Vláda přečkala hlasování o nedůvěře. Překvapil vás poměr hlasů 85 : 85?
Podsvětí loupeže tisíciletí scházela skoro pětina hlasů. Překvapení se nekonalo. Dávali jen další ochotnické divadlo.
Jednání trvalo takřka 18 hodin a bylo plné rétorických exhibicí. Jak na vás působilo? A jak podle vás působilo na voliče?
Důvěra v politiku klesá k bodu mrazu. Ta fraška, hraničící s pavlačí, ji srazila ještě níž. Trable milionů lidí minula velkým obloukem. Tak nevšímavá k podhradí – a uhranutá vlastním pupkem jako sekta hesychastů – nebyla ani politika „výmarské republiky“. Dopad na voliče? Jedni už politiky pohrdají. Nestojí jim ani za pozornost. Druhé to nahání kdejaké mucholapce. Tím ani oním to však neskončí. Zatím má navrch letargie. Až ji vystřídá masový vztek, nemusí padat jen facky a kopance. V Německu už došlo i na politický atentát. Ten, kdo ho odskákal, přitom Němce až tak moc nenaštval. Spustí-li sekyra temných vášní, umí být i krutě slepá.
Premiér Andrej Babiš by asi na dění posledních týdnů nejraději zapomněl. Konala se obří demonstrace na Letné, Babiše vypískala plná sportovní hala v Liberci. Je narůstající a čím dál hlasitější nespokojenost s premiérem signálem, že by Babiš měl svůj postoj například v otázce setrvání v úřadu přehodnotit?
Zkusme si na vteřinu představit, že se skutečně nakrkne, práskne dveřmi a vrátí se do čela Agrofertu. A místo něj nastoupí český Pellegrini. Sklapnou pak úderky „majdanů“ zobáky? Máme snad věřit v zázraky? Mne osobně u premiéra zaráží jiná věc. Slíbil změnu, a ne „mírný pokrok v mezích zákona“. Marasmu, který zdědil, však láme jen pár hrotů. Samoděržaví psychopatů se tu roztahuje dál. A škodí o to víc, jak dlouho mu to prochází.
Jeden z těch slepenců, smíchaných ze samých perverzí, svlékají donaha momentální vedra. Je hned o trojí kapitulaci. Před kůrovcem, decimujícím český les nadoraz. Před suchem, plundrujícím naše vodní zdroje. A před cizí konkurencí, masakrující české potravinářství. Obludným dílem zkázy je každý z těch tří. Tím větší pohromu rodí dohromady. Ještě že tu je vltavská kaskáda. I další vodní díla, o něž si kdejaký hlupák a „ekoterorista“ otírá kušnu. Experti na slovo vzatí to vidí jinak. Nebýt těch prozíravých investic, píší a volají mi v těchto dnech, v nemalé části země už je voda na příděl – a čistírny odpadních vod na hraně kolapsu.
Rýsuje se však náprava aspoň teď? Kdo volá k odpovědnosti papaláše, na jejichž triko to padá? Jak ty, co už shrábli zlaté padáky? Tak ty, co se na ně teprve třesou? Neděje-li se tak, semele to i ty, kdo tu moc mají a nic s tím nedělají. Galerka, napakovaná z „tunelů“ za tisíce miliard, se nám posmívá z luxusních letovisek. Ruka zákona nekoná. A gážisté té samé galerky, vyslaní hecovat náměstí, malují na zeď čerty, co prý „ohrožují nezávislou justici“. Žijeme v ponižujícím blázinci.
A právě ten se náramně hodí holportu, který si na naši zemi brousí zuby. Pasákům „neziskových“ úderek. Dědicům zavilé revanše, posedlým zrušit Benešovy dekrety. Prelátům v tom samém hříchu, jemuž se postavili už Mistr Jan a „boží bojovníci“. Chobotnici „deep state“, dirigující i je všechny. Vidiny „amerického století“ se hroutí. Války ze „změnu režimů“ zmařily miliony životů. Režimy, vládnoucí na jejich troskách, mají „deep state“ za říši zla. Tím víc to chobotnice zkouší jinde. Inscenuje „barevné revoluce“. Ten rukopis nezapřou ani její české gerily. O to teď běží, a ne o dotace a čapí hnízda. Ráj psychopatů je i bezpečnostním rizikem. Tím dřív to chce celou pravdu o všem, co má na hrbu. Razantní kroky, které ho postaví mimo hru. Jinak se vše, co lidi štve, stane klackem v nepravých prackách i tentokrát.
Ta bizarní podívaná je urážkou i v jiném směru. Se kterým z gladiátorů, co si to rozdávají v dnešním koloseu, přichází skutečné řešení problému? Který z nich není i jeho součástí? Ač každý jinak a rozdílnou měrou. Levice, skrčená pod křídly oligarchy, své právo vlastního hlasu v tichosti odpískala. Tím si však, nerado se to slyší, zadělává na politické harakiri.
Jak se díváte na projevy umělců a jiných na demonstracích proti Andreji Babišovi? Často se objevují vulgarity, není takové chování spíše kontraproduktivní?
Ty pláně a náměstí jsou ze dvou kusů. Prvním je hlediště, jímž cloumá hněv. Má na něj svaté právo. Podepsal bych i jeho pravé důvody. Zato s tím, kdo je jeho mluvčím, je to na stejné brdo už přes třicet let. Naštvanou masu vede krysař. Vábí ji tam, kde skončí ještě hůř. Šapitó sebestředných stihomamů je to pokaždé. Teď z něj však duní i holá prázdnota. Všemu, o čem nadutě žvaní, rozumí jako koza petrželi. Cokoli na způsob myšlenky se tu neurodí. Tím větší je tak i šance, že se ten cirkus zhovadí sám. Po letech, kdy to bývalo jinak, by si to naše země už zasloužila.
Do klína jí to samo nespadne. Prý jen si demonstrujte, teď přece máme demokracii. Koho osloví ta z nouze ctnost? Těm, co mlátí jen prázdnou slámu, nahání i ty, kdo by tam dřív nepáchli. Chce to ofenzivu, a ne blazeované grimasy. Pravdu o skutečném stavu i vinících. O tom, kdo všechno ji chce zneužít. Co vše pro to podniká. Co vše tak hrozí celé zemi, a ne jen těm právě u kormidla. Jsme v situaci, v níž obstojí jen skuteční státníci. Dočkáme se jich aspoň tentokrát?
Čerstvý průzkum agentury Kantar ukazuje na pokles preferencí hnutí ANO. To by sice opět vyhrálo volby, ale jen s 25,5 % hlasů, oproti květnu jde o pokles o 2 %, proti volbám dokonce o 4 %. Do jaké míry za tím stojí protesty?
Protesty možná také. Hlavně však bezzubá reakce, mířící do jejich řad. Andrej Babiš si platí prominentní rádce. Třeba z nich nakonec vypadne i lepší munice. Jinak té křivce, mapující volební preference, hrozí i hlubší propad.
Jak hodnotíte oficiální postoj KSČM k současné vládě? Co by komunisté měli dělat jinak?
Comebacku pravice, urvané ze všech řetězů, by asistoval jen magor. S ANO je skutečně šance, že „bude líp“, byť jen trochu. Nemá-li hravě pytlačit i v našem revíru, musí být pod permanentním tlakem zleva. Jedině tak nás lidé budou znovu vnímat jako alternativu, hodnou pozornosti a aktivní podpory. Jen to, a ne němá „tolerance“, je s to přimět i samotnou vládu, aby plnila i sliby, do nichž se jí nechce.
To je cíl, který dal dohromady partu „našeho restartu“ (www.nasrestart.cz). Rozumí si i s řadou jiných hnutí a osobností. Jde jí však hlavně o obrat v politice vlastní strany. Aby se vrátila do role, v níž ji nemá kdo zastoupit. Jsme partou lidí, které politika neživí. Těch pár, o nichž to neplatí, z ní žije jen velmi skromně. „Sobecké ambice“ v nás vidí jen zlá vůle. Stojíme o férovou diskusi. O debatu na bázi fakt a argumentů. Zatím je to hrách na stěnu.
Nejsme kůl v plotě. Ukázaly to i obě celostranické konference, svolané posledním sjezdem. Návrhy vedení tam pohořely. Povedlo se dosáhnout i usnesení, že máme právo přijít s vlastním návrhem programu strany. I ten se tak stane předmětem diskuse v základních článcích, okresech a krajích, předcházející příštímu sjezdu. A právě to náš střet vrátí k jeho skutečnému tématu. K otázce, co a proč to chce programově. Tím těžší bude lidi bulíkovat, že nám jde o cokoli jiného.
PhDr. Josef Skála, CSc.
A co postoj ČSSD? Nejprve prosakovaly informace o tom, že ministři ČSSD před hlasováním o nedůvěře preventivně podepsali demise, nakonec ale sociálnědemokratičtí poslanci vládu podrželi. Co by pro ČSSD znamenal odchod z vlády? A proč ty „tanečky“?
Socdem se zahnala do pasti. „Tanečky“, které v ní předvádí, riskuje i příští poslanecká křesla. Já z toho uštěpačnou radost nemám. Česká politika potřebuje i stranu, která se demokracie v sociálním smyslu aspoň okázale neštítí. Skončí-li v mimoparlamentním propadlišti, vytěží z toho jen obludárium sociálního darwinismu. Tu radost mu nechce udělat ani řada tváří ČSSD. Víme to o sobě navzájem. Cestu, jež tomu dá zelenou, hledáme už teď.
Ve věku 83 let skonal bývalý senátor a strůjce slušovického zázraku František Čuba. Co pro vás znamenal?
František Čuba byl unikátní fenomén. Lež o době, kterou zdobil, boří jako domeček z karet. Na podnikavost nemá patent režim, privatizující zisky a znárodňující jen náklady i manka. Komu ten dar nechybí, prokázal to už za časů štědře znárodňovaných výnosů. Právě toho je živoucí legendou František Čuba. Kopřivku z něj měl i dalajláma „pravdolásky“. Bubáky o „slušovických žilkách“ se odkopal jako zapšklý práskač. Ze „zaprděného pelechu“, řečeno jeho vlastním „ptydepe“.
František ty štvanice snášel srdnatě. Ustál i razie aktivistické justice. Vozíčkář, který zbyl z naší potravinové soběstačnosti, nesahá Slušovicím ani po tkaničky. Lidé Čubova ražení si věděli rady i s kůrovcem. Spotřeba vody na hlavu byla dvakrát větší. Podstatně víc jí konzumovala i ekonomika. Inkasovala násobky dnešní přidané hodnoty. Vodné i stočné nestálo ani korunu za kubík. Cokoli na způsob dnešní kalamity nehlásila ani „Svobodná Evropa“.
František Čuba, to je česká levice, která svou zemi umí měnit, a ne se alibisticky vylhávat. V čele všech koumáků a zlatých ručiček, nadaných ji rozvíjet, a ne rabovat a vydávat za pár šupů. Za galerkou, co umí jen to, se zavře voda. Pak po ní neštěkne ani ratlík. Lidem Čubova kalibru to nehrozí. Ke vzteku všech práskačů ze „zaprděného pelechu“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
