Spočívá to v tom, že vláda Alexise Tsiprase na jedné straně všechny závazky uznává, ale na druhé straně oznamuje, že platit bude jenom tolik, kolik bude „schopná“ (ochotná). A taky chce zachovat euro. Měli bychom těm prohlášením správně rozumět. Pan řecký premiér celkem bez obalu říká, co každý samozřejmě od začátku ví, že řecký dluh se splatit nedá. Takže buďto budou věřitelé akceptovat řecké vydírání a najdou nějaký způsob, jak se tvářit, že Řecko své závazky plní, i když je plnit nebude, anebo Řecko zkrachuje a mimo jiné opustí eurozónu. Pravda je krutá, politici si ji uvědomují, ale musí svoji roli hrát podle scénáře, který si napsali už před mnoha lety. Evropa (nejen eurozóna) totiž sedí na sudu se střelným prachem. Kdyby Řecko zkrachovalo, dojde k nepředstavitelnému výprodeji eura. Nedávno jsme to viděli v případě rublu. Dávno už nejde o Řecko, ale o Itálii a Španělsko (plus Portugalsko a Irsko). Nastal by dominový efekt, který si nikdo ani neumí představit. Tak hluboká je krize předluženosti. Jak dlouho ještě budeme schopní se tvářit, že všecko dobře dopadne?

Služební zákon konečně přináší to hlavní dobro, kvůli kterému byl pod heslem: „úředníci všech zemí, spojte se,“ přijat. Průměrný plat těch 61.000 úředníků, kterých se zákon dotýká, totiž dosahuje momentálně 29.200,- Kč měsíčně. A bude se zvyšovat – a o hodně. Vláda navrhuje zvýšení o desetinu, úřednické odbory si přejí čtvrtinu. Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová požadavky odborářů chápe, takže by se rovněž přimlouvala za tu čtvrtinu. Prý jde o to, že chudáci státní úředníci budou mít zkrácená svá práva: Nebudou smět se politicky organizovat, nebudou moci sedět ve správních a kontrolních orgánech firem a budou muset – světe, div se! – respektovat pokyn a odjet na služební cestu. A nepůjde je vyhodit. Celkové náklady na zvýšení platů se budou pohybovat v rozmezí 2,6 – 6,5 mld. Kč ročně podle toho, o kolik se nakonec platy zvýší. Já teda nevím, jak paní ministryně, ale já osobně bych se spokojil s vyhoditelnými úředníky, kteří by se mohli angažovat v politických stranách, a ty miliardy bych obětoval ve prospěch české armády, resp. snížení deficitu státního rozpočtu.