Jiné zvyky, odlišná náboženství, návyky, povahy, či různé kulturní kořeny nemusí vždy vyvolávat konflikty a sociální bouře, ale mohou být pro společnost v mnohém přínosné. Důkazem toho je začlenění příslušníků vietnamské národnosti do české společnosti.

Proč to připomínám právě teď? Prvním důvodem je aktuálnost a třaskavost tématu soužití různých kultur v současné Evropě. V zemích starého kontinentu plní stránky nejčtenějších deníků polemiky o postoji k muslimské kultuře a její přítomnosti v Evropě. Vietnamci u nás ani zdaleka nevzbuzují takové vášně.
Dalším důvodem, proč o tom zrovna teď mluvit, jsou oslavy pětašedesátého výročí navázání diplomatických vztahů s Vietnamem. Při této příležitosti dnes přivítáme zástupce vietnamské diplomacie na slavnostním ceremoniálu v Poslanecké sněmovně. V této souvislosti je dobré připomenout, že bez ohledu na politická zřízení byla tato spolupráce vždy pro obě země přínosná a obešla se bez roztržek nebo diplomatických konfliktů.

Jak už jsem zmínil, vzájemné vztahy našich zemí s sebou přinesly také něco v našich poměrech značně neobvyklého – totiž vytvoření rozsáhlé nové menšiny. Odhaduje se, že v současnosti v ČR žije přes 65 tisíc Vietnamců. Ti dokonce získali v roce 2013 oficiální statut národnostní menšiny. V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, kdy se tato komunita rozrůstala a vytvářela, tedy v době, kdy byly hranice tehdejší Československé socialistické republiky téměř nepropustně uzavřené, byl jakýkoliv typ přistěhovalectví pro nás nepředstavitelný.