Jak hodnotíte záměr Miloše Zemana, který se jako jediný prezident z EU chystá na oslavy konce války do Číny?
Pan prezident má svou hlavu, na jednu stranu je to vizitka toho, že když si Česká republika postaví v Evropské unii hlavu, prosadí si svou, na druhou to není příliš dobrý postoj z hlediska hodnot, za kterými jak Evropská unie, tak Česká republika stojí.
Může mít cesta Miloše Zemana pozitivní vliv na obchod a ekonomické vztahy České republiky s Čínou?
Silně pochybuji, že cesta prezidenta Zemana bude mít takový dopad. Čína je velmi zvláštní prostředí, kde při realizaci ekonomických projektů hodně záleží na osobních kontaktech jednotlivých podnikatelů. Je to zároveň teritorium, které je pro nás do určité míry riskantní, je to totiž svět, kde řada zvyklostí běžných v západním světě neplatí. Rozhodně se v obchodních vztazích a jednáních dá předpokládat, že vždy půjde hlavně o prospěch čínské strany, a ne náš.
V souvislosti s Čínou se už skoro nemluví o lidských právech…
Pevně doufám, že to nebude převládající a dlouhodobý politický trend. Pan prezident chce ukazovat, že dělá svou vlastní „diplomacii“ a že takové hodnoty mu mohou být ukradené. Je to ukázka toho, že si chce prosadit svou bez ohledu na to, co si o něm myslí ostatní, ať to stojí, co to stojí. To je ale v malém vidět i na vnitrostátních krocích prezidenta a jeho okolí, třeba na tom, jak kancléř Minář nepodá majetkové přiznání, pan poradce Nejedlý nedodá svůj životopis apod. To, co prezident předvádí na domácí scéně, je podle mě jen takový kapric a totéž dělá v mezinárodním měřítku. Škodí to pověsti České republiky. Ani ne tak, že by to mělo nějaký vážný konkrétní efekt, ale oslabuje to pověst země, která by měla vystupovat stabilním a konzistentní způsobem.
Může být Čína pro své okolí vojenskou hrozbou? Při chystané přehlídce půjde o demonstraci síly podobně jako na jaře v Moskvě…
Samozřejmě je to možné. Nebezpečné je například to, co se děje kolem čínských uměle budovaných ostrovů v oblasti Jihočínského moře, které si Čína nárokuje jako vlastní území a kde se pokoušela zablokovat vzdušný prostor nad tímto územím. Je to známka jakési teritoriální expanze, která má podobné rysy jako ta ruská. Ne sice takové, jako když Moskva zabrala část Ukrajiny, ale dá se to srovnat s ruskými nároky v Severním ledovém oceánu. Manifestace síly na vojenských přehlídkách hrají samozřejmě u obou těchto zemí roli ukazování svalů a zastrašování mezinárodní komunity, aby jejich expanzivním snahám nekladla překážky. Je to něco, co mírové uspořádání světa potenciálně ohrožuje bez ohledu na to, že to nemusí být hrozba v horizontu měsíců nebo několika málo let.
Mezi kritiky Zemanovy cesty do Číny patří i Karel Schwarzenberg s názorem, že jsme jako Evropané na asijské frontě nebojovali, takže nemáme co slavit. Je takové hodnocení na místě?
S takovým argumentem bych se neztotožnil, byla to válka, v níž se demokratické síly postavily proti totalitním mocnostem, jež se pokoušely podrobit svět, a je lhostejné, jestli šlo o německý nebo japonský militarismus. V tomto smyslu bych vítězství viděl jako součást vítězství v Evropě. Můj dědeček na Dálném východě bojoval jako legionář, ale to bylo o válku dříve.
Momentálně vzbudila pozornost zpráva, že Rusko ničí zabavené evropské potraviny. Co vidíte za tímto gestem?
Prezident Putin se zřejmě tímto zvláštním způsobem rozhodl připojit k sankcím. Já jsem byl doma vychováván k tomu, že se jídlo nevyhazuje, a to, že v Rusku šrotují francouzské sýry, je krok namířený spíš proti vlastnímu obyvatelstvu a jeho logiku příliš nechápu. Pokud Putin mluví o tom, že likviduje evropské potraviny, protože jsou nekvalitní, je to úsměvné. Mám asi trochu mlsný jazýček, takže bych před ruskými potravinami dal přednost těm francouzským sýrům.
Jak velký problém pro Západ nyní představuje tzv. Islámský stát?
Nejsem vojenským expertem, abych mohl říci, jakou reálnou vojenskou váhu jednotlivá uskupení na Blízkém východě mají. V případě Islámského státu jde přece jenom útvar, o kterém si myslím, že nemá skutečné atributy státu. Je to území, na kterém jedna frakce docela úspěšně šíří teror a decimuje obyvatelstvo, které se k němu nechce připojit, ale moc nevěřím, že se tímto rozséváním strachu dají vybudovat struktury, na kterých stát jako takový stojí. Z hlediska bezpečnosti je to věc, kterou nelze brát na lehkou váhu, ale pořád se vzpěčuji brát to jako institucionální hrozbu srovnatelnou s nějakým státem, který se třeba rozhodl vyvíjet jaderné nebo chemické zbraně a pořizovat rakety dlouhého doletu. To není případ Islámského státu a myslím, že ani nebude.
V souvislosti s bojem proti Islámskému státu dal Vladimir Putin najevo, že by Rusko mohlo být spojencem Západu. Mohlo by se tak zmírnit vzájemné napětí?
O tom silně pochybuji, myslím, že to ani z Putinovy strany není myšleno vážně. Spíše se domnívám, že si ruský prezident potřebuje uvolnit ruce směrem k Ukrajině a pobaltským státům. Osobně bych mu v tom nevěřil ani slovo. Ohrožení Pobaltí podle mě trvá, protože se Rusové opakovaně vyjadřovali ve smyslu lítosti nad rozpadem Sovětského svazu. Ta hrozba nemusí být bezprostřední, ale může jít o záležitost dalších deseti let. Tyto spády nejsou úplně levná věc jak z pohledu financí, tak lidských životů, které taková expanze stojí armádu. Rusové se ještě nevypořádali ani s intervencí na Ukrajině a domnívám se, že to nebude otázka měsíců. Napětí je ale v Pobaltí dlouhodobé a Putin stále trvá na tom, že rozpad SSSR byl největším neštěstím. Proto si myslím, že pokud bude u moci, nebezpečí pro pobaltské státy bude trvat.
Kam se posouvá problém uprchlíků v souvislosti se situací u Eurotunelu?
To vidím jen jako snahu bulvárních médií přiživit alarmistickou polohu problému a tlačit politiky k populistickým vyjádřením. Evropa je tak velká, že jakkoli jsou počty uprchlíků vysoké, měla by si s tím umět poradit. Připomněl bych, že v roce 1956 ze dne na den odešlo z Maďarska 300 tisíc Maďarů před sovětskou invazí a byla to pro Evropu podstatně větší uprchlická zátěž. Nevěřím také na argumenty o nějakých nadřazených Evropanech a podřadných Afričanech a Asiatech, kteří k nám utíkají. Na uprchlících ze Sýrie je dokumentováno, že je mezi nimi velký podíl vysokoškoláků a na některých lodích je z tohoto pohledu lepší vzdělanostní profil, než má česká populace. Nemyslím si, že je třeba uprchlíky brát jako hrozbu, ale je to podle mě příležitost, pokud bude doprovázena péčí o jejich kulturní integraci do našeho prostředí. A poradit si s nimi, i pokud jde o vzdělávací systém. Výzva je to pro nás i v tom, abychom si dokázali poradit i s vlastními sociálně vyloučenými skupinami, jako jsou například Romové.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
