Jenže Eurozóna není země, není ani federace a nemá žádné federální dluhopisy (i když takové návrhy tu byly), které by Evropská centrální banka (ECB) mohla skupovat. ECB tak bude muset vybírat a nakupovat dluhopisy jednotlivých zemí. Na ty to tak bude mít rozdílné dopady.

Můžeme se domnívat, že ECB se bude snažit pomáhat hlavně jižnímu křídlu eurozóny. Celá operace tak může mít podobné efekty jako fiskální přerozdělování. Tedy jakoby se peníze daňových poplatníku ze severu Evropy přesouvaly na jih přímo. Na tom se představitelé státu naštěstí nebyli schopní a ochotní dohodnout. Jenže je zastoupili úředníci evropských institucí. S tím prvním by voliči nesouhlasili. S tím druhým nemají co udělat. To je bezmoc současné postdemokratické Evropy.

Financování států ze strany ECB je ze smluv zakázané. ECB k tomu nemá žádný mandát. A přesto tuto politiku uplatňovala nepřímo přes sekundární trh. Nyní bude ECB vlády ohrožené dluhovou krizí financovat naprosto otevřeně.

Ještě nepadl finální verdikt o programu Outright Monetary Transactions (OMT) představeném ECB v roce 2012. Věc je na podnět německého ústavního soudu u Evropského soudního dvora. Hádejte, kdo je jeho předsedou. Je to Řek Vassilios Skouris. Jak to asi dopadne?

ECB pro změnu vede Ital Mario Draghi. Musíme si asi zvyknout na to, že se bude dělat politika (!!), která de facto bude znamenat přerozdělování prostředků, a že tuto politiku budou dělat nikým nevolení úředníci (!!), kteří si sami po svém vykládají pravidla a své pravomoci.