Působila jste ve vrcholném managementu mostecké nemocnice, která dnes spadá pod Krajskou zdravotní. Proč jste odešla?

V mostecké nemocnici jsem pracovala přes dvacet let. Posledních pár let jako náměstkyně pro ošetřovatelskou péči. Musím přiznat, že to byla jedna z nejhezčích etap mé profesní dráhy. Podařilo se mi prosadit v krátké době mnoho opatření, která v oblasti ošetřovatelské praxe v mostecké nemocnici absentovala. Navíc to byla doba, kdy se zásadně měnily podmínky pro výkon nelékařských zdravotnických povolání v souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie - dopady do praxe vyžadovaly mnoho změn. Změny, které bylo třeba uskutečnit, bych nikdy nezrealizovala bez podpory kolegů z vedení mostecké nemocnice, kteří měli stejné vize. Z postu náměstkyně pro ošetřovatelskou péči jsem odešla za jinou pracovní nabídkou.

Zmínila jste Evropskou unii. Máte zprávy, jak se našim zdravotníkům daří v zahraničí po otevření hranic? Je to z vašeho pohledu dobře, nebo naopak pro naše zdravotnictví špatně, že nám kvalitní lidé odcházejí za hranice?

Je třeba přiznat si realitu: asi není úplně vše v pořádku. Zvláště u nás na severu Čech je v některých oborech prostupující "multikulturalita ošetřovatelských týmů" víc než zřejmá a bohužel to nebudí přílišnou důvěru mezi pacienty. Problém odlivu zdravotníků do zahraničí se váže spíše na profesi lékařů než sester a ostatních zdravotníků. Tam je bohužel stoupající trend, což uvádí i statistiky České lékařské komory. A zcela jistě je to pro české zdravotnictví negativní trend.