Uznávaný italský novinář: Terorismus je individuální, nedá se mu ubránit. A až bude mít drony...

23.03.2015 18:27

ROZHOVOR Evropa se stává kontinentem emigrantů, protože lidé z bohatých zemí už nechtějí pracovat rukama. Terorismus začíná být individuální a navíc mu v budoucnosti budou ku pomoci různá zařízení jako drony. Tak pojmenovává problémy, které Evropskou unii čekají, přední italský novinář píšící pro deník Corriere della Sera Antonio Ferrari. Do Prahy přijel na pozvání organizace Gariwo - Zahrada spravedlivých.

Uznávaný italský novinář: Terorismus je individuální, nedá se mu ubránit. A až bude mít drony...
Foto: Hans Štembera
Popisek: Italský novinář Antonio Ferrari

Proč nechtějí lídři Izraele přistoupit na řešení problému země jejím rozdělením na dva státy, tedy Izrael a Palestinu? Nyní, když vyhrál tamní volby Benjamin Netanjahu, se toto řešení už úplně odložilo na neurčito...

Mluvil jsem o tom s nimi, ale mé vlasy přitom zešedly. Oni to ale dobře vědí, že jde o jediné možné řešení. Nejsou to žádní hlupáci. Nechtěji to udělat, ale budou muset. Pětadvacet procent populace Izraele jsou Arabové. Nejvíce z nich bydlí v Gaglileji kolem Nazaretu, což je arabské město. Palestinci nikdy neměli vlastní stát. Měli by dostat možnost ho mít.

Fotogalerie: - Spravedliví vždy potřební

Mezinárodní konference k 100. výročí genocidy Armé...
Italský novinář Antonio Ferrari
Cyril Svoboda
Mezinárodní konference k 100. výročí genocidy Armé...
Mezinárodní konference k 100. výročí genocidy Armé...
Italský novinář Antonio Ferrari s tureckým ambasad...

V České televizi jste prohlásil, že vznik Islámského státu umožnily velké chyby zahraniční politiky USA. Které?

Armáda Saddáma Husajna nebyla žádnou armádou fanatických islamistů. Když ale byla poražena, mnoho lidí to pobouřilo, ponížilo. Vznikly skupiny bez budoucnosti, což byly zárodky Islámského státu. Během rozhovoru v České televizi  moderátor porovnával mladé islamistické bojovníky s těmi palestinskými. Nicméně to je úplně něco jiného. Dnešní problém Palestinců je, že se bojí, aby je neinfiltrovali bojovníci Islámského státu. Proto nerozumím Netanjahuovi, když říká, že Írán je jako Hitler. Jordánský král Abdalláh II. v Evropském parlamentu řekl, že ISIS je jako Hitler. Je vidět, že Netanjahu problém na Středním východě spíše vyostřuje.

Turecký velvyslanec v Česku Ahmet Necati Bigali mi řekl, že nestačí jen bojovat proti Islámskému státu v Iráku a Sýrii (ISIS), ale je třeba bojovat i proti režimu syrského vůdce Bašára al-Asada. Co vy na to?

To je dost komplikované. Na začátku se v Sýrii také odehrálo arabské jaro. Někteří lidé bojovali za demokracii a svobodu. Reakce režimu byla velmi tvrdá. Znám dobře tento režim, dělal jsem s Asadem rozhovor. On byl nejdříve reformistou, ale potom ho zastavil jeho klan, klan alavitů. Je jasné, že je vždy odpovědný vůdce, ale podle mě on není tím, kdo chtěl zabíjet odpůrce za každou cenu. Nezapomeňte, že Irák a Sýrie mají podobný osud. Britové vládli v Iráku, Francouzi v Sýrii. Irák je zemí s šíitskou většinou s velkou kurdskou menšinou a malou sunnitskou menšinou, která se dostala k moci. To byl trochu britský nápad. Francouzi v Sýrii zase podporovali alavitský režim. V zemi, kde je většina sunnitská, podporovali alavity, což je šíitská sekta. Můj názor je, že Recep Tayyip Erdogan má dnes z Asada velký strach kvůli stabilitě. Ale alavité nejsou ISIS. Nezapomeňte, že menší část turecké populace jsou alevité, což je podobná sekta jako alavité. Právě oni jsou v Turecku největšími liberály. To, co se děje na hranicích, je ošidné. Turecko sice oficiálně říká, že zahraniční bojovníky za ISIS zavírá, či jim nepovolí průchod zemí, ale není to úplná pravda. Hodně bojovníků z Francie, Velké Británie, Španělska či Itálie se dostává do Sýrie přes Turecko bez jakýchkoliv komplikací. Ostatně i s Kurdy je to svízelné. Na jedné straně hranic jsou Kurdové teroristé, na druhé bojovníci za svobodu. Na jedné konferenci se Asadův otec Háfiz zeptal, jestli bude možné jednoho dne udělat jasnou hranici mezi teroristy a bojovníky za svobodu. To je ale nemožné. Protože polovina světa považuje teroristy za bojovníky za svobodu a druhá polovina naopak.

Jaké mafiánské či kriminálnické znaky ISIS vykazuje?

Někteří z jeho bojovníků jsou zloději, veksláci a tak dále. Navíc kontrolují veškerou ropu v Sýrii. Není to moc, ale přece. Jde o 400 000 barelů denně. Navíc kontrolují i hodně ropných věží v Iráku.

Proč je ISIS tak populární zejména mezi mladými muslimy v Evropě?

Mladí lidé jsou nespokojení, nezaměstnaní a nešťastní, protože nevidí v budoucnosti naději. Neznají své místo ve společnosti. Počítač je ale vysvobozením, protože sice nemají kontakty s lidmi, ale cítí se být součástí velké komunity na internetu. Ve vesnici Lunel ve Francii, odkud pochází velké množství bojovníků ISIS, se zjistilo, že všichni byli v odhodlání posilováni přes internet. Nejdřív jim říkali, jak jsou bezvadní, že se mohou někým stát a tak. Bohužel nevíme, kolik v Evropě máme bojovníků, kteří už za ISIS bojovali.

Ze Středního východu se do Evropy zase hrnou vlny emigrantů. Jak by se k nim měla EU zachovat?

Evropa se stává kontinentem emigrantů. Za několik desítek let se všechny naše země stanou zeměmi s většinou emigrantů. Českou republiku to možná nepostihne, nevím. Nikdo nyní v bohatých zemích už nechce pracovat rukama. Vždyť se podívejte na hospodyně v domácnostech, jsou to Filipínky anebo Bulharky. Všude je to stejné. Jací lidé sbírají ovoce, emigranti. Kdo staví domy, emigranti. Kampaně proti nim jsou stupidní, protože je potřebujeme. Musíme samozřejmě regulovat jejich příliv, ale jsou nepostradatelní. Bez emigrantů by se celá euroatlantická civilizace rozpadla jak domeček z karet.

Jak by se měl regulovat jejich příliv?

Mělo by se kontrolovat, odkud přijíždějí. Většina z nich chce stejně hlavně na sever, nejlépe do Skandinávie. Všechny země Evropské unie by měly hledat společné řešení, které by bylo pro všechny plus minus přijatelné. Emigranty prostě potřebujeme. Jsme staří. Ve Francii máte šest milionů francouzských muslimů, v Dánsku máte dánské muslimy. Kdysi byla propaganda šířena po mešitách, dnes po internetu. Frustrace mladé generace je obrovská. Nemohou najít práci, přicházejí ekonomické krize, které pomáhají pravicovým radikálům s popularitou. Podívejte se na Francii a Marine Le Penovou. V Itálii máme stranu Fiamma Tricolore, ale třeba i Viktor Orbán je nebezpečný. Ostatně pravicoví extremisté se zvedají v Německu, v Česku, prostě všude.

Právě posílení radikálních pravicových stran by mohlo Evropu uvrhnout do možné občanské války. Evropané versus děti uprchlíků, které se staly také Evropany. Myslíte si, že je to reálná hrozba?

Jestliže by se něco takového odstartovalo, už by nebyla cesta zpět. Strach z muslimů opravdu může vytvořit podhoubí pro posilování radikální pravice. Nezapomeňte, že Arabové jsou také antisemité. Nicméně Adolf Hitler neměl moc rád Araby stejně jako Židy. Cílem prvního etnického čištění Evropy byli Židé, ale už druhým mohli být Arabové. Tento strach vyhovuje právě lidem, kteří se snaží zamezit všem možnostem, jak vybudovat mezi národy a etniky mosty porozumění. To je velmi nebezpečné. A všechno se může opakovat. Vždyť Mussolini se dostal k moci přes demokratický systém a ne kvůli vojenské intervenci. Vaši komunisté jakbysmet.

Proč je demokratický systém vůči těmto hrozbám tak slabý?

Je to nejlepší systém, ale velmi slabý, proto jej musíme stále bránit. Každý den. Je velmi lehké sejít z cesty. Každá ekonomická krize k tomu svádí. Když začínají sociální problémy, strach tlačí lidi do toho, aby si našli nepřítele.

Nemyslím si, že jsou to jen sociální otřesy. Ukažte mi nějakého politika, který nemá definovaného nějaké nepřítele? Podle mě jde o zjednodušení vládnutí, když si mocipáni namalují svět na černobílo...

Do jisté míry máte pravdu. Nicméně nepřátelé se v čase mění. Dnes je to kamarád a zítra nepřítel. Kdyby Slobodan Milošević vydržel se svým režimem o tři roky déle, stal by se z něj velký státník a hrdina boje proti islámu. Islámů je ale mnoho. Je třeba islám jordánského krále Abdalláha II., islám v Egyptě, islám Kaddáfího, Erdogana a tak dále. Podívejte, kolikrát změnilo nepřítele třeba Turecko.

Ostatně i hra slovíček terorista a hrdina je v podstatě jedna velká šachovnice. Hrdinové se stávají teroristy a teroristé hrdiny podle toho, jak na ně nějaká mocnost nazírá a jak jí to je výhodné. Nemyslíte?

Dříve ale byly všechna nebezpečí celkem pod kontrolou, ISIS pod kontrolou není a rozlézá se aktuálně do Nigérie. Můžeme říci, že jich je několik desítek tisíc. Nicméně mají mocné sympatizanty a s tím mohou dosáhnout mnohého.

Teroristé prý chystají útoky na Big Ben v Londýně, Eiffelovu věž v Paříži a další cíle. Jak s takovými zprávami, které zasévají mezi lidi paniku a jsou potencionálním nebezpečím, pracovat?

Jsme postaveni před individuální terorismus. Bránit se mu nejde, prostě nejde. Nyní v Miláně bude Expo a také z toho máme bolavé hlavy. Expo je obrovská událost, kde bude hodně cizinců, a tudíž i potencionální cíl pro teroristy. Nesmíme tyto zprávy brát na lehkou váhu, ale ani se z nich nesmíme rozklepat.

Navíc je lehce k dostání technika, která v podstatě může pro teroristy znamenat novou formu boje. Myslím drony...

Mnoho lidí si myslí, že drony nemohou být nebezpečné. Jsou to sice hračky, ale mohou se změnit ve vraždící stroje. Před několika dny jeden dron letěl kolem Eiffelovky, Versailles a ochranka nebyla schopna zjisit, odkud přiletěl. Takhle může přiletět s bombou anebo jedovatým plynem. Představte si, že by přiletěl na Svatopetrské náměstí v době, kdy tam bude papež a desetitisíce lidí. To je nová forma terorismu. A strach se ještě prohlubuje. Nicméně ISIS opravdu není islám, ten to jen předstírá. Světem se šíří ignorace, a proto je ISIS alespoň mediálně tak úspěšný. ISIS nemá žádnou myšlenku.

Kdo je Antonio Ferrari

Jeden z hlavních italských novinářů a dlouholetý komentátor předního deníku Corriere della Sera. Je velkým znalcem islámského světa a problematiky Blízkého východu, kam cestuje desítky let. Od roku 1982 byl zvláštním korespondentem na Blízkém východě a jižním Balkánu. Tamní dění sleduje od dob války v Libanonu a psal skoro o všech následných konfliktech. Vedl rozhovory se všemi důležitými tamními lídry. Například s Bašárem al-Asadem, Husní Mubarakem, Jicchakem Rabinem, Arielem Sharonem, Jásirem Arafatem. Napsal několik knih. Je držitelem nejdůležitějších ocenění italské žurnalistiky.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jan Rychetský

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Znal jsem Gotta jako kluka. Anticharta, to bylo jinak. Totalita je zase tu, říká člen Charty 77. Chramostová, Halík, válka... Silné čtení

12:05 Znal jsem Gotta jako kluka. Anticharta, to bylo jinak. Totalita je zase tu, říká člen Charty 77. Chramostová, Halík, válka... Silné čtení

ROZHOVOR Karel Gott byl jistotou i dnes, kdy se svoboda začíná překlápět do dalšího totalitního sy…