Jak moc těží vláda Petra Fialy z toho, že v Poslanecké sněmovně není levicová strana?

To je na dlouhé povídání. Nemyslím si, že současná vláda těží z absence levicové politické strany v parlamentu, jaksi napřímo. Stručně, ale přesto zeširoka. Před téměř patnácti lety Václav Bělohradský psal o koncepci „lib-lab“, což je střídání dvou typů bloků u vlády. „Lib“ je především liberální koncept vlády (převážně pravicový), „lab“ od labour, tedy práce, spíše sociálně demokratický. To má zajistit, že se vyrovnávají dva typy spravedlnosti. První je spravedlnost pro „poctivé“ dobývání zisku, druhá je spravedlnost snižující rozdíly mezi těmi, kdo profitují z tvorby zisku a těmi, kdo jsou v tomto zápase poraženými. To by mělo zajistit, aby byl systém dlouhodobě stabilní a nevedl k systémovým změnám, aby existoval „dobrý kapitalismus“ na věčné časy. Tyto vzájemné brzdy se měly uplatňovat střídáním vlád na základě volebních vítězství.

Jenže doba - hlavně v krizi po roce 2008 - ukázala, že tato „regulace“ dusící vznikající společenské napětí musí být daleko rychlejší a pružnější, že není možno čekat na volby, které by až následně utlumovaly narůstající rozpory liberálního kapitalismu. To vedlo k tomu, že i původně programově monolitické strany náhle začaly přebírat myšlenky a konkrétní opatření z protilehlé pozice a nečekalo se na nové rozdání karet při volbách. Takže se rozmlžilo rozdělení „lib-lab“ a nově se tvořící systém byl schopen podle potřeby a volání veřejnosti sám ze sebe generovat protikladnou pozici a tak utlumit rychle rozpory na potřebnou míru, aby to nebrzdilo naplňování hlavního cíle kapitalismu, tedy generování zisku a jeho trvalý růst.