Vážený pane předsedo, dámy a pánové, nesnížím se k tomu, že řeknu, že jsem nechtěl vystupovat a byl jsem vyprovokován, ale je to pravda, tentokrát. Budu reagovat na slova pana předsedy Kováčika.

Myslím si, že se nemůžeme tvářit, že toto je nějaké normální projednávání normálního bodu. Tady se svolala mimořádná schůze nikoliv z obvyklých důvodů, ze kterých svoláváme mimořádné schůze, to znamená, že chceme zařadit na jednání nějaký bod, nový, něco, co se aktuálně děje, co běžným způsobem nejde. Tady se zabýváme na mimořádné schůzi, nebo doufám, že se nebudeme tím zabývat, ale je zde návrh, abychom se zabývali druhým čtením zákona, který normálně projednáváme. To přece není úplně normální, a je to do značné míry absurdní.

Další věc, která je velmi problematická - to jenom tak připomínám těm, kteří pomohli komunistům k tomu, aby se vůbec ta mimořádná schůze svolala - je ten samotný obsah. Náprava majetkových křivd nebo křivd, které byly způsobeny církvím a náboženským společnostem, byla způsobena právě působením komunistů v naší zemi. A teď komunisté, když už došlo k nějaké nápravě, tak mají tu odvahu, tu, s prominutím - drzost - zasahovat znovu do toho zákona nějakým způsobem, a to velmi složitě nalezené nalézání spravedlnosti, nějakým způsobem korigovat.

Já samozřejmě členům KSČM neberu vůbec jejich právo se o to snažit. Myslím si, že to možná i odpovídá zájmu jejich voličů, ale divím se všem ostatním, opravdu se jim divím, že je v tomto - podle mne nepříliš morálním postupu - podporují.

Samotný návrh, který je tady komunisty předložen, je docela zvláštní. Když se podíváte ne na stanovisko vlády, ale na stanovisko jednotlivých ministerstev, tak i oni o tom mají pochybnosti, mají pochybnosti o ústavnosti toho procesu. Když si uvědomíme, k čemu při tom zákonu o církevních restitucích vlastně došlo, když si uvědomíte, k čemu ten zákon je, tak pochopíte tu absurditu toho návrhu. Ale o tom budou mluvit moji kolegové později.