Několikrát jsme spolu mluvili o pozici Spojených států i jejich zahraniční politice. Jak se díváte na postavení a chování této mocnosti v době, kdy čelí pandemii novým koronavirem? Diskutuje se o ztrátě suverénnosti, demokracie a tak dále. Mění se tím nějak americké postavení ve světě?
Spojené státy americké jsou velmocí, která významným způsobem ovlivňuje dění ve světě a bude ovlivňovat i nadále přes veškeré problémy, které doma mají. A špatně zvládnutá pandemie koronaviru je pro prezidenta Donalda Trumpa opravdu velkou nepříjemností. Ale musíme si uvědomit, že ve Spojených státech je úplně jiný systém než u nás. V České republice se většina věcí řeší shora z úrovně státu. Spojené státy americké jsou federace padesáti samostatných států, které mají vlastní volené orgány a mnohdy odlišné zákony a zvyklosti. K tomu je tradičně silná autonomie místních samospráv. Vliv federální vlády na běžný chod života řadového občana je podstatně menší než u nás. Navíc místní samospráva a jednotlivé státy velmi nelibě nesou, když jim do jejich kompetencí federální úřady příliš zasahují.
Na druhou stranu, když pak mají problémy, stěžují si na nedostatečnou pomoc z centra. V tomto prostředí se hůře pandemie zvládá. O budoucnost demokracie ve Spojených státech ale obavy nemám přes to všechno, k čemu dnes ve Spojených státech dochází. Běžný americký občan si nikdy nenechá vzít práva vyplývající z druhého dodatku jejich ústavy, který říká, že lidé mají právo vlastnit zbraně a vytvářet milice. Toto právo nesmí být občanům upíráno na státní, ani federální úrovni. Tento ústavní dodatek vznikl proto, aby občané mohli za použití zbraní svrhnout vládu, kdyby byla tyranská a omezovala základní práva lidu. Demokracie ve Spojených státech nemůže být potlačena, protože si ji občané Spojených států vzít nenechají.
Jak velkým zásahem je podle vás koronavirus do zahraniční politiky Spojených států?
Koronavirus je ve skutečnosti zástupný problém. Tím největším jsou americké prezidentské volby, které proběhnou letos na podzim, a jejichž kampaň je v plném proudu. V boji o prezidentské křeslo se ve Spojených státech využívá všeho včetně neférových podpásových úderů. Letošní kampaň je velmi nenávistná a jsem přesvědčen, že to v jejím průběhu bude ještě horší. My na to nejsme úplně zvyklí, protože máme jinak nastavenou hranici, kam až jsme schopni zajít.
Na druhou stranu se politika u nás bere více osobně a neochota smířit se s výsledkem je podstatně větší než ve Spojených státech. Koronavirus do zahraniční politiky ve Spojených státech zasahuje mnohem méně než probíhající prezidentské volby. Ukáže-li prezident Donald Trump v zahraniční politice sílu, má větší šanci být znovu zvolen. Americký občan chce silného prezidenta, který ve světě umí hájit americké zájmy. A toto se často marketingově využívá. Jsem přesvědčen, že se z tohoto důvodu v zahraniční politice Spojených států něco viditelného krátce před volbami objeví.
A jsou to právě Spojené státy, které v těchto dnech čelí silným protestům kvůli smrti Afroameričana po neadekvátním zásahu policistů. Prezident Donald Trump hrozí použitím armády, města zakazují vycházení v noci. O čem to podle vás vypovídá?
Dostat se křížku s americkou policií není nic hezkého pro nikoho bez ohledu na barvu pleti. Sám osobní zkušenost nemám, ale několik mých známých zažilo silniční kontrolu opření o auto s rukama za hlavou. A to jenom proto, že překročili povolenou rychlost. Ale američtí policisté mají zkušenost s tím, že rychlost překračují pouze opilci, feťáci či kriminálníci, mnohdy vyzbrojení nelegálními zbraněmi. V takových případech je chyba při zatýkání může stát vlastní život. To, že v afroamerické komunitě je vysoká míra kriminality, není žádným tajemstvím. Kombinace tohoto pak vede k incidentům, mezi které patřil i ten, který odstartoval bouře nepokojů.
V normálním případě by se tento čin policisty vyšetřil a soud by rozhodl o trestu. Ale kombinace atmosféry v americké společnosti a probíhající kampaň prezidentských voleb vyústila v něco, co vypadá jako téměř občanská válka. Sám jsem zvědav, kam až to zajde. Určitě není řešením sebeprezentace některých rádoby celebrit a populismus mnohých korporací, které podporou hnutí Black Lives Matter podněcují ještě větší nenávist mezi lidmi, které odlišuje barva pleti. Upřednostňovat někoho, protože má tmavou barvu pleti, je stejně rasistické, jako ho upozaďovat. Kdybych byl americkým prezidentem a chtěl se v budoucnosti vyvarovat obdobné situace, zaměřil bych se na zlepšení amerického školství a změnu jeho systému. Knihu Džungle před tabulí napsal Evan Hunter v roce 1954. Jsem přesvědčen, že se od té doby americké školství příliš nezlepšilo.
Psali jsme:
Jak vnímáte onen zákaz vycházení v noci? Nutné opatření kvůli bezpečnosti nebo omezení práv? Není tajemstvím i v době historie, že lidé, kteří vyšli do ulic, dokázali věci změnit.
Být řádným pracujícím občanem Spojených států, tak takový zákaz vítám. Samozřejmě za předpokladu, že je na omezenou dobu. Vžijme se do situace člověka, který velkou část života dře, aby si vydělal nějaké peníze a udělal se pro sebe. Pak si zařídí vlastní obchůdek, který mu parta takzvaných bojovníků za práva černochů vyrabuje a jeho nádavkem zmlátí. Když se pokusí svůj americký sen bránit se zbraní v ruce, tak je místními úřady šikanován a mediálně dehonestován. Lze souhlasit s tím, že v historii pomohlo k pádu diktátorských režimů to, že lidé vyšli do ulic. Ale to není případ současné Ameriky.
Vztahy mezi Spojenými státy a Čínou jsou na bodu mrazu. Vzájemné obviňování, hrozby sankcemi i omezení obchodu, dochází k uzavírání ambasád, mluví se o studené válce. Nyní Západ mluví o tom, že na Čínu udeří kvůli „reparacím“ za koronavirus. Uškodí to nějak Číně v její cestě stát se světovým hegemonem?
Nemyslím si, že vztahy mezi Spojenými státy a Čínou jsou na bodu mrazu. Mediální obraz tohoto vztahu sice tak vypadá, ale ve Spojených státech vrcholí prezidentská kampaň a v ní je potřeba ukázat v zahraniční politice svaly. Uvidíme, jak to bude po prezidentských volbách. Spojené státy sice velmi nelibě nesou růst vlivu Číny, neboť to ohrožuje jejich zájmy. Nikdo se rád nedělí o moc. Ale obě země jsou příliš obchodně a ekonomicky propojeny, aby mohlo dojít k nějakému zásadnímu rozkolu. Česká zahraniční politika stejně nebude umět ovlivnit situaci v Jihočínském moři, tak bychom se více měli zaměřit na to, co nás bezprostředně může zasáhnout. Růst napětí mezi Německem a Spojenými státy v souvislosti s výstavbou ruského plynovodu Nordstream 2 sleduji s mnohem většími obavami.
Dokázala Čína vhodně využít problémů a profilovat se jako zachránce s ochrannými pomůckami? A za jakou cenu?
Rozlišme to, jak Čína situaci zvládla doma, a to, jaký je její mediální obraz. Pandemii koronaviru zvládla dobře, protože v autokratické zemi se silným mocenským vlivem státu se situace zvládá mnohem snadněji než v zemi demokratické. Navíc čínský občan je zvyklý poslouchat, protože neposlouchat by se mu velmi nevyplatilo. Jestliže čínské úřady nařídí, že občané budou zavřeni ve svých bytech po dobu tří měsíců, tak to všichni respektují.
To, že Čína využila své výrobní hegemonie a v době pandemie vydělala na prodejích ochranných pomůcek, je chyba těch, kteří v rámci honby za nízkou cenou po léta vyhání výrobu z Evropy do Asie. Dlouhodobé používání otevřených veřejných soutěží s jediným kritériem cena vedlo ke zvýhodňování asijských výrobců a jejich evropských překupníků. Cena práce v Číně je výrazně nižší než u nás. A to nejde jen o mzdu, ale další odvody se mzdou souvisejícími. Když k tomu připojíte náklady na dodržování desítek předpisů platících v Evropské unii, tak český výrobce nemá šanci cenově uspět. I proto řada českých výrobců přestala některé produkty vyrábět či přesunula jejich výrobu, nebo alespoň výrobu některých komponent, do Asie, především do Číny. Když pak nastane krize, jako tomu bylo v případě koronavirové epidemie, pak se Čína může profilovat jako zachránce. Ale ve skutečnosti je to evropská neschopnost.
„Jestli je pro české občany dobré, abychom s Čínou obchodovali, dělejme to. To samozřejmě neplatí pouze pro Čínu, ale i pro jiné země. Dělejme takové zahraniční obchody, které jsou pro naši zemi výhodné. Politici musí potlačit svá ega a jednat a spolupracovat s cizinou tak, aby to bylo v zájmu naší vlasti a lidí zde žijících,“ uvedl jste také. Platí to i v případě nákupu ochranných pomůcek z Číny? Je to tento případ?
Celosvětový nedostatek ochranných pomůcek byl v dané chvíli tak obrovský, že buďme rádi za to, že se je podařilo k nám dovézt. Čína využila jejich nedostatku a pochopitelně je prodávala za velmi vysokou cenu. Nebyl časový prostor pro žádná vyjednávání a na straně dodavatele ani ochota. Obchod běžel způsobem: ber nebo neber. Jsem ale v byznysu příliš dlouho na to, abych si myslel, že to čeští prostředníci dělali pouze pro svůj dobrý pocit. Ale nemá cenu se v tom nějak pitvat, je nutno se dívat dopředu a z krize se poučit. Státní správa musí urychleně začít nakupovat strategické výrobky bezpečně, což znamená od domácích výrobců. Protože ti jsou ti jediní, kteří v případě krize jsou schopni státu plnit požadované dodávky. A samozřejmě nejde jen o ochranné pomůcky. Příští krize může ohrožovat naši bezpečnost.
A právě Čínu jsme řešili i v minulém rozhovoru. Tehdy jste komentoval situaci, v níž pražské vedení odstranilo ze smlouvy část o tom, že Praha uznává politiku jedné Číny a primátor Zdeněk Hřib (piráti) podepsal sesterskou spolupráci s městem Tchaj-pej na ostrově Tchaj-wan. Od té doby se udála spousta věcí, mimo jiné zemřel šéf Senátu Jaroslav Kubera (ODS) a našel se jemu adresovaný dopis z Hradu, který zněl ze strany Číny výhružně. Hrad nyní odmítá komunikovat a doložit, kdo a kdy přesně dopis napsal a poslal. Co si o tom myslíte?
Určitě nejsem ten, kdo by prosazoval nebo zatracoval spolupráci s Čínou kvůli nějaké ideologii. Když německá kancléřka Angela Merkelová navštěvuje Čínu téměř každý rok a podepisuje významné smlouvy, nedělá to z nějakého obdivu k Číně. Ale proto, že je to pro Německo výhodné. Stejně tak se chová Francie i jiné evropské země. Každý politik by měl upřednostňovat zájmy své vlasti před svým egem a prospěchem. Chování primátora Prahy považuji za nezodpovědné, a jsem přesvědčen, že mu jde jen o svoje mediální zviditelnění.
Možná by si měl zjistit, jak moc jsme díky globalizaci závislí na čínských výrobních schopnostech. Bez Číny bychom třeba neměli penicilínová antibiotika. Raději ať místo mediálních gest přispěje k vymanění z této závislosti. Jaroslava Kuberu jsem měl opravdu rád a s řadou jeho názorů jsem se ztotožňoval, ač z jeho plánu navštívit Tchaj-wan jsem byl dost zaskočený. Ale z toho, jak se na jeho smrti kdekdo začal přiživovat, mi bylo smutno. Nechme ho na pokoji, zaslouží si to.
„V prvé řadě je potřeba vědět, že oficiální zahraniční politiku naší země tvoří vláda nikoliv starosta obce, i když se jedná o hlavní město. Ministerstvo zahraničních věcí se muselo při výrocích současného primátora Prahy hodně zapotit, aby zahraničním partnerům vysvětlilo, co to na magistrátu v současnosti sedí,“ řekl jste mi tehdy k Číně. Jenže pak začal kolotoč kolem Ruska. Socha maršála Ivana Koněva už na Praze 6 nestojí. Náměstí s Ruskou ambasádou se nově jmenuje Náměstí Borise Němcova a v Řeporyjích mají Vlasovci památní desku. Dá se tedy podle vás říci, že starosta Ondřej Kolář (TOP 09), starosta Pavel Novotný (ODS) či primátor Zdeněk Hřib (piráti) dělají zahraniční politiku i v tomto případě nebo jde o projevy demokracie? Platí to, co jste řekl, i v případě Ruska? A proč?
Je mi smutno, že se z politiky vytrácí myšlenky a že mnozí hlásají jen to, co voliči chtějí slyšet, bez ohledu na to, co je pro naši zemi dobré. A hlavně, aby se o nich psalo a mluvilo. Ale honba za mediálním zviditelněním má i své dno. Praha 6 má v čele člověka, který si zaplatil článek a fotky v časopise Playboy. Řeporyjec má na sociálních sítí video, kde oblečen pouze do trenek hází svým pupkem, a je schopen jet v multikáře předat dopis. Kroky takových lidí mi nestojí za komentář. Ať si to hodnotí ti, co si je zvolili.
Problémům s pandemií se nevyhnulo ani Rusko. Informace mluví o kolapsu zdravotnictví, umlčování lékařů, sebevraždách, jiné státy Evropy nabízejí pomoc, Rusko ji zatím odmítá. Jak si vede Rusko ve srovnání se Spojenými státy? Jaké vnímáte hlavní rozdíly v přístupu i důsledcích?
Hlavní rozdíl je v množství informací, které Rusko a Spojené státy jsou ochotny veřejně uvolnit. Rusko bylo vždy na informace skoupé, takže ve skutečnosti nevíme, jak pandemii zvládá. Zatímco Spojené státy jsou od svého vzniku postaveny na tom, že občan má právo na informace, tak v Rusku tomu tak není ani náhodou. Zažil jsem dobu, že Sovětský svaz byl v médiích vynášen do nebe. Dnes přináší mediální body, když si do Ruska kopnete. Na základě toho, co se v médiích píše, určitě nemohu situaci v Rusku hodnotit. Pandemie koronaviru je celosvětový problém, kdy by jednotlivé země měly spolupracovat a ne soutěžit, kdo ji zvládnul lépe a kdo hůře.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
