Zbořil ke Klempířovi: Zapomíná se jen u těch, kdo si to odpracovali

Pane doktore, když hudebník Oto Klempíř přijal kandidaturu za Motoristy sobě, jeho spoluhráči z kapely J.A.R. ho vyloučili ze skupiny. Věříte, že to bylo proto, že jde do politiky, a ne proto, že zrovna v barvách Motoristů?

Jsem přesvědčený, že kdyby pan Klempíř, stejně jako Andrej Babiš, se nerozhodl být politicky aktivní, nikdo by ho nehledal v pověstných několika Seznamech (viz jména Petr Cibulka, Stanislav Penc, MV, ÚSTR aj.). Známý disident Penc byl dokonce trestně stíhán, protože zveřejnil veškeré archivní záznamy bez jakýchkoliv úprav. Už si nepamatuji důvody, ale nakonec byl shledán nevinným, ale zdvižený ukazováček zahlédl. Podobně byl prostřednictvím Seznamů denuncován člen mně už dnes neznámé hudební skupiny, který když se vracel z výslechu v Praze, zahrál ve vlaku na kytaru popěvek Charta už se nevyplácí, podepsal jsem spolupráci. Udal ho spolucestující z vlaku cestou někam do Ústí nad Labem a po letech se žertující kytarista objevil také na nějakém velkém Seznamu orazítkovaném MV ČR.

Bez Seznamů neuměly a dodnes neumějí vládnout jakkoli zbarvené vlády, a proto jsou dnes tyto statistiky nepřátel lidu prohlášeny za nedotknutelné a věčné. Jen občas je v nich někdo zapomenut, protože si svůj hřích, jak hezky řekl od Mitasky očištěný pan exministr Kalousek, odpracoval. Už v ranných devadesátých letech a po zkušenostech se slavným nařízením MV ČSFR Richarda Sachra se účelově se Seznamy pracovalo. Jedna z tehdy zlidovělých reakcí na tento stav tvrdila, že … na koho nic neměli, šel na seznam, na koho ano, dostal funkci.

Dvacetiletý Ota Klempíř, který údajně někde něco podepsal, aniž víme, za jakých to bylo okolností, je tedy svými kolegy hrdiny, kteří nepodepsali, vyloučen z kapely. Stejně jako oni ale může kandidovat za jakoukoliv politickou stranu. Je to jeho právo občana a nikdo ho nemůže tohoto práva zbavit, i když mu jeho dlouholetí přátelé budou číst dnes aktuální antimotoristické levity.

Opět se zde zjevil přízrak spolupráce s StB, které se Klempíř jako dvacetiletý pod nátlakem upsal a brzy se ze spolupráce vyvázal. Kritici se smějí, že prezident Pavel se cvičil za minulého režimu na profesionálního špiona. Jde o relevantní téma?

Anketa

Prospěla někdy ODS České republice?

11%

87%

hlasovalo: 3257 lidí

Neříkejme, že se dnešní pan prezident jen cvičil na špiona. Připravoval se jako příslušník Československé lidové armády se zvláštní specializací. Předpokládejme, že přísahal jen na jednu ústavu, ačkoliv to lidová tvořivost zpochybňuje. Zda později přísahal ještě někde jinde, nevíme, ale jeho výcvik musel být intenzivnější než buzerace pana Klempíře orgánem státní moci. V obou případech byla ale rozhodně odlišná motivace a důvody, proč někdo přísahal nebo podepisoval, že bude sloužit ve prospěch obrany socialistické vlasti, byly jiné.

Byl jsem kdysi instruován zkušeným zpravodajcem, do jehož péče mne svěřil Eduard Goldstucker ještě před svým odchodem do emigrace. Nic nepodepisovat – jen vyšetřovací protokoly. Teprve po letech jsem se dozvěděl při udělování mi té nejnižší prověrky na vyhrazené, že to nehrálo roli, a koho chtěli, toho měli. Dokonce si dodnes nejsem jistý, zda při vyšetřování na Ruzyni nebo při tzv. úředních pohovorech v Konviktské měly o mne zájem československé služby, nebo ty z NDR, později i transformované do BND nebo polští agenti či po roce 1989 stejným způsobem pracující agenti z Velké Británie nebo Ruské federace. Proto předpokládám, že do tohoto kafemlýnku mohli spadnout kvůli své mobilitě nejen hudebníci všech hudebních žánrů, zejména ti, kteří jezdili do jakéhokoliv zahraničí. Stejně jako herci a hlavně herečky, které byly nejžádanější lovnou zvěří. A nepochybuji dodnes, že se tyto technologie nemění a je jedno, zda jde o pána, nebo kmána. Jen jde někdy také o život.

Hovoříme-li o prezidentovi, „pan prezident je dost závislá osoba. Na poradcích a lidech, kteří jej do úřadu dosadili. My, co ho volili, jsme totiž byli jen užiteční idioti,“ řekl na Pavlovu adresu disident John Bok. Co o tom soudit?

S Johnem Bokem jsem se seznámil až v listopadu 1989, a když jsme vedli v politologických seminářích diskuse s tzv. disidenty, patřil John mezi nejoblíbenější. I když to občas chtělo pevné nervy a schopnost vyslechnout nejeden jeho přísný soud nad osobami z tehdy se rodícího polistopadového pantheonu nových, často neprůhledných hrdinů. Podobně působil i na zahraniční studenty během tzv. Letní školy slovanských studií a i ti mu většinou rozuměli.

Tak jak John mluví o současném prezidentu Pavlovi, mluvil, možná ještě s větší odvahou, o Václavu Havlovi. Snad to bylo tím, že byl Havlovi nablízku a prožíval s ním některá polistopadová zklamání citlivěji, než je dnes vnímá u pana generála Pavla. To, že o sobě tvrdí, že byl užitečným idiotem, je jeho typická expresivní forma vyjadřování. Doporučuji, abychom tomuto způsobu rozuměli jako sebekritice, jako nářku nad sebou samým, a nikoliv jako zaujímání nepřátelského postoje vůči osobě prezidenta. A už vůbec ne jako neúctu k úřadu hlavy státu. Ale to neznamená, že bychom si měli myslet, že mu nemusíme naslouchat. Někdy je to obtížné, ale nikoliv nemožné a vůbec ne nesrozumitelné.

Prezident Pavel by rád utvářel příští vládu. Ze zákulisí zní, že by rád Andreji Babišovi do koalice podsunul některou ze stran vládní koalice. Bude v tom úspěšný?

Nechtěl bych se unáhlit a hádat z budoucnosti. Ale ukazuje se, že pan prezident se rychle učí anebo je stále rychleji poučován, jak se dělá česká politika. Možná že někteří sebevědomí členové politické třídy budou překvapeni jeho rozhodnutími a úvahami o jeho povolebním vlivu na způsob sestavování vlády. Dokonce i o případné nutnosti rozhodnout se za zvláštní a dosud neobvyklé situace. Stále ještě nevíme, kdo takovou mimořádnou událost připravuje, ale zájemců o nové uspořádání je hned několik. Říkejme tomu třeba vláda národní spásy nebo vláda, která projeví odvahu a rozvahu, vláda, která na sebe vezme povinnost řádného správce otřeseného národního hospodářství, vláda, která se bude muset vyrovnat s dědictvím Fialova odkazu, v jaké to válce vlastně jsme, zda zbraně a peníze jsou opravdu na stole, nebo zda je možné uniknout z dluhové budoucnosti, kterou si nebudeme moci dovolit v objemech jako Spojené státy nebo jejich imperiální dorostenci na poloostrově Evropa.

Možná že roli katalyzátoru sehrají třeba i bitcoinové hrátky, které už dnes je možné hledat za hranicemi českého státu a mají potenciál budoucího ráje pro některé, stejně jako pádu do propasti chudoby a vnitropolitických nepořádků pro všechny.

Mimochodem, dělají Piráti dobře, když lídrem kandidátky v Karlovarském kraji nechávají Vladimíra Votápka? Ten zůstal členem komunistické strany i celkem dlouho po listopadu.

Pana kolegu Votápka si pamatuji, když v roce 1992 nastupoval jako student na politologii FF UK a byl nám tehdy představován jako studijně blízký Miloslavu Ransdorfovi, tehdy už poslance za KSČM. Později jsem byl přítomný jeho konkurznímu řízení na MZV, kdy jej prezentovala paní Lucie Pilipová, tehdy, tuším, vedoucí tiskového oddělení nebo mluvčí MZV. Již tehdy to byla blízká kolegyně Karla Schwarzenberga. Pan kolega Votápek byl tehdy na MZV přijat a zakrátko nastoupil jako konzul ČR v Petrohradu. Tam organizačně pokrýval mj. konferenci NATO, které předsedal kromě jiných Karel Kovanda, pozdější předseda RB OSN.

Později jsem pana Votápka vídával jen v TV, kde komentoval události v Ruské federaci a na ukrajinské frontě. Většinou patřil k těm, kteří předpovídali porážku ruské armády, krach ruské ekonomiky a řadu podobných apokalyptických konců stepní války. Jedním z jeho posledních pozoruhodných vyjádření však bylo překvapivé konstatování, že po případném kolapsu ukrajinské armády na Ukrajině se musíme v ČR připravit na migraci, kterou budou možná tvořit až statisíce vojáků poražené armády. A to budou, podle jeho názoru, bývalí vojáci s bojovými zkušenostmi, navíc ochotní se pohybovat na území ČR, řekněme, disciplinovaně.

Vladimír Votápek se mi jeví být homo politicus a rozhodnutí Pirátů umístit jej na kandidátku v Karlovarském kraji je z hlediska této přetvářející se politické strany možné považovat za racionální. I když pravděpodobně z hlediska části české veřejnosti nehodné obdivu. A pokud bychom měli věřit těm pro mne neuvěřitelným předvolebním odhadům, pak předvolební diskuse mají až na výjimky tak zvláštní úroveň, že v Karlových Varech se asi po trumpovsku karty rozdávat nebudou.