Co se vám vybaví, když se řekne únor 1948, neboli  Vítězný únor“?

V první řadě mě napadá absurdita celého spojení: Vítězný únor. Vždyť já – a doufám, že se mnou i většina českého národa – vnímám tuhle událost jako tragické období našich dějin. Mám je spojené s násilnou kolektivizací, znárodňováním, politickými procesy, perzekucí celých rodin... Možná by se hodilo spíše spojení „tragický únor“.

Vy jste vzhledem ke svému věku zase tak moc let v totalitě neprožil, přesto, co pro vás totalita, komunismus znamená?

Všudypřítomná mediální masáž, která hlásala se „Sovětským svazem na věčné časy“, „Buduj vlast, posílíš mír“... Povinná ruština. Fronty na cokoli, co nám dnes přijde naprosto samozřejmé. Prázdné regály. Nedostatek toaletního papíru... Musel jsem si dávat pozor na to, co řeknu před svými vrstevníky, s kým se kamarádím, na jakou akci půjdu... Jak kádrový posudek soudružky učitelky ovlivní mou budoucnost. Člověk totalitu vnímal i jako dospívající. Možná o to intenzívněji.

Co říkáte na to, že dnešní žáci a někdy ani studenti vůbec netuší, nebo mají jen malé povědomí o tom, jaké bylo Československo před rokem 1989?