Vraťme se ještě k projevu prezidenta Miloše Zemana na plénu Evropského parlamentu ve Štrasburku. Jak se stavíte k prezidentovým návrhům např. na společnou evropskou obranu?
Pozitivní vztah Miloše Zemana k Evropě, ve srovnání s obskurními názory Václava Klause, je jasná změna k lepšímu. Všude okolo nás se znovu probouzí šílenství nacionalismu, náboženského fanatismu, různých klonů fašismu nebo nové, násilné, velmocenské politiky. Proti všem těmto hrozbám je spojená Evropa pro naši zem bezpečný přístav. A právě proto souhlasím s prezidentem Zemanem, že právě v oblasti budování společné evropské obrany nebo jednotné evropské zahraniční politiky leží společný, skutečný zájem všech Evropanů. To je doslova životně důležitý úkol pro evropskou integraci. Směr, kterým je třeba se okamžitě vydat. A opustit dnešní neplodné utápění bruselské byrokracie v nesmyslech. V direktivách, o správném zakřivení banánů nebo o vhodné velikosti zásobníků vody v evropských záchodech. Toho už mají lidé plné zuby.
Co říkáte na výtku europoslance za ODS Hynka Fajmona, že měl Zemanův projev zaznít v češtině, jak to učinil před lety Václav Klaus?
Pro mě byl vždy důležitější obsah. Tedy to, co se říká. A vzhledem k tomu, že projev prezidenta v Evropském parlamentu byl určen jeho poslancům, kteří jsou ze všech koutů Evropy, nevidím důvod, proč by k nim nemohl Miloš Zeman promluvit anglicky. Naopak. Problém pana Fajmona je spíše v něčem jiném. On a celá dnešní ODS jsou přesvědčeni, že nejlepší budoucnost pro český národ je rozpustit EU a uzavřít se do samoty za českými kopečky. A dělat, že svět kolem nás a jeho problémy, které nás ohrožují, neexistuje. Bohužel, tuto politickou agendu pan Fajmon namísto věcné debaty prosazuje i za pomocí zbytečných, podpásových útoků.
Jak nahlížíte na otázku budoucího přijetí eura v naší zemi? Měli bychom spěchat?
Přijetí eura má své výhody i nevýhody. Jsem zastáncem přijetí eura, ale pouze v situaci, kdy výhody pro Českou republiku výrazně převáží nad nevýhodami. To znamená euro ano, ale určitě ne v nejbližší budoucnosti.
Prezident říká, že bere euro jako stabilizační faktor ekonomického vývoje v Evropě. Neprokazují ale vlekoucí se krize jižních států eurozóny opak?
Jsem přesvědčen, že hospodářské problémy v Itálii, Španělsku či Řecku jsou především výsledkem špatné politiky tamních vlád a důsledkem místního sociálně-ekonomického prostředí. Zkrátka moc se tam krade a špatně se tam hospodaří. Samozřejmě je otázkou, zda zejména Řecko mělo euro přijmout v době, kdy ho přijalo nebo zda vůbec k němu mělo přistoupit. Ale to není problém eura jako měny.
Kritizoval jste Evropskou unii za její zahraniční politiku vůči Ukrajině. Co vnímáte jako nejvíce problematické a co to podle vás na Ukrajině způsobilo?
Po rozpadu Sovětského svazu se Ukrajina proměnila ve svého druhu banánovou republiku, která byla zevnitř naprosto neskutečným způsobem rozkradena svými elitami. A to jak těmi, které pocházely z východu Ukrajiny, symbolizované osobou Janukovyče, tak těmi, kteří jako Tymošenková nebo Juščenko přišly ze západu. Z vnějšku se pak slabá Ukrajina soustavně stávala objektem různých her a cizích zájmů, které se skutečnými zájmy a potřebami Ukrajiny neměly cokoliv společného. A opět je třeba si říci, že této manipulace s Ukrajinou se dopouštělo jak Rusko, tak i Západ.
Dnešní snaha Ruska uloupnout si z Ukrajiny co nejvíce jejího území je doslova znásilněním Ukrajiny za bílého dne. Na druhou stranu i EU nese na dnešní situaci svůj díl viny. Na místo, aby podporovala v tak rozdělené zemi, jakou Ukrajina bezesporu je, vytvoření vlády společného porozumění, za účasti jak západních, tak východních elit – Evropa lehkovážně podpořila jen nacionalistické radikály z Haliče. A na malou chvíli měla radost, poté, co byl vyhnán Janukovyč, že jí celá Ukrajina spadla do klína. To, že Putin kontroval vojenským vpádem, EU zcela překvapilo. A to ačkoliv se k němu opakovaně schylovalo za posledních dvacet let již několikrát. To v žádném případě nesvědčí o tom, že by EU tomu, co se na východ od nás odehrává, rozuměla. A už vůbec to nesvědčí o tom, že by Evropa měla jak vůči Ukrajině, tak i vůči Rusku jakoukoliv životaschopnou strategii. Evropa reaguje jen ad hoc – a to je zásadní chyba.
Fotogalerie: - Stop Janukovyč
Je podle vás správné, aby EU uznávala nového prezidenta a premiéra, kteří se dostali k moci za revolučních okolností a nedodržením dohody, která byla za přítomnosti některých evropských politiků uzavřena s Viktorem Janukovyčem?
V prvé řadě je třeba říci, že v demokratických volbách zvolený prezident Janukovyč má dnes na rukou krev. Je otázka, nakolik mají na rukou krev i vůdci Majdanu, kteří vedli povstání proti němu. A kteří se k moci dostali, a to je třeba říci na rovinu – ozbrojeným převratem. V žádné demokratické zemi nemohou prezidenti nařizovat střelbu do vlastních lidí, ale nemohou o její budoucnosti ani rozhodovat davy na náměstí v hlavním městě. A stejně tak o tom, kdo bude nebo nebude předsedou ukrajinské vlády, nemůže rozhodovat náměstkyně ministra zahraničí Spojených států. Ukrajina má 45 milionů obyvatel a ti musí dostat co nejdříve možnost vyjádřit se ve volbách k tomu, co chtějí.
EU předně musí nabídnout Ukrajině pomoc a spolupráci, která umožní této zemi se postavit na vlastní nohy. Už z důvodů naší vlastní bezpečnosti a našich ekonomických zájmů nemůžeme připustit, aby Ukrajina byla zkrachovalým, rozpadlým státem, ovládaným gangstery a nacionalisty všeho druhu. A ať chceme nebo nechceme, musí se tak stát ve spolupráci s Ruskem. A to říkám i nyní, kdy je situace po nepřijatelném ruském vpádu na Krym velmi vážná.
Jaká jsou nyní z vašeho pohledu nejlepší východiska řešení ukrajinské krize? A jak by k tomu mohla či měla přispět EU, potažmo i Česká republika?
Evropská unie musí Ukrajině nabídnout ekonomickou pomoc. Ale tato pomoc musí obnášet jasné a tvrdé podmínky, za jakých bude poskytnuta. Časy, kdy se evropská pomoc na Ukrajině vždy z větší části rozkradla tamními oligarchy a politiky – musí už jednou skončit. Tato pomoc ale také nesmí být pouze symbolická jako doposud.
Česká republika sama může poskytnout zdravotní či humanitární pomoc, ale jako samostatný stát máme možnosti omezené. Na Ukrajině musí Evropa vystupovat společně a nerozdílně.
Co postoje českého ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka v otázce Ukrajiny, jak je hodnotíte?
I malé země mohou dělat zahraniční politiku, kterou velmoci, jakou Rusko bezesporu je, nemohou brát na lehkou váhu. Rusko si nikdy nic nedělalo z prázdného moralizování a naopak vždy rozumělo jasné řeči. Česká zahraniční politika by měla dát Rusku jasně na vědomí, že nezmění-li svoji agresivní politiku vůči Ukrajině, Česká republika s ním omezí např. obchodní vztahy. A to i tehdy, když takové omezení nebude pro nás komerčně výhodné. Ale protože agresivní, imperiální Rusko, o jehož obnovu dnes Putin znovu usiluje, je pro nás dnes největší myslitelnou hrozbou – musíme být připraveni na to říci Rusům jasné NE.
Jste čtyřkou na kandidátce sociální demokracie do Evropského parlamentu. Na co byste se chtěl v EP nejvíce zaměřit? A je něco, co by se ve fungování nejen europarlamentu, ale i Evropské unie obecně mělo výrazně změnit?
Klíčové pro mě je, aby unie přestala mlátit prázdnou slámu a začala konečně sloužit svým občanům. Není to projekt, který by měl zastupovat zájmy velkých firem a finančního sektoru, jak tomu v poslední době čím dál tím víc je. Evropa je projekt, který má hluboký smysl pro nás pro všechny.
Klíčovým evropským problémem je dnes její vnější bezpečnost, také ale i její vnitřní stabilita. A ta je ohrožena především tím, že v Evropě ubývá práce a neustále přibývá miliony a miliony nezaměstnaných. A jsou zde další desítky milionů lidí, kteří sice práci ještě mají, ale přesto se propadají do chudoby. To je největší výzva, jejíž řešení dnes před spojenou Evropou stojí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Radim Panenka
