Po vystoupení premiéra Sobotky a ministra Zaorálka to bude spíše reakce s takovým dovětkem, že chování vlády v zahraniční politice připomíná všechno jiné, než zahraniční jednotnou politiku vyspělého suverénního státu.

Chtěl bych se zeptat pana premiéra, který tady plamenně hovořil o tom, že by tato Sněmovna měla vzpomenout na to, co se tady všechno schvalovalo, že bychom neměli zapomínat. Nezapomínáme, pane premiére, protože byla to tato Sněmovna, která např. schválila usnesení o odmítnutí bezvízového styku s Tureckem, kterou jste vy přes média označil, že se tímto usnesením nebudete řídit, že to nebudete respektovat. Tak se tedy ptám: Respektujete Sněmovnu nebo nerespektujete Sněmovnu nebo jak to tedy vlastně je?

Další otázka je taková reakce na slova o tom, že už na začátku Sněmovny se mluvilo o navýšení rozpočtu na armádu, mluvilo se o tom, že by si každý stát měl plnit své povinnosti, že nás za to kritizují. To zaznělo i z úst pana ministra Zaorálka. Ano, je to pravda, pane premiére. Je to pravda. Já jsem byl členem té komise, která v té době měla dojednat nějaký ucelený konsenzus na zahraniční politiku v rámci navýšení na armádu, v rámci modernizace armády, a po několikaměsíčním vyjednávání této komise, která si myslím, že fungovala naprosto jednotně napříč politickým spektrem, tak po měsících vyjednávání tato komise náhle skončila. A když jsem se ptal na důvod, tak mi bylo sděleno, že premiér Sobotka se rozhodl, že si to všechno udělá po svém. Tedy jste tuto komisi a tuto snahu rozstřelil, pane premiére. To je realita.