Pane doktore, evropský mainstream propukl v pláč. Z více důvodů. Za prvé, Donald Trump si volá s Putinem, Evropu hází přes palubu a dává najevo, že členství Ukrajiny v NATO nepřipadá v úvahu. Ostatně už dříve řekl, že zde je zdroj války na Ukrajině. Jak sledujete ony zděšené skřeky u nás i jinde v Evropě?

Je sice pravda, že snad už v roce 2014 rozdávala sušenky na majdanu americká zahraničně politická hvězda Victoria Nulandová, ale ta také pronesla prorockou větu „Fuck the EU“. Mezi tím se ale i v americké zahraniční politice hodně věcí změnilo. Kdo si toho nevšiml, nebo to dokonce nechtěl vidět, zbývají mu opravdu jen strach a děs v očích. Ale ani to se do toho našeho „divadla veškerenstva věcí“ už dávno nehodí. Jen z historie připomínám – kdo chvíli stál, již stojí opodál. A to máme zatím jen necelý měsíc po inauguraci amerického prezidenta, kterému ani naši političtí vševědi nevěřili. Nemusíme se ani my tvářit vševědoucně, ale měli bychom uvažovat alespoň v horizontu čtyř let Trumpova prezidentského termínu a předpokládat, že ještě dojde na osm let jeho nástupců. Je to, jednoduše řečeno, pravděpodobně výrazná změna politické generace ve Spojených státech, a když už jí někteří z nás nechtějí věřit, tak ať ji alespoň bez zbytečné zloby a urážek pozorují. Nic jiného jim totiž nezbývá.

Mě na tom baví ty bojovné pokřiky, že „Evropa se o svou obranu před Ruskem postará sama a že to dokážeme i bez Trumpa“. Za prvé tedy, copak nikoho nenapadlo, že vztahy s Ruskem by se zlepšily, kdybychom politicky neingerovali do bývalého SSSR? A spočítal si někdo, kolik by ta „obrana bez USA“ stála?