Prostřednictvím tzv. e-Governmentu, tedy služeb občanovi, které stát nabízí a realizuje elektronicky. Je tomu ale skutečně tak? Nabízí stát v podobě svého „e-Governmentu“ řešení?

Nabízí i nenabízí. Stát na straně jedné v posledních letech udělal obrovský kus práce, pokud jde o vybudování infrastruktury nutné pro zajišťování elektronických služeb. Jenže na straně druhé jsme daleko od stavu, kdy lze elektronicky nahradit, co dnes poskytují pošty. Je to tím, že se stát dosud věnoval především sám sobě. A teď to není ironie ani kritika státu. Naopak. V posledních letech byly položeny robustní základy pro sdílení velkého množství dat. Vznikla infrastruktura, na níž je možné stavět jednotlivé služby pro občany. Začali jsme rozvojem sítě CzechPointů, komunikací přes datové schránky a stát jako takový dnes běžně sdílí svoje data prostřednictvím „základních registrů“. Slovy informatiků tak „na pozadí“ běží služby, o nichž občan sice moc neví, ale které umožnují, že dostává svá data rychle a přesně. Ať jde o výpisy z rejstříků, různé elektronicky podávané žádosti a podobně. Bohužel služeb občanovi není mnoho a je potřeba je v masivní míře rozšířit. Jistou nadějí je, že pokud se nám podaří dotáhnout (zcela nezbytný) systém identifikace žadatelů prostřednictvím elektronické občanky, což Ministerstvo vnitra slibuje zavést do poloviny roku 2018, a zároveň bude zajištěna jeho kybernetická bezpečnost, tak již dnes existující službu CzechPOINT@home můžeme poměrně rychle naplnit sadou tolika služeb, že spoustu věcí dokážeme vyřídit i z domova. Nicméně je důležité nezapomínat na venkov, kde stále má své místo jak pošta, tak obchod i škola. Na to nesmíme zapomenout, naopak venkov podpořit. Není ovšem od věci si stát v tomto ohledu pohlídat. Což bychom jako občané měli. A když ne sami, tak alespoň skrze své volené zástupce. Pohlídáme si společně stát, ať nám v příštím roce „doručí“, co slíbil?