Europoslance Teličku (za ANO) znepokojuje, že Evropská rada málo tlačí na  otevření evropského železničního sektoru větší  konkurenci. Touží po tzv. čtvrtém železničním balíčku, jehož cílem má být údajně liberalizace evropského železniční trhu a zavedení pravidla, že se zakázky mohou udělovat pouze prostřednictvím výběrových řízení. Aby v tom nebyl sám, přidal se k němu poslanec ODS Stanjura, kterému vadí, že vláda nechce povolit více konkurence, rozuměj privatizovat, další a další rychlíkové linky.

Výsledky takových experimentů je možné pozorovat ve sporu řidičů veřejné autobusové dopravy o své oškubané mzdy, který právě probíhá .

Princip je pořád stejný. Hledá se komodita, kde se, snad, dá ještě „ze státního“ hrábnout. Nejprve se vyhlédnutá kořist různými reorganizacemi pošle ke dnu, nebo alespoň silně oslabí. Zprivatizují se autobusy, prodají se vlaková nádraží, oddělí se vydělávající nákladní doprava, poště se zakáže rozvážet noviny a doručovat zboží (už zase může), zprivatizují se lukrativní a výdělečné činnosti, například dálková železniční doprava , nebo ziskové části tratí, zkrátka všechno, co služby pomáhá držet nad vodou. Na to, že se z výnosu ziskových tratí (a dříve i nákladní dopravy) dotují  tratě regionální, páni poslanci  jaksi kašlou.