Hospodaříš s penězi daňových poplatníků, tak si zvykni, že jsi kontrolován od rána do večera. Jako hejtman Jihočeského kraje, pod který spadá řada veřejných institucí, to přijímám jako fakt. Nejsem z toho nadšen, protože někdy mám dojem, že kontrolorů je více než těch, kteří tvoří něco, co lze kontrolovat, ale budiž – taková je realita Evropy dnešních dní.

Avšak touha kontrolorů po kontrolách je nekonečná, a proto si nyní Nejvyšší kontrolní úřad přes ministra vlády Jiřího Dienstbiera prosazuje rozšíření svého kontrolního rybníčku na obce, města a kraje. (Veřejné peníze patří pod dohled NKÚ, Právo 1. 4.) Asi bych nad tím mávl rukou a smířil se s novými kontrolami věcí již několikrát zkontrolovaných finančními úřady či ministerstvem financí, ale v případě NKÚ tak udělat nemůžu. Zkušenost z ledna tohoto roku, kdy několik jihočeských nemocnic bylo „zkontrolováno“ NKÚ, zásadně narušila moji důvěru v tuto instituci. Kontroloři prokázali, že nepochopili, jak probíhá nákup zdravotnických přístrojů, že jsou různé druhy lékařských přístrojů, které zdánlivě vypadají stejně, asi stejně, jako vypadají stejně auta na silnici, protože mají volant a čtyři kola.

Na základě toho pak vydali „zdrcující“ zprávu, jak špatně se za peníze z evropských fondů nakupovalo, od oka nastřelili nějaké ty stamilióny korun a zprávu neprodleně zveřejnili. O tučné titulky bylo postaráno, NKÚ sklidil svých pět minut slávy a užil si roli strážce veřejných peněz. Kauza bude mít dohru, možná i soudní, a ukáže se kvalifikovanost kontrolorů z NKÚ.

Řeklo by se, že k tomuto politováníhodnému omylu dochází maximálně jednou za deset let. Ale co když ne? Co když se vlci v rouše kontrolorů nyní vrhnou na samosprávná rozhodnutí zastupitelů měst a obcí? Jak budou vážit jedno každé rozhodnutí toho kterého zastupitelstva, které nutně nemusí být o okamžitém, ale dlouhodobém profitu pro obec?