Pojem „válka“ byl v minulých letech téměř ztotožňován s Ruskem. Když opadly emoce a jistá „pěna dní“, v jakém stavu jsou nyní záležitosti mezi Evropou a Ruskem? Byla Ukrajina jen malým nedorozuměním, nebo šlo o začátek ruské agresivity vůči Evropě, anebo, a to také slýcháme, šlo o promyšlený krok Západu k oslabení Ruska?

Pojem „válka“ byl ztotožňován nejen s Ruskem, ale i Islámským státem, Íránem, Irákem, Sýrií… Spíše jsme to po sovětské „bratrské pomoci“ vnímali více citlivě. Vztah EU – Rusko je teď v „ledovém očekávání“. Obě strany vyčkávají. Konflikt na Ukrajině se sune do fáze „zamrzlého konfliktu“. Rozhodně nešlo o malé nedorozumění. Ukrajinci, zejména v západní části, se prostě chtějí přidat k vyspělé Evropě. Nejsem znalcem ruské společnosti, ale ti, kdo jsou, mně říkají, že ruské elity panikaří z budoucnosti svého národa. Pokud to Ukrajinci vycítili, tak se jim ani nedivím. Na Ukrajině vládl proruský Janukovyč, korupce, oligarchové, bída a beznaděj. Mluvit o „promyšleném kroku Západu“ nepovažuji za pravdivý výrok. Tak všemocný „Západ“ není.

Rusko modernizuje své zbraňové systémy, NATO posiluje vojenskou přítomnost blízko svých hranic. Jak toto může dopadnout? Jsou zde úvahy, že Rusko napadne některé evropské země, přátelé Ruska naopak tvrdí, že válku chystají USA...

USA válku nechystají. Sami mají kvůli válkám obří státní dluh. Válka je dnes ekonomicky náročný podnik. Spíš haraší zbraněmi, aby předešly válce. Ta se dnes mezi mocnostmi nevede zbraněmi, ale hybridními formami.

My, pokud jde o obranu země, spoléháme na NATO. Je to dostatečná záruka naší obrany? Co by potřebovala naše armáda, od dob vstupu do NATO zeštíhlená? Před čím je naše armáda schopna nás jako taková sama ubránit? Jaké je reálné nebezpečí současných, třeba i nových forem války? Jak by se na ně měla naše země a její spojenci přichystat? Jsme připraveni z hlediska záchranářských, krizových a nouzových procesů v případě války chránit alespoň část civilního obyvatelstva?