Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, Sýrie, Turecko a ISIL, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Myslím si, že rok 2015 můžeme z našeho hlediska označit za nejsložitější v oblasti bezpečnosti od pádu Berlínské zdi. Letos ještě zesilovaly trendy, které jsme mohly sledovat od roku 2001, od Gruzie v roce 2008, takzvaného Arabského jara, vypuknutí občanské války v Sýrii a znovu propadání Iráku do chaosu a konečně ruské anexe Krymu a podpory separatistů na východě. Dochází k obrovskému pohybu, jehož symbolickým vyjádřením je uprchlická vlna směřující do Evropy. Jednoduše řečeno, letos docházelo k multiplikaci negativních trendů.

Bohužel mírová dividenda a seškrtání výdajů na obranu a bezpečnost v době ekonomické krize způsobilo, že nyní těžko hledáme nástroje na čelení zmíněným negativním trendům. Končící rok 2015 také ukázal, že Evropská unie není jednotná a není schopná adekvátně reagovat na nastalé krize. Všechny procesy jsou rozmělněné do politických proklamací a nic neříkajících a vágních návrzích. Ukázkovým příkladem byla impotentní reakce Evropské komise na uprchlickou krizi a snaha situaci zachránit kvótami. Přelom je asi nejpatrnější v čím dál tím větším uvědoměním si toho, že podceňování a nemožnost rychle reagovat na hrozby je klíčové více, než kdy předtím.

Tématem číslo jedna se stala ona zmíněná migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Evropská unie jasně selhala v dohledu nad dodržováním pravidel, které byly dříve nastaveny. Ostatně není to poprvé, dalo by se připomenout Řecko a po léta přivírané oči nad jeho rostoucím dluhem. Nemohu stále strávit tu impotentnost EU, která je až žalostně naivní, nečinná a tu a tam i slepá a hluchá. Ačkoliv problémy které ve finále vyústily v krizi, ještě před jejím začátkem predikovali někteří bezpečnostní odborníci a analytici, udělalo se v této oblasti jen velmi málo. To, že se do otevřeného schengenského prostoru dostávají lidé, o kterých nevíme zhola nic, protože na hranicích nebyli zkontrolováni, je smutná pravda a bezpečnostní riziko. Úspěch, který by mohl stát za zmínku v této souvislosti nevidím. Evropa se potácí mezi politickou korektností a absencí vize a představy kam směřuje a co je jejím cílem. Migrační krize trvá přeci více než rok, a přestože je na stole mnoho variant a opatření pro její lepší a efektivnější zvládnutí, neděje se krom žvanění vcelku nic. To si myslím hovoří samo za sebe.