Uplynul rok a Praha opět přivítala festival hrdosti LGBT komunity Prague Pride. Vyvrcholil průvodem o víkendu. Co na to říkáte, je západní společnost posedlá vlastní sexualitou?

Prague Pride je sice manifestací sexuality – té zvrácené – ale primárně sleduje jiný cíl, než je pouhé uspokojování sexuálních potřeb. Svou pyšnou vzpourou proti lidské přirozenosti míří na samotné základy lidství a rozumně spořádané společnosti. Jako vůbec celá sexuální revoluce je i homosexuální – a genderová agenda obecně – nástrojem v rukou radikálně levicových sociálních inženýrů, budujících svou svět ničící utopii.

Festival nemá u české katolické církve zrovna dobrou pověst. Proč tomu tak je?

Církev by se zpronevěřila základním pravdám o člověku, manželství a rodině, jak jsou obsaženy v evangeliích a v celé katolické tradici, kdyby zaujala k Prague Pride vstřícný postoj. Křesťanské učení je v naprostém souladu se zdravým rozumem, takže i mimo katolickou církev je stále ještě většině lidí zřejmé, že homosexualita je protipřirozenou deviací od heterosexuální normy. A kdo ji praktikuje, jedná v rozporu s Božím záměrem, tj. hřeší. A protože Prague Pride činí z hříchu ctnost, těžko může u skutečných křesťanů najít podporu.

Přesto člen řádu dominikánů, který je již rok suspendován, Pio Oláh, je odhodlán odsloužit pro účastníky festivalu mši svatou. Pražské arcibiskupství se od toho distancovalo a vydalo prohlášení, že k tomu nemá žádné oprávnění. Jak se na to díváte vy, jaké může mít Oláh motivy?