Ve stejný rok, kdy byly holky v Pákistánu unesené, jsme s Vaškem Dobiášem plánovali velmi podobnou cestu přes Pákistán. Nakonec z toho z finančních a časových důvodů sešlo a vzhledem ke svatbě blízkého přítele ve Rwandě jsme cestovali do Afriky. Pár koutů světa jsem procestoval a upřímně říkám, že Hanka a Antonie bezpečnostně nepodcenily nic, osobně bych nejednal obezřetněji. Dokonce měly i ozbrojený doprovod, což lze pro většinu cestovatelů považovat za nadstandard. O jejich cestovatelských zkušenostech, byť v nízkém věku, nemluvě.

Cestování po zemích jako je Pákistán holt jistá rizika nese. Osobně jsem byl 150 kilometrů v Mauritánii od místa, kde unesli 3 Francouze. Také jsem byl ve válečných územích nebo jsem byl protiprávně vězněn v Gambii. Vysočina holt není Balúčistán. Jan Ámos Komenský říkal, že vzdělaný člověk by měl strávit minimálně rok v zahraničí. Díky Bohu žijeme v době, kdy je možné cestovat a toto cestování mladým lidem obrovsky rozšiřuje obzory. Jsem přesvědčen, že daleko více, než vysedávání ve školních lavicích. Znám desítky lidí, kteří procestovali kus světa, a drtivá většina nepochybuje o tom, že je cestování obohatilo zásadním způsobem.