Když jsem, z dnešního pohledu mladých v dávných dobách, byl já na střední škole, měli jsme matematikářku, která byla tvrdá a náročná a zvládnutí matematiky nám prezentovala jako základní ukazatel životního úspěchu, či pádu žáka v životě v závislosti na zvládnutí předepsaného učiva. Věnovala se i nejslabšímu žákovi se snahou logicky vysvětlit zákonitosti matematiky tak, aby měl alespoň nějaké výsledky a ze školy si cosi odnesl.

Její motivace byla tehdy tvrdá – buď to zvládneš, nebo lopata – ale způsob výkladu matematiky a snaha se věnovat i těm nejslabším, přinášela výsledky. Nikdo nepropadl u zkoušek.

Dalo by se mluvit o učitelech, které jsem poznal na různých stupních a i když jsem byl na střední škole v dobách hluboké komunistické totality, komunistická propaganda našla své místo jen v hodinách dějepisu a občanské nauky. V podstatě se nedotýkala jiných vědních oborů a učebních předmětů, na rozdíl ode dneška.