Spojené státy v reakci na chemický útok ve městě Chán Šajchún v provincii Idlib zaútočily na leteckou základnu na západě Sýrie. Vypálily střely s plochou dráhou letu Tomahawk ze dvou válečných lodí ve východním Středomoří. Jak to hodnotíte?
Podobně jako Němci, tedy že tento útok nepřispěje vůbec k dosažení míru. Teď jsem právě dojel do Bavorska a poslouchám tady místní rádio. Zmínili tam, že to místní politici odsuzují a říkají, že to je hloupost. Mám dojem, že Trump si vybombardováním syrské základny ověřil, zda tam chemické zbraně jsou, nebo nejsou. Kdyby tam totiž byly, tak by granáty s chemickou municí musely nutně vybuchnout, což by způsobilo následný zásah chemickými zbraněmi. To se ale nestalo. Takže paradoxně – ačkoliv motivace toho leteckého útoku je útok chemickými zbraněmi – se potvrdilo, že syrská armáda na té základně žádné chemické zbraně nemá.
Čím si ale vysvětlujete, že oficiální zdroje hovoří stále dokola o tom, že režim prezidenta Asada v úterý zabil desítky lidí použitím chemické látky, zřejmě sarinu? Už i prezident Trump ve čtvrtek označil syrského prezidenta za muže odpovědného v této věci a koneckonců i šéfka unijní diplomacie Federica Mogheriniová řekla, že za úterní letecký útok je zodpovědný právě syrský režim...
To je naprosto normální děj, neboť všichni, kdo jsou v závěsu za americkou propagandou – a to je většina sdělovacích prostředků v České republice, nikoliv ovšem v Německu a v několika dalších zemích – budou vždycky tvrdit to, co jim naznačí americká strana. A ta okatě naznačila, že to není chemická munice, která by byla skladovaná v Idlíbu, ale že to je munice, která tam byla donesená při útoku syrských letadel. Na to ale samozřejmě nejsou žádné důkazy. Pokud někdo alespoň trošku gramotný sleduje vývoj situace v Sýrii, tak pak ví, že chemické zbraně byly ze všech částí Sýrie, kterou ovládá syrský režim, za mezinárodního dozoru odvezeny. Takže jediná možnost, kde mohly být, kde by chemické zbraně mohly zůstat, je v té části Sýrie, kterou syrský režim neovládá. A to je právě provincie Idlíb.
Takže jenom elementární logikou každý dojde k tomu, že syrský režim chemické zbraně neměl a že byly spíše náhodou vybombardovány sklady, kde protivládní jednotky tyto chemické zbraně držely. A z toho také plyne, že údery chemickými zbraněmi, jež byly v nedávné minulosti zaznamenány, nemohly být způsobeny syrským režimem, ale protivládními jednotkami. To je souvislá dedukce, kterou ovšem většina našich novinářů vůbec není ochotná připustit, protože kdosi ve Spojených státech zvednul taktovku a prohlásil, že je to vina syrského režimu. Druhou věcí je, zda se tím americká vláda snaží něco naznačit...
A co se snaží naznačit?
To nevím. Ovšem podle mne se to snaží ruská strana dešifrovat a jestli to má být nějaká výzva k intenzivnějšímu jednání, nebo to má být to, co jsem říkal, tedy praktické vyzkoušení toho, zda na té základně skutečně chemické zbraně nejsou, to ať si každý přebere sám a nejlépe ten, kdo je k tomu hlava pomazaná. A protože těch amerických raket bylo 60, tak to muselo mít za následek mimo jiné i to, že to onu základnu a přilehlé sklady přeoralo velmi důkladně. Američané si tak tímto vyvrátili svou vlastní hypotézu, své vlastní tvrzení.
Psali jsme:
Je vám jasné, že hovoříte úplně jinak, nežli hlavní proud? Od pátečního rána třeba veřejnoprávní Česká televize jede na zcela jiné vlně než vy. Vinu dává pouze a jen Asadovi...
S tím souhlasím. Ono je to tím, že tyto zdroje vaří z vody. Nemají vlastní informace a to ani v Sýrii, ani na ruské straně a ani na některé z dalších stran, které jsou v blízkosti konfliktu. Rozkvetla tady tak jen jediná informace, která přišla ze strany Spojených států, a ta říká, že režim Bašára Asada vybombardoval v Idlíbu jakousi základnu a z mně neznámých důvodů k tomu použil i chemické zbraně, které byly už dávno ze země za mezinárodní účasti odvezeny a zlikvidovány. Tento hoax, mám-li to říct americkou hantýrkou, který byl rozšířen Američany z jednoho jediného zdroje, tak je teď velmi pečlivě pěstován naší oficiální propagandou. A to je velmi odporné!
Jak si celou věc pro sebe vyhodnocujete? Naznačil snad Trump tímto náletem, že se USA budou od teď více zapojovat do dění v Sýrii, nežli tomu bylo dosud?
Zásahy Donalda Trumpa zatím působí tak, že jsou spíše chaotické – ať už jde o vnitřní pole, kde se třeba snažil zakázat vstup občanům šesti zemí, potom pěti zemí, anebo likvidaci Obamacare. Mám dojem, že jeho některé kroky jsou poněkud nepromyšlené. Podle mne ale to, co se stalo v pátek, patří k dalším nepříliš promyšleným krokům v momentální situaci. Podle mne jde Trumpovi o to, aby na sebe upozornil veřejnost v tom smyslu, že působí razantně, že reaguje rychle, a že není žádné béčko. Že prostě chce stát v čele státu číslo jedna. Jenže přesně toto je bohužel vyžadováno od amerických prezidentů delší dobu.
Takže to teď znamená větší vojenskou intervenci Spojených států v Sýrii a v této oblasti?
Ne. Je to jen ukazování svalů, nic jiného. Podle mne to bude znamenat další jednání s ostatními stranami konfliktu.
Se kterými hlavně?
Těch stran je tam asi osm, takže si vyberte... Turecko, Írán, Rusové, Francie, Velká Británie, která je tradičně už více jak třicet let v závěsu Spojených států a když v USA někdo zakýchá, tak Velká Británie ještě servilněji nežli naše oficiální propaganda řekne: pozdrav pánbůh!
Jak teď bude nejspíše reagovat Rusko? Ruský prezident Vladimir Putin podle svého mluvčího v pátek dopoledne označil americký zásah za „agresi proti svrchovanému státu a za porušení mezinárodního práva pod smyšlenou záminkou“.
Rusko nejspíše neudělá nic. Myslím tím ve směru ke Spojeným státům. Samozřejmě, že Rusové vydají oficiální prohlášení, ale předpokládám, že i čínský prezident, který je momentálně ve Spojených státech, nějaký druh prohlášení zveřejní. Není možné na to nereagovat. Ale navenek pro veřejnost se nic zásadně nezmění. Otázkou je, do jaké míry se změní společná strategie ruských a syrských sil.
Obraťme list. Nedávno jste byl v Petrohradu na konferenci „100 let od VŘSR... Co vám to dalo? A jsou takovéto konference vůbec k něčemu prospěšné?
Musím upřesnit, že se konference nekonala ke 100. výročí VŘSR, ale ke 100. výročí Ruské revoluce a byla pořádaná stranou Spravedlivé Rusko. O Ruské revoluci jsme se učili ve škole. Tedy, že první fází byla jarní revoluce, kdy byl odvolán Car Mikuláš II. a nahrazen prozatímní vládou v čele s Kerenským. Teprve pak přišla VŘSR (listopad 1917), kdy bolševici, v jejichž čele byl Vladimir Iljič Lenin, svrhli Prozatímní vládu a založili Čeku k potlačení opozice.
Na oné konferenci mne mimo jiné zaujala jedna věc – že nám bylo umožněno zasedat v Tauridském paláci, což je místo, kde zasedala první, druhá, třetí i čtvrtá Duma (v letech 1906 – 1917). Pak byl po nějakou dobu tento objekt opuštěn a dnes je to místo, kde zasedá v rekonstruovaném paláci parlamentní shromáždění Společenství nezávislých států, tedy zemí bývalého SSSR bez baltských států. Je to tedy velmi zajímavé místo, o němž ale skoro nic nevíme. Přitom toto parlamentní shromáždění přijímá různá rozhodnutí...
Tato konference v Petrohradu navíc naznačila, že někteří ruští teoretici se přiklánějí k myšlence, že by Rusku bylo lépe, kdyby zůstal u moci Kerenskij a nebyla VŘSR. Bylo to tam naznačeno několikrát a několikrát dokonce i jasně. A to je nový prvek.
A dá se říct, že je to většinové mínění v Rusku?
Ne. Je to způsobeno tím, že se strana Spravedlivé Rusko, která organizovala celou akci, hlásí k socialistické internacionále a proto se konference zúčastnily zejména ty transformované bývalé komunistické strany, které se k socialistické internacionále také hlásí. Z baltských zemí tam byl dokonce delegát i ze socialistické strany Ukrajiny, který velmi plasticky líčil snahu fyzicky vyhladit levicové hnutí na Ukrajině, ať už fyzickými útoky na konkrétní osoby, anebo likvidací sekretariátů vypalovaním a vymlácením ve stylu, jakým to kdysi dělali nacisté. Ze střední Evropy jsem tam byl za KSČM já, německá strana tam měla za Die Linke Andreje Hunka, který je členem Bundestagu. Takže abych to shrnul: Ti, kteří se hlásí k sociální demokracii, se dnes snaží naznačovat, že asi nebylo správné, když byla říjnová revoluce.
Dočetla jsem se, že až 64 procent respondentů v Rusku říká, že za socialismu bylo lépe. Značí to něco? Bude snad v Rusku patrná snaha o přeměnu společnosti a o zbourání demokracie?
Ne. Podle mne popularita současného režimu v Rusku je tak vysoká, že ty věci, které kupříkladu představuje Alexej Navalnyj a které zpochybňují legitimitu lidí, kteří jsou v okolí Putina, zásadním způsobem s režimem nehnou. Je to jenom pokračování snahy, která je financována z nejrůznějších zdrojů a je jedno, jestli jde o George Sorose, anebo o jiné organizace ze Spojených států napojených na CIA, či o další agentury. Je to vždy přes několik zprostředkovatelů, takže financování nejde jen přes vládní agentury. Jde o podobné financování jako bylo třeba v případě Arabského jara, či v případě revoluce v Gruzii, kdy nastoupil Saakašvili.
Veřejnost už ví, že jste byl nedávno v Sýrii, a že jste se tam setkal se syrským prezidentem Bašárem Asadem. Co o tomto setkání s odstupem několika dní můžete říci? Jak jste se k Asadovi vlastně dostal?
Organizátoři z Ruské federace nabídli společnou cestu poslancům řady států Evropy do Sýrie s mírovým poselstvím. Byl jsem jeden z oslovených a nabídku jsem přijal. Nebyl jsem sám - do Sýrie se mnou odjeli i členové Parlamentu EU ze Španělska, z Itálie, byl tam i jeden Belgičan a dva Srbové. Organizátory jsem poznal v Berlíně, na sjezdu Evropské levicové strany. Součástí návštěvy bylo setkání s Bašárem Asadem. Trvalo zhruba tři hodiny a bylo velmi otevřené. Předseda Zahraničního výboru Dumy při něm navrhl Asadovi mírový plán o čtyřech bodech a vytvoření meziparlamentního výboru mezi syrským parlamentem a ruskou Dumou.
O čem ty čtyři body jsou?
Za prvé, že je třeba připravit pokud možno konsensuální změnu syrské ústavy na úrovni syrského parlamentu. Za druhé jde o to, aby vyjednavači, kteří jsou v Ženevě, dostali pokyn od vedení Sýrie, aby se v podobném duchu jednalo i v Ženevě. Třetí věcí je uspořádání vnitřních syrských poměrů směrem ke Kurdům. Syrské vedení by mělo velmi intenzivně projednat i další otázky, které souvisí s kurdskou autonomií a to proto, že je zájem, aby Sýrie zůstala jako jednotný stát. A za čtvrté - ruská Duma se nabízí jako určitý zprostředkovatel při výměně zajatců a vězňů mezi bojujícími stranami. Toto bylo přijato velmi příznivě jak Bašárem Asadem, tak předsedkyní syrského parlamentu.
Jak na vás Asad působil? Říká se o něm, že se pro svět stal krvavým diktátorem. Co si o něm po tomto setkání myslíte vy?
Bašár Asad působil velmi skromně, vstřícně až ostýchavě. Mluvil o problémech země velmi otevřeně a návrh Dumy považuje za zajímavý. Domnívám se, že takhle žádný „diktátor“ nevypadá, ani nejedná. Jelikož jsem z lékařské rodiny a ve svém životě jsem viděl mnoho lékařů (Asad je oftalmolog), působil na mě jako člověk, který je velmi nerad, že se v Sýrii bojuje a který je rozhodnutý přivést Sýrii k míru. Má velmi mírumilovné názory, to nejsou žádné radikální věci, jež nám říkal, a velmi otevřeně s námi tři hodiny hovořil. Viděl jsem tak inteligentního lékaře, který si je vědom těžké choroby pacienta a chce ji léčit. Proto vítá nabízenou pomoc.
Proč jste do Sýrie vlastně jel?
Chtěl jsem vidět skutečný stav věci a pomoci – v rámci možností – při řešení konfliktu.
Byl jste se podívat třeba na to, jak to momentálně vypadá v Aleppu? Stále platí ten obrázek naprosté humanitární zkázy?
Viděl jsem okraj východního Aleppa, zničenou Mládežnickou čtvrť, poškozenou radnici uprostřed města, poškozenou budovu školy, kde se již jeden a půl měsíce opět učí uprostřed těžce poškozených bytovek na sídlišti, viděl jsem řadu kontrolních stanovišť, zničené vedení vysokého napětí, pobouranou mešitu. Mluvil jsem s ředitelem školy, s generálem Kimem, organizujícím humanitární pomoc a akce národního smíření. Slyšel jsem řeč guvernéra syrské provincie Aleppo. Viděl jsem centrum lékařské služby zřízené a provozované armádou Ruské federace. Policejní výpomoc zajišťuje policie z Čečenska, kterou mají střídat policisté z Ingušska. I s těmi jsem mluvil.
Co jste se o Sýrii dozvěděl nového? A co nového se děje v této souvislosti s migrační vlnou?
Prvním plánem pro území osvobozená od bojůvek je odminování. Následuje zajištění bydlení, obnova komunikací, zásobování vodou a elektřinou a konečně obnova průmyslu. Velký problém je i ve výpadku čtyř let školní výuky. Velmi pozitivní roli hraje jednotka Ruské armády, která vyjednává v rámci plánu národního usmíření a to v souladu se syrskými úřady. Je pravděpodobné, že ukončení konfliktu sníží migrační tlak na EU.
Nekritizuje vás ostře někdo za tyto vaše cesty do Sýrie a také do Ruska?
A ani jste s odstupem času nezměnil názor na Asadův režim?
Ne. Protože tam není nic nového. Spojené státy od začátku tvrdí, že jedním z těch motorů řešení krize je odstranění Asada, ale už nejsou schopny nabídnout, jak má vypadat „nový režim“. Takže se bohužel znovu řítíme do něčeho podobného – myslím tím, pokud budeme sledovat linii Spojených států – jako je v Libyi a v Iráku. A to je velmi špatné.
Takže vás nic nepřiměje k tomu změnit názor na Bašára Asada?
Ne.
A jak vlastně hodnotíte prezidentství Donalda Trumpa?
Zatím je Donald Trump poměrně málo vyprofilovaný a jeho heslo „America first“ a snaha plnit volební sliby působí trochu neohrabaným dojmem. I slovník jeho projevů je neotřelý. Výsledky se ještě nedostavily a já mohu hodnotit jeho vládu až po uplynutí doby nezbytné k předvedení konkrétních kroků ve vnitřní a zahraniční politice. Floskule neslyšíme jen z jeho úst. Rozhodují činy. A tam zatím je k hodnocení příliš málo materiálu.
Vraťme se ale na chvíli k nám, domů. Miloš Zeman bude usilovat o znovuzvolení. Je to dobře? Jakou má šanci vůči protikandidátům?
Prezident Miloš Zeman postupuje promyšleně a – pokud ho nezradí zdraví – má velkou šanci na získání druhého mandátu. Poměrně dobře ho znám ze společné práce v Poslanecké sněmovně a nevidím mezi dosavadními kandidáty nikoho podobné „váhy“. Má moji podporu.
Příštím vítězem sněmovních voleb nejspíše bude Andrej Babiš. Neutopí jej mediální masáž ohledně jeho majetku a dluhopisů? Prospěl dosud Babiš vůbec něčím naší zemi?
Říká se, že za každým velkým majetkem je zločin. Naše zákony brzy po roce 1990 umožňovaly řadu „kouzel“ a tuzemští miliardáři jich plně využili. Některé z nich jsme viděli u soudu, jiní již mezi námi nejsou a další žijí mimo republiku. Jen nejsou jejich majetky, dluhopisy a různé obraty na trzích tak intenzivně probírány jako u Andreje Babiše. Nesporně každý z nich něčím naší zemi prospěl. Někdy se onen „prospěch“ bude dost těžko hledat. Ale to je pouze otázka úhlu pohledu.
Ministr Babiš prospívá tím, že ukazuje limity demokracie v pojetí naší ústavy v konfrontaci s velkým majetkem, který má významné postavení v několika odvětvích hospodářství státu. To je nesporně velmi poučná lekce pro náš demokratický státní systém.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
