Říká se, že státy nemají přátele, ale pouze zájmy. Opravdu to platí beze zbytku? Platilo by, kdyby šlo o neživé, bezduché útvary. Tak tomu ale není. Státy jsou naopak organismem velmi živým, už jenom proto, že jsou tvořeny lidmi. Evropské státy jsou státy národními a do jejich vzájemných vztahů se tedy nutně musí promítat vztahy mezi národy, které je tvoří. Není pravdou, že každý člověk má k jinému stejně blízko. S někým najdeme společnou řeč snadno a často, s jiným se zase neshodneme prakticky v ničem a nikdy. To, co platí pro jednotlivce, platí také pro celé národy, protože národ není definován pouze etnicky, či jazykově, jak se mnozí snaží tvrdit, ale zejména kulturně. V každé společnosti existují určité zvyklosti ve způsobu uvažování a chování každého jejího člena a dnes se stále jasněji ukazuje, že tyto obecné zvyklosti mohou být rozdílné natolik, že znemožňují mírové soužití v jednom prostoru. Entity, které stovky, či tisíce let procházely zcela odlišným vývojem, dospěly do jiné podoby a je nutné tento fakt vzít na vědomí.

Národy zemí V4 jsou si však velmi blízké. Po staletí žijeme ve stejném prostoru, máme stejnou víru, i podobnou historickou zkušenost. Ano; naše vztahy byly často velmi komplikované a mnohokrát jsme dokonce proti sobě vedli války; máme za sebou nepřátelství s naším polským sousedem, vedli jsme války s Rakouskem, složitým vývojem prošly i naše vztahy se Slováky a válčili jsme samozřejmě i s Maďarskem. To vše je pravda a nemá smysl tvrdit, že naše vzájemné soužití bylo vždy bezproblémové. Při tak dlouhé společné historii by něco takového by bylo nepřirozené.

Ano, vedli jsme proti sobě velké množství válek, které nás stály mnoho lidských životů... Mnohokrát jsme ale také bojovali bok po boku jako spojenci. Čelili jsme stejným hrozbám a slavili stejná, vítězství, truchlili jsme ze stejných porážek a stejně jako vlastní padlé jsme oplakávali i padlé našeho spojence. Po tisíciletí byly naše osudy těsně provázané a jsme proto spřízněni jistě také geneticky. Velkou částí evropských dějin jsme prošli každý zvlášť, ale její nemalou částí jsme také prošli společně, sjednoceni pod jednou korunou. I tehdy jsme však zůstávali svébytnými entitami. Můžeme se tedy vnímat, pokud ne jako bratři, tak alespoň jako bratranci. Je bohužel mnoho těch, kterým toto vnímání vadí a překáží...