Dne 10. června 1942 bylo v Lidicích povražděno 173 chlapců a mužů, nejstaršímu bylo 84, nejmladšímu 14 let. Všechny domy, včetně školy a kostela byly vypáleny. 16. června bylo na střelnici v Praze – Kobylisích popraveno dalších 26 lidických obyvatel. Následně pak přišlo o život celkem 340 občanů Lidic, 192 mužů, 60 žen a 88 dětí. 24. června 1942 byla zničena - a její obyvatelé povražděni - i obec Ležáky.

S lidickou tragédií je neodmyslitelně spojeno jméno faráře Josefa Štemberky. Člověka, který až do konce svého života plnil své poslání pastýře a kněze. V předvečer tragického dne byl údajně varován, aby se do Lidic nevracel. On však spěchal ke svým farníkům, kteří ho v té chvíli potřebovali pravděpodobně nejvíce, jak kdy, ve svém životě. Nepřežil žádný svědek, který by umožnil autenticky nahlédnout na poslední hodiny ve stodole Horákova statku, kde byl s ostatními lidickými muži Josef Štemberka zadržován. Je však více než pravděpodobné, že v naprosto beznadějných chvílích dodával svým spoluvězňům posilu a odvahu. Skutečností je, a potvrdili to později i samotní esesáci, že lidičtí muži odcházeli před hlavně popravčí čety klidně, zpříma a statečně. Nebyli spoutáni a ani jim nezavazovali oči. Vrazi nečetli svým obětem žádný, ani formální rozsudek. Ke zdi Horákova statku se postavil i třiasedmdesátiletý bělovlasý pastýř, aby jako mučedník práh mezi časem a věčností překročil s těmi, kterým před tím dlouhých 33 let sloužil jako farář. Byl zastřelen jako jeden z posledních. Údajně mu byla nabídnuta od gestapa milost, ale tu kněz nepřijal.