„Právě to začalo. USA podnikly nevyprovokovaný vojenský útok na Venezuelu. Jasné porušení mezinárodního práva, destabilizace regionu a nechybí údery na civilní cíle,“ napsal jste mimo jiné na svůj facebookový profil. Překvapilo vás jednání USA? Jak více byste to pro naše čtenáře okomentoval? A co říci k samotnému prezidentu Madurovi?
Překvapilo mne načasování. Jen dva dny předtím Maduro deklaroval ochotu s Trumpovou administrativou jednat o boji proti pašování drog. Tím hlavní záminka k útoku padla. Čekal jsem proto, že Trump nebude chtít ihned zahodit svoji tvář mírotvůrce a že zkusí s Madurem třeba jen na oko jednat. Ale bylo jasné, že k útoku se schyluje tak jako tak – Američané v oblasti shromáždili až příliš velké vojenské síly, než aby jen tak vycouvali. Pokud jde o samotného Madura, tak určitě ho nelze srovnávat s mnohem talentovanějším Chávezem. Madurovi nelze dávat za vinu stav venezuelské ekonomiky – na vývozu ropy závislé hospodářství vybudovaly předchozí pravicové vlády a americké sankce na ropu tak automaticky položily celé hospodářství. Kdyby USA uvalily podobné sankce třeba na Saúdskou Arábii, tak to bude mít dost podobné výsledky. Maduro ovšem brutálně selhal, pokud šlo o zahraniční politiku. Zvláště jeho koketování s připojením části sousední Guyany k Venezuele ho stálo řadu spojenců v Latinské Americe.
Jak vnímáte vyjádření a postoj našich i evropských politiků na tento krok USA?
Je to katastrofa. Jde na tom vidět, že v naší Polanecké sněmovně není skoro žádná reálná pluralita názorů – Andrej Babiš se najednou vyjadřuje podobně jako Petr Fiala. Najednou všichni zapomněli na Irák, Libyi či Afghánistán a tváří se, že bombardování umí nastolit demokracii. To, že ten útok je porušení mezinárodního práva, je pro ně jen taková poznámka pod čarou – ministr zahraničí Macinka se to ve svém prohlášení ani nenamáhal zmínit. Naši páni politici pak zcela ignorují prohlášení USA o tom, jak hodlají na neurčitou dobu přímo řídit venezuelský ropný průmysl. Korunu tomu nasadil vicepremiér Havlíček, když patolízalsky prohlásil, že bychom měli Američany podporovat. Podporovat v čem? V porušování mezinárodního práva? V okrádání cizích národů o jejich suroviny? Reakce Evropy je pak jako vždy úsměvná – srovnejme si, jak zareagovala Evropská unie na ruskou invazi na Ukrajinu, a jak zareagovala teď. Přitom z hlediska mezinárodního práva jde o jednu a tu samou věc.
Psali jsme:
A co postoj Číny a Ruska?
Anketa
Ohrozil Trump zásahem proti Madurovi mezinárodní právo?
59%
1%
hlasovalo: 9458 lidí
Zaznívají slova o dvojím metru, nakonec i vy o tom ve svých komentářích mluvíte. Takže, jak v tomto kontextu vnímat konání Ruska vůči Ukrajině, a na druhé straně USA vůči Venezuele?
Ty akce jsou stejné. V obou případech máte velmoc, která zasahuje v tom, co vnímá jako svoji sféru vlivu. V obou případech ta velmoc provádí ten útok, protože se domnívá, že jsou ohroženy její zájmy. V případě USA to je kontrola nad strategickou surovinou, v případě Ruska zabránění tomu, že by Ukrajina mohla někdy vstoupit do NATO. A v obou případech je porušeno mezinárodní právo. Charta OSN jednoznačně zakazuje použití vojenské síly za účelem změny územní suverenity nebo omezení politické nezávislosti. Teď už se nikdo nemůže divit tomu, proč státy globálního Jihu na ruskou invazi reagovaly tak vlažně. Z vlastní zkušenosti vědí, že mezinárodní právo se vždycky vymáhalo selektivně. Tohle není zdaleka poprvé, kdy USA vojensky zaútočily na nějakou zemi, aby v ní mohly vymáhat své hospodářské zájmy. Kde jsou teď sankce vůči USA? Proč se nevyvěšují venezuelské vlajky? Samozřejmě pokud to neposuzujeme z hlediska legality, ale čistě geopoliticky, tak ta podobnost je menší. Rusko provádí daleko větší vojenskou operaci a z daleko závažnějších důvodů.
„Trump to bere zgruntu. Vojenským útokem teď hrozí už i Mexiku, Kolumbii a Kubě. A taky zopakoval, že USA nutně potřebují vlastnit Grónsko,“ napsal jste také. Co tedy v tomto směru od Spojených států očekávat, podle vašeho názoru?
Doktrína USA je už od dob studené války postavená na nepředvídatelnosti. Oni se často snaží působit iracionálně, aby zmátli své protivníky. Řekl bych, že Venezuela měla posloužit jako varovný příklad – a Trump teď očekává, že mu ostatní státy v regionu půjdou ekonomicky a politicky na ruku. Ovšem pokud se tak nestane a domácí situace v USA se bude pro Trumpa zhoršovat v podobě rostoucí nestability, pak se velmi rychle uchýlí k dalším vojenským akcím, aby doma odvedl pozornost a aby uspokojil zájmy americké miliardářské třídy.
Podívejme se konkrétně na Grónsko. Dánská premiérka Mette Frederiksonová mimo jiné prohlásila, že jakýkoliv úder by znamenal v tomto případě například i konec NATO. Co k tomu říci?
Varšavská smlouva také nezanikla po invazi do Československa. Podívejte se na to macinkování a havlíčkování, co máme u nás. A Evropa je plná politiků, jejichž veškerá činnost spočívá akorát v tom, že jezdí na americkou ambasádu, kde je luxusně hostí velvyslanec, zatímco jim přítomní lobbisté vysvětlují, jak mají myslet a co prosazovat. Lze si takto vybudovat velmi snadno kariéru. Připočtěme si k tomu fakt, že nemalá část veřejnosti je pod vlivem americké propagandy, a hned je jasné, že i kdyby USA násilím zabraly Grónsko, tak se vzápětí objeví evropští politici, kteří to budou fanaticky obhajovat.
Psali jsme:
Podívejme se i na zmíněnou Kubu. Jak v tomto směru vidíte její budoucnost? A jak vidíte Kubu dnes? Už řadu let se mluví o velkých, nejen ekonomických, problémech, kterým musí Kuba čelit...
Nedávno jsem se účastnil besedy s kubánskou velvyslankyní. Ekonomické problémy jsou akutní, ale situace rozhodně není beznadějná. Velvyslankyně nám sdělila, že Čína plánuje zhruba do roku 2035 postavit na Kubě stovku nových solárních elektráren. Pokud se to podaří splnit, tak to řeší ten hlavní problém, jenž brzdí rozvoj Kuby, totiž nestabilní energetická soustava. Americká blokáda, která stojí ostrov ročně miliardy dolarů, bude trvat, ale ta jde zvládnout – Kubánci ji zvládají už víc než šedesát let. Spíše bych se bál, zda se Trump pokusí na Kubě zopakovat venezuelský scénář. To už by byla mnohem krvavější záležitost…
A nakonec, jak vidíte budoucnost samotné Venezuely po zásahu Spojených států?
Jsou tři scénáře. První, že ten současný „bolívarovský“ režim udělá ústupky vůči USA a v nějaké formě se udrží. Druhý, že dojde ke kolapsu režimu a USA dosadí nějakou poslušnou pravicovou loutku, která pomůže zprivatizovat ropný průmysl a bude formálně za USA zemi řídit. Nebo třetí, že dojde ke kolapsu, ale USA nebudou schopny najít někoho, kdo zvládne kontrolovat celou Venezuelu a ten stát se fakticky rozpadne. Historie agresí USA ukazuje, že nejpravděpodobnější jsou scénáře dva a tři.
Mgr. Vítek Prokop
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
reklama
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Souhlasíte s Vítkem Prokopem?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
