Výbuch rozsáhlého násilí, časté teroristické útoky, diktátor Putin. Spácháme sebevraždu, pokud… Jana Černochová o tom, co nás čeká příští rok

Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, Sýrie, Turecko a ISIL, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Myslím si, že rok 2015 můžeme z našeho hlediska označit za nejsložitější v oblasti bezpečnosti od pádu Berlínské zdi. Letos ještě zesilovaly trendy, které jsme mohly sledovat od roku 2001, od Gruzie v roce 2008, takzvaného Arabského jara, vypuknutí občanské války v Sýrii a znovu propadání Iráku do chaosu a konečně ruské anexe Krymu a podpory separatistů na východě. Dochází k obrovskému pohybu, jehož symbolickým vyjádřením je uprchlická vlna směřující do Evropy. Jednoduše řečeno, letos docházelo k multiplikaci negativních trendů.

Bohužel mírová dividenda a seškrtání výdajů na obranu a bezpečnost v době ekonomické krize způsobilo, že nyní těžko hledáme nástroje na čelení zmíněným negativním trendům. Končící rok 2015 také ukázal, že Evropská unie není jednotná a není schopná adekvátně reagovat na nastalé krize. Všechny procesy jsou rozmělněné do politických proklamací a nic neříkajících a vágních návrzích. Ukázkovým příkladem byla impotentní reakce Evropské komise na uprchlickou krizi a snaha situaci zachránit kvótami. Přelom je asi nejpatrnější v čím dál tím větším uvědoměním si toho, že podceňování a nemožnost rychle reagovat na hrozby je klíčové více, než kdy předtím.

Tématem číslo jedna se stala ona zmíněná migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Evropská unie jasně selhala v dohledu nad dodržováním pravidel, které byly dříve nastaveny. Ostatně není to poprvé, dalo by se připomenout Řecko a po léta přivírané oči nad jeho rostoucím dluhem. Nemohu stále strávit tu impotentnost EU, která je až žalostně naivní, nečinná a tu a tam i slepá a hluchá. Ačkoliv problémy které ve finále vyústily v krizi, ještě před jejím začátkem predikovali někteří bezpečnostní odborníci a analytici, udělalo se v této oblasti jen velmi málo. To, že se do otevřeného schengenského prostoru dostávají lidé, o kterých nevíme zhola nic, protože na hranicích nebyli zkontrolováni, je smutná pravda a bezpečnostní riziko. Úspěch, který by mohl stát za zmínku v této souvislosti nevidím. Evropa se potácí mezi politickou korektností a absencí vize a představy kam směřuje a co je jejím cílem. Migrační krize trvá přeci více než rok, a přestože je na stole mnoho variant a opatření pro její lepší a efektivnější zvládnutí, neděje se krom žvanění vcelku nic. To si myslím hovoří samo za sebe.

V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil z šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Je tomu opravdu tak? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?

Vše bude záležet, jakým směrem se bude krize vyvíjet a jak k ní budeme dál přistupovat. Těžko si představit, že po zmírnění přílivu migrantů především kvůli vlivu počasí, budou již zajištěny mechanismy a procedury pro její zvládnutí. Pokud by došlo ke zhoršení, bude společnost i čím dál tím více deprimovaná a bude inklinovat k polarizaci a radikalizaci. Lidé se nenaučili naslouchat druhým a racionálně nahlížet na problémy. Z toho těží nejen extrémistické a radikální skupiny, ale především populisté.

Zemanův postoj odráží, jak zranitelní dnes lidé jsou. Lidé hledají útěchu a řešení, která dodnes nepřišla. Podléhají tak snáze jednoduchým řešením, které prostě neexistují. Prezident si je toho dobře vědom a využívá toho. Možná s vidinou příležitosti získat v dalších volbách podporu pro znovuzvolení. Zkrátka, jestli se něčeho bojím, pak radikalizace obyvatel starého kontinentu a nakonec i radikalizace menšin, které již v Evropě jsou. To by byla tragédie a vytvořilo by to nezvladatelnou směs končící možná výbuchem rozsáhlého násilí.

To samé se dle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jakoby se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v té souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se i konkrétně o přežití Angely Merkelové, vzestupu Marine Le Penové...

Není se čemu divit. Lidé přicházejí o své bezpečí a velmi dobře si to začínají uvědomovat. Ze všech stran se na ně hrnou alarmující zprávy a pro ně akceptovatelná řešení od politiků nepřicházejí. Přiklánějí se tedy k těm, kteří nabízejí jednoduchá a srozumitelná – byť nerealistická – řešení, tedy k populistům. A to je nebezpečné. Odklonění se od politiky Angely Merkelové v případě uprchlíků, od francouzských socialistů a EU se dalo čekat a Bohužel bude pokračovat. Rozhodně ale není zdravé přiklánět se k antiuprchlickým radikálním silám, používat jednoduché zkratky a polovičatá řešení. Problém je komplikovaný, a proto ani nemá jednoduché řešení a na nás politicích je, abychom jej dokázali jednoduše vysvětlovat a přicházet s řešeními, která zvýší pocit bezpečí obyvatel.

Multikulturalismus selhal a víme to již dlouhá léta, a proto si myslím, že migrační krize jen zviditelnila i některé dříve často přehlížené problémy jako je především nezvládnutá integrace. Navzdory tomu si politické evropské elity evidentně nevzaly z předešlých selhání ponaučení a jsou mnohdy odtržení od reality více než dřív.

Jaké je ponaučení?

Nahlížet na evropskou integraci je zapotřebí nikoliv euroskepticky, ale eurorealisticky. EU potřebuje nutně hlubší reformu. Praxe jasně ukázala, co všechno nefunguje a na tom je třeba začít usilovně pracovat. Přičemž změna může přijít jen zevnitř. Byla by velká škoda, kdyby celé snažení vyšlo vniveč. Představa byla chvályhodná, ale integrace příliš rychlá a chyb velmi mnoho.

Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jejím dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav? Přinese to vyřešení problému Řecka? Zůstane Řecko v eurozóně a pokud ano, je tomu tak dobře?

Aby Řecko i nadále zůstávalo v eurozóně, považuji za velkou chybu. Jasně to jen ukázalo další příklad ostatním členským státům, že někteří jsou si rovní, ale někteří jsou si prostě rovnější. Pravidla by měla platit, a pokud je porušíte je jasné, že si musíte za své chování nést důsledky. Reformy měly být zavedeny už dávno. Ostatně o těch současných nejsem ani zdaleka přesvědčená, že fungují.

Jak se podle vás změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii na radikály z Islámského státu?

Od nástupu Vladimira Putina k moci před patnácti lety se Rusko vrátilo ke své tradiční geopolitické hře, pro kterou je charakteristické zajištění si svého okolí buď „vazalsky“, nebo napomáhání permanentí nestabilitě. Pro ruskou politiku je charakteristické i hledání vnějšího nepřítele. Rusko se snaží vrátit si váhu, které mu podle něj přísluší na mezinárodním poli a jak již řadu let ukazuje, nemá problém s použitím síly, jako nyní v okamžiku, kdy se snaží udržet syrského diktátora Bašára Asada u moci.

Incident s Tureckem byl jen otázkou času, protože hra nervů tam probíhala již delší dobu. Rusko si svými provokacemi členských států NATO už dlouho koledovalo. Varování před nekoordinovanými útoky v Sýrii, které povedou k podobnému incidentu, bylo před tímto incidentem nespočet. Rusko umí skvěle využívat příležitostí. Přesunutí pozornosti z Ukrajiny na Blízký východ, kde se snaží získat strategickou výhodu, je dostatečně jasným důkazem.

Ráda bych připomněla, že Putin strategicky využívá svých kroků nejenom k dokázání síly navenek, ale především i k upevnění svého politického postavení uvnitř Ruska. Je evidentní, že Rusko je jen krůček od stavu, kdy zase bude pod neomezenou vládou jediného člověka – diktátora s loutkovým politickým aparátem se zdáním a pouze formálním, papírovým, zachováním demokracie. Putinova současná vnitropolitická pozice je neotřesitelná, ačkoliv jsem zvědavá, kam až je ochotný zajít, protože je jasné, že operace v Sýrii je pro Rusko velice nákladná a vzhledem ke stavu její ekonomiky ani neudržitelná.

Bývalý dlouholetý novinář Mladé fronty, odborník na rusko-ukrajinské vztahy i Francii, Milan Syruček uvedl v rozhovoru pro ParlamentniListy.cz: „Jsem vnitřně přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla živelná, ale byla to první etapa tohoto boje, za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. Poté může přijít třetí etapa, která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované zbraně, ale fanatiky.“ Co si o takové klasifikaci myslíte?

Lidé mají rádi konspirace a toto tvrzení konspirací zavání. Terorismus není nový fenomén, kterému bychom čelili poprvé. Nezapomínejme třeba na asi největší teroristický útok v historii, na 11. září 2001. Otázkou je, jak často se s ním budeme potýkat. Hrozí, že v Evropě častěji, než jsme byli zvyklí. Na to musíme být určitě lépe připraveni a nepodléhat strachu a panice. Rozhodně bychom neměli tvořit rovnítko mezi teroristy a uprchlíky. Souhlasím, že vlna uprchlíků sebou neoddiskutovatelně přinesla i zvýšení nebezpečí tím, že fanatici a teroristé mohou velmi snadno využít nepřehledné situace na našich společných hranicích. Ale nemyslím si, že by se jednalo o plánované etapy boje fundamentalistů někde ze Sýrie.

Jak jsem zmínila, takzvaný Islámský stát využívá pro něj příhodnou situaci, kdy jak globální, tak regionální velmoci mají své mnohdy neslučitelné cíle a představy a řeší celou řadu problémů. Těžko mohl někdo připravovat natolik komplikovaný a promyšlený způsob boje migrací.

Kde je příčina?

Je vhodné i zdůraznit, že celá řada současných problémů jsou provázané s chybami minulosti v podobě nezvládnuté integrace. Děsí a zaráží mě jiná věc, o které bychom se měli hlouběji bavit – jak je možné, že teroristé z Islámského státu a předtím Al Káidy dokáží tak snadno inspirovat mladé lidi v Evropě, aby se radikalizovali a byli schopni třeba spáchat to, co se stalo v Paříži, ve Spojených státech, či v londýnském metru, mám na mysli pobodání ve stylu útoků na Izraelce. A to někdy i bez toho, aby byl dotyčný, či dotyčná v přímém styku s lidmi z dané teroristické organizace. Je to přitažlivá ideologie? Je to frustrace?

Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? Poradíme si s migrační krizí nebo se nakonec staneme obětí džihádu a evropská civilizace nastoupí cestu k postupnému zániku a spácháme sebevraždu, jak varují někteří analytici?

Spácháme sebevraždu, pokud nezměníme naše uvažování. Až příliš často sklouzáváme do komfortní zóny přehnaného humanismu a politické korektnosti a zapomínáme tím pádem na naše vlastní bezpečí a s tím související problémy. Myslím si, že přijde doba probuzení a tlaku veřejnosti na politické elity dělat skutečně funkční kroky k řešení migrační krize, ale k opravdovému vyřešení nedojde během příštího roku. Ztratili jsme bohužel až příliš mnoho času, abychom vše mohli vyřešit během jednoho roku. Vyrovnávat se s krizí můžeme i několik následujících let nebo přímo několik dekád.

Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější figurou české politické scény a proč? Do jaké míry splnil očekávání, anebo naopak zklamal prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek?

Nejvýraznější postavou české politické scény se rozhodně stal Andrej Babiš, a to především v tom negativním slova smyslu. Takovou koncentraci moci v jedné osobě naše novodobá česká historie nepamatuje. Rozhodně je hrozbou. Myslím si, že se jedná o velké ohrožení demokracie, tak jak jí známe. Politické veletoče a přemety ve výrocích Andreje Babiše jen dokládají, že jediným programem je získat co nejlaciněji podporu a následně si usurpovat co nejvíce moci. Miloš Zeman v tomto roce ani tak nepřekvapoval. Dál rozděloval a rozděluje společnost. Bohužel v jeho případě už ani nevidím snahu to alespoň předstírat.

Kdo na politické scéně příští rok posílí, kdo propadne? Ať už díky krajským volbám, nebo případným otřesům ve vládní koalici, nebo vývoji ve světě? Babiš, ČSSD, komunisté a radikální levice, protievropská a protiimigrační pravice (která?), proevropská pravice, někdo jiný…?

Při krajských volbách budeme určitě svědky souboje koaličních partnerů ČSSD a Babiše, ačkoliv o partnerství se už nedá ani mluvit. Koalice se zdá být na první pohled pevná, ale začíná být čím dál tím víc jasné, že dochází uvnitř k celé řadě tenzí. K rozpadu ale nedojde, protože ačkoliv by se mohlo zdát, že by předčasné volby mohly být pro Babiše výhodou, není tomu tak. Lepší je pro Babiše dělit se o odpovědnost se Sobotkou, ke kterému se případně může otočit zády a snažit se vyhrát řádné volby drtivěji.

Obecně se obávám posilování protiuprchlických hnutí bez programu, které povedou ke ztrátě demokracie, svobody a zneužívání nabyté moci. Ze strachu se budou snažit vytěžit co nejvíce skoro všechny politické strany, ale je třeba zůstat rozumný a konzistentní. Naopak vyvarovat bychom se měli populistům a radikálům.

Čas od času padne termín „válka“. Ať už světová, nebo lokální. Slýchali jsme, že Rusko může napadnout Pobaltí. Amerika Rusko. Čína Ameriku. Amerika Čínu. Írán Izrael. Izrael Írán… Přiblíží se na základě dějů příštího roku něco z toho? Nebo lze očekávat uklidnění v Sýrii či na Ukrajině?

Pravděpodobně se bude jednat o rok, který bude směřovat k co možná největší snaze vypořádat se s již známými problémy, kterých rozhodně není málo. Globální i lokální velmoci nebudou mít ambice měnit další rozložení sil nebo přilévat další krizí olej do ohně. Přijde tedy období pokusů zpřehlednit situaci a vyrovnávat se s hrozbami, které nás nejvíce ohrožují.