů a pamatuji si, že jste mi nejednou kriticky říkal, že takovému slovníku dáváme v PL příliš velký prostor.
Ačkoliv z lochu mám v reverzibilních buňkách paměti kvalitní slangový slovník, včetně cikánského, sprosťárnu jsem v tomto rozhovoru použil pouze jednou. Prvý článek mi vyšel před 51 lety. A celý život jsem rozhovory s lidmi učesával. Dobře zasazený vulgarismus je trefný a libý i pro dámy. Zírám, jak s ním umí na papíře manévrovat Ringo Čech nebo John Bok – právě v ParlamentníchListech.cz. Trochu přitvrdil i Petr Cibulka, od kterého jsem za normalizace neslyšel sprosté slovo. Byl radikálním antikomunistou, ale slušňákem. Václav Havel uměl pojmenovat problém jedním slovem – Miloš Zeman jedním bonmotem. Všímám si, jak další a další weby suplují stylistiku ParlamentníchListů.cz.
Pojďme k dalšímu tématu. Migrační krize, o níž jsme se před časem již bavili, stále není vyřešena. Migranti se kumulují u řecko-makedonských hranic a nemůžou dál a zpochybňuje se i dohoda s Tureckem. Jak to na vás celé působí?
Psal jsem o tom do PL před rokem: Jde o řízený výsadek krytý bídou skrze TV obrazovku. Uprchlíci se kupodivu vyhýbají sousedním bohatým zemím s příbuzným náboženstvím, zvyklostmi, mentalitou, mešitami nebo rodinnými vztahy. V Evropě jde o Čapkovu válku s mloky, která totálně vyluxuje všechny zasažené země. Evropa porodila depopulaci, která požere tisíciletý vztah Evropanů k vlastní zemi. Neunikne nikdo.
Počkejte, použil jste slovo depopulace…
Více sedí než holocaust. Asi proto, že je bližší angličtině, nebo spíš američtině a slovu depopulation, tedy vylidnění. Za normalizace jsem ilegálně přijel do Varšavy. Byl jsem v kostele a statečný farář volal: Nepřipustili jsme germanizaci – nepřipustíme bolševizaci. A nyní papež František hovoří o obohacení Evropy, přijme-li uprchlíky. Znám eviánskou konferenci v roce 1938, kdy 32 států odmítlo nabídku Německa na kvóty Židů, kteří mají být z Německa a Rakouska vysídleni do tzv. demokratických zemí. To by pan Hitler nikdy nepřipustil, tvrdili diplomaté a pak zavčas zdrhli do bezpečí. Scénář katastrof začíná: nikdy nepřipustíme – uděláme výjimku – měli jsme udělat – již je pozdě.
Paneldementům radím poslechnout si nahrávky třeba výzvy ke klidu z úst generála Medka 22. září 1938, komentář k situaci po Mnichovu generála Syrového z 30. září 1938, abdikační projev prezidenta Edvarda Beneše z 5. října 1938, hlášení rozsudků smrti z 6. 6. 1942 atd. Zatím jsem nezaregistroval rozhodné, jednoznačné a trvale opakované stanovisko České biskupské konference, církví placených ze státních peněz, Federace židovských obcí, kecálistů o rozdělení občanů na půlky atd. Demonstroval jsem na Hradčanském náměstí proti vynucenému přistěhovalectví a jediným místem, kde se zastavil čas, byla do jednoho zavřená a tmavá okna arcibiskupského paláce. Existuje snad dohoda, že by nový pan Hitler někoho přece jenom nepodřezal?
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
