Vývoj v Evropě během migrační krize nabral značnou dynamiku, u nás jsou aktivní aspoň média a politici. Jak to hodnotíte?

Sleduji vývoj, ale nepodléhám strachu, jaký šíří lidé, kteří donedávna byli někde schovaní za pecí a teď se snaží situace politicky využívat k tomu, aby se zviditelnili. Spíš jsem ochoten naslouchat názorům lidí, které reprezentuje například Tomáš Halík nebo Magda Vášáryová. Obávám se hlavně těch, kteří se naučili pracovat se strachem. Problému uprchlíků by se měly maximálně věnovat i tajné služby, i když samozřejmě nejde u každého dělat bezpečnostní prověrku. Hlavně by ale to téma nemělo být zneužíváno politiky, obávám se totiž, že toho využijí krajně pravicové i levicové organizace. Lidé, kteří se na tématu snaží vyprofilovat, jsou to často zároveň ti, kdo zde v minulém režimu kolaborovali, a mnozí z nich v sedmdesátých letech jako komunističtí činitelé schvalovali, aby se podporovala takzvaný národně osvobozenecká hnutí a dostávaly se jim naše špičkové zbraně, munice, semtex a cvičili se zde teroristé. Pokud jde o současnost, bojím se i různých tzv. záložáků, kteří se ozbrojují a sympatizují otevřeně s Putinem. Jsem tedy ve střehu nejen ve vztahu vůči těm, kdo do Evropy přicházejí, ale i vůči těm, kteří s tím tématem straší a získávají politické body.

Jak se podle vás bude vyvíjet konflikt v Sýrii poté, co Rusko začalo stahovat své letecké síly? Je riziko většího konfliktu menší?

Rusko tam neprovádí žádné bohulibé akce, když útočilo i na umírněnější opozici, a využívá maximálně svého vlivu na vedení syrského státu. Turecko má svůj složitý problém s kurdskou menšinou, ale jak jej vyřeší, lze nyní těžko říct. Západ v Sýrii jistě bude chtít udržet vliv stejně jako Rusko, takže konflikt potenciálně hrozí, vývoj se tedy dá jen těžko odhadnout.

Z vyjednávání s Tureckem vyplývá, že Evropě pomůže řešit imigrační krizi. Jak vidíte nadějí, že například dohodnutý princip „jeden za jednoho“ skutečně pomůže?